1118/2007
Rozhlasové a televizní vysílání: změna technických parametrů vysílání
Ejk 37/2007
Rozhlasové a televizní vysílání: změna technických parametrů vysílání
k § 2 odst. 1 písm. t) a § 60 odst. 2 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 235/2006 Sb. (v textu též „zákon o rozhlasovém a televizním vysílání“)
k § 3 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění zákonů č. 192/2002 Sb. a č. 127/2005 Sb.
Pokud provozovatel rozhlasového vysílání ze zákona začal z konkrétního vysílacího stanoviště šířit v rozhlasovém analogovém vysílání namísto dosavadního programu regionálního studia program jiný, který za program regionálního studia ani za celoplošný rozhlasový program nelze považovat, a způsobil tak mezery v územním pokrytí vysílání dosavadního programu regionálního studia, překročil tím taxativně vymezený rámec rozhlasových programů pro analogové vysílání dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, a porušil svou povinnost naplňovat veřejnou službu vysíláním rozhlasových programů regionálních studií s využitím části kmitočtového spektra umožňující pokrytí území České republiky.
Takové jednání však nelze postihnout jako nedodržení technických parametrů vysílání dle § 60 odst. 2 písm. e) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, neboť se v daném případě nejedná o nepovolenou změnu technických parametrů, tedy změnu kmitočtu, vyzářeného výkonu či vysílacího stanoviště, ale o změnu obsahu vysílání.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2006, čj. 10 Ca 236/2006-32)
Věc:
Český rozhlas proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty.Rozhodnutím Rady pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 15. 6. 2006 byla žalobci podle § 60 odst. 2 písm. e) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč. Žalobce se měl správního deliktu dopustit tím, že od 13. 1. 2006 vysílal na kmitočtu Praha – Cukrák namísto programu „ČRo Region, Střední Čechy“ program „ČRo 4 - Radio Wave“.
Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou, ve které zejména poukazoval na to, že veškeré podmínky stanovené žalovanou pro vysílání z vysílače Praha - Cukrák dodržel, ať již jde o přidělený kmitočet, maximální vyzářený výkon, směry vyzařování a další stanovené parametry. Soubor technických parametrů je tedy striktně dodržován a domněnka žalované o porušení § 60 odst. 2 písm. e) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání je výsledkem nesprávného právního posouzení věci. Žalobce rovněž nesouhlasil s tvrzením žalované, že samotným analogovým vysíláním programu „ČRo 4 – Radio Wave“ porušuje § 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu. Výčet programů analogového rozhlasového vysílání uvedených v tomto ustanovení je podle žalobce pouze výčtem demonstrativním a nevylučuje možnost zřízení programů dalších. Žalobce v daném případě dodržel postup pro zřízení rozhlasového studia dle § 9 odst. 8 zákona o Českém rozhlasu, tedy stalo se tak rozhodnutím generálního ředitele žalobce s předchozím souhlasem Rady Českého rozhlasu. Novelou provedenou zákonem č. 235/2006 Sb. byla do zákona o rozhlasovém a televizním vysílání od 31. 5. 2006 vložena definice regionálního vysílání, přičemž se jím rozumí vysílání, které může ve vymezeném územním rozsahu přijímat více než 1 % a méně než 70 % obyvatel České republiky. Regionalita je tedy vázána výhradně na územní rozsah. Žalobce z těchto důvodů nesouhlasí s tvrzením žalované, podle něhož regionalita vysílání nespočívá pouze v jeho územním rozsahu, ale i v jeho obsahovém zaměření na určitou geografickou oblast. Žalovaná v tomto ohledu vybočila z mezí správní úvahy a odchýlila se od své rozhodovací praxe, neboť v případě provozovatelů regionálního vysílání na základě licence vychází z územního rozsahu vysílání, a nikoli z jeho obsahového zaměření. Podle zákona o Českém rozhlasu se celoplošným programem rozumí rozhlasový program, jehož vysílání může přijímat alespoň 95 % obyvatel ČR. Radio Wave tedy nemůže být celoplošným programem, neboť ho takový počet posluchačů nemůže přijímat ani v analogové, ani v digitální podobě, je tudíž vysíláním regionálním. Program „ČRo – Radio Wave“ je z uvedeného vysílače šířen pro území Prahy, přičemž je svým programem zacílen na mladé lidi. Nikde na území ČR není takové soustředění studentů a mladých lidí jako v Praze. Podle žalobce tedy program „ČRo 4 – Radio Wave“ splňuje jak definici místního vysílání před novelou zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, tak i definici regionálního vysílání po novele.
Ve svém vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že podstatou porušení zákona ze strany žalobce je ta skutečnost, že nevysílá z příslušného technického prostředku se stanoveným souborem technických parametrů, tedy vysílače Praha - Cukrák, určený program „ČRo Region, Střední Čechy“, ale vysílá program jiný, a to program „ČRo 4 – Radio Wave“. Tímto postupem žalobce nedodržel stanovený soubor technických parametrů.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
(...) Soud ovšem musí k námitce žalobce konstatovat, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť žalobce byl postižen za správní delikt, který předmětným jednáním nespáchal. Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání v § 2 odst. 1 písm. t) jednoznačně a taxativně vymezuje soubor technických parametrů vysílání jako kmitočet, vyzářený výkon a vysílací stanoviště. Jestliže tedy § 60 odst. 2 písm. e) sankcionuje nedodržení technických parametrů, má tím na mysli právě nepovolenou změnu kmitočtu, vyzářeného výkonu či vysílacího stanoviště. K takové změně však v předmětné věci nedošlo, neboť žalobce nezměnil technické parametry, ale provedl programovou změnu, tedy změnu obsahu vysílání, nikoli jeho technického charakteru. Žalobce vysílá i nadále ze stejného stanoviště Praha - Cukrák o stejné frekvenci a vyzářeném výkonu, jak mu byly žalovanou přiděleny, vysílání má však jiný obsah. Tímto jednáním tudíž nemohou být naplněny znaky skutkové podstaty správního deliktu dle § 60 odst. 2 písm. e) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Pokud žalovaná ze zkratky „RS ČRo“ dovozuje, že předmětné technické parametry byly žalobci přiděleny právě a pouze pro vysílání programu regionálního studia pro střední Čechy, jde takový výklad nad rámec pravomoci, jež žalované náležela na základě § 5 písm. j) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, neboť podle tohoto ustanovení žalovaná stanoví příslušné technické parametry, jež mají být součástí oprávnění pro vysílání jako takové, nikoli pro jednotlivé programy v rámci tohoto vysílání. Citovaná zkratka, uvedená na listu technických parametrů, byť by znamenala „regionální studio ČRo“, mohla tedy mít pouze informativní význam a nemohla být pro žalobce, na rozdíl od stanoveného kmitočtu, vyzářeného výkonu a vysílacího stanoviště, právně závaznou.
Základní podmínky pro obsah vysílání jsou stanoveny společně pro provozovatele vysílání ze zákona a na základě licence v části páté zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, podrobnější podmínky jsou pak stanoveny v licenci provozovatele vysílání na základě licence na straně jedné a ve zvláštních zákonech upravujících postavení provozovatelů veřejnoprávního vysílání na straně druhé, tedy i v zákoně o Českém rozhlasu. Porušení závazných podmínek pro obsah vysílání pak stíhají jiná ustanovení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, než je § 60 odst. 2 písm. e) citovaného zákona. Například nedodržení základní programové specifikace provozovatelem vysílání na základě licence stíhá § 60 odst. 2 písm. f) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Soud tedy uzavírá, že předmětným jednáním žalobce nenaplnil znaky skutkové podstaty správního deliktu dle § 60 odst. 2 písm. e) zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, a sankce udělená žalobci na základě tohoto ustanovení je tudíž nezákonná.
Pokud žalobce namítal, že program „ČRo 4 – Radio Wave“ je „
rozhlasovým programem regionálního studia
“ ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu, soud neuznal tuto námitku jako důvodnou. Soud především konstatuje, že uvedený pojem „program regionálního studia
“, který užívá zákon o Českém rozhlasu, má samostatný význam a nelze ho ztotožňovat s pojmy místního či regionálního vysílání dle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání. Pojem program regionálního studia je třeba vykládat s ohledem na specifický smysl a účel zákona o Českém rozhlasu, kterým je definovat roli žalobce jako veřejnoprávního média, jehož vysílání plní dle tohoto zákona pro společnost tzv. veřejnou službu. V § 3 odst. 1 písm. a) zákon o Českém rozhlasu přímo stanoví, že žalobce naplňuje tuto veřejnou službu mimo jiné vysíláním rozhlasových programů regionálních studií, z čehož je zřejmé, že žalobce je povinen plnit tuto veřejnou službu ve vztahu ke konkrétním potřebám jednotlivých regionů, je tedy povinen obsah svého vysílání těmto regionálním potřebám přizpůsobit. Program regionálního studia tedy nemůže být zaměřen na určitou věkovou nebo sociální skupinu, jako je program „ČRo 4 – Radio Wave“, ale musí skutečně reagovat na specifické potřeby obyvatel určitého geografického regionu, ať už náležejí k jakékoli věkové či jiné skupině. Program by měl tedy přinášet převážně taková témata, která mají k danému regionu specifický vztah, ať už jde o výběr zpráv, pořady s osobnostmi z daného regionu či o jiné žánry. Soud se tedy ztotožňuje s názorem žalované, že program regionálního studia musí být regionální především svým obsahovým zaměřením. Naopak argumentaci žalobce i citovaného znalce, podle nichž je program „ČRo 4 - Radio Wave“ programem regionálního studia, neboť vysílá na území Prahy a okolí a zaměřuje se na mladé lidi, kterých je v pražské aglomeraci nejvíce ze všech regionů, musí soud z uvedených důvodů odmítnout.Program „ČRo 4 – Radio Wave“ tedy není programem regionálního studia a není ani programem celoplošným, neboť jeho analogové ani digitální vysílání nemůže přijímat 95 % obyvatel ČR, navíc zákonem vymezený počet tří celoplošných rozhlasových programů již žalobce naplnil jinými programy. Analogové vysílání programu „ČRo 4 – Radio Wave“ tedy nepatří mezi programy uvedené v § 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu. Žalobce je nepochybně oprávněn vysílat tento program digitálně na základě § 3 odst. 1 písm. b) zákona o Českém rozhlasu, které výslovně stanoví, že žalobce má právo šířit digitálně prostřednictvím multiplexu veřejné služby další rozhlasové programy. Ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu obdobnou formulaci neobsahuje, je tedy otázkou, zda je žalobce oprávněn tento program vysílat v rámci analogového rozhlasového vysílání. Ustanovení § 3 odst. 1 zákona o Českém rozhlasu obsahuje demonstrativní výčet činností, jimiž žalobce naplňuje veřejnou službu v oblasti rozhlasového vysílání. Touto veřejnou službou se dle § 2 odst. 1 zákona o Českém rozhlasu rozumí služba veřejnosti tvorbou a šířením rozhlasových programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území ČR a do zahraničí. Výčet činností naplňujících veřejnou službu v § 3 odst. 1 zákona o Českém rozhlasu je demonstrativní v tom ohledu, že žalobce může vyvíjet i další takové činnosti, které lze označit za šíření multimediálního obsahu nebo za doplňkové služby, než jsou činnosti uvedené v tomto ustanovení, např. nakladatelskou či vydavatelskou činnost, internetové zpravodajství apod. Zároveň, jak již bylo řečeno, je žalobce tímto ustanovením výslovně oprávněn k digitálnímu vysílání zákonem neomezeného počtu programů. Pokud však jde o naplňování veřejné služby analogovým rozhlasovým vysíláním, je výčet programů uvedený pro území ČR v § 3 odst. 1 písm. a) citovaného zákona a pro analogové vysílání do zahraničí v § 3 odst. 2 tohoto zákona
taxativní
.Tento názor soudu vychází nejen z dikce citovaného ustanovení, ale též z omezeného rozsahu kmitočtového spektra, který je základním důvodem pro regulaci na principu licence či výslovného zákonného oprávnění k provozování vysílání. Tomu odpovídají i základní ustanovení zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, jež v § 3 odst. 1 písm. a) a b) rozlišuje mezi provozovatelem vysílání ze zákona a provozovatelem vysílání na základě licence, přičemž z tohoto ustanovení stejně jako z § 60 odst. 5 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání je zřejmé, že bez jednoho z těchto oprávnění nelze původní rozhlasové či televizní vysílání provozovat. Taxativnímu vymezení analogově vysílaných rozhlasových programů žalobce odpovídá i § 3 odst. 3 zákona o Českém rozhlasu, podle něhož příslušný správce kmitočtového spektra, tedy Český telekomunikační úřad (dále též „ČTÚ“), vyhradí pro žalobce kmitočty umožňující provozování analogového rozhlasového vysílání právě v rozsahu uvedeném v § 3 odst. 1 písm. a) a § 3 odst. 2 zákona o Českém rozhlasu. Podle názoru soudu tedy žalobce skutečně porušil ustanovení § 3 zákona o Českém rozhlasu, pokud analogově vysílal, byť z jediného vysílače, program „ČRo 4 – Radio Wave“.
Žalobce se dopustil porušení tohoto ustanovení i tím, že přestal z uvedeného vysílače šířit program regionálního studia „ČRo Region – Střední Čechy“, čímž, jak vyplývá ze sdělení ČTÚ i z vyjádření samotného žalobce v průběhu správního řízení, vznikly značné mezery v pokrytí zejména jižní části Středočeského kraje, a tudíž obyvatelům těchto oblastí je znemožněno přijímat jim určené regionální vysílání. Touto změnou tedy žalobce porušil svou povinnost naplňovat veřejnou službu mj. právě vysíláním rozhlasových programů regionálních studií, neboť z dikce § 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu, jež hovoří o pokrytí území ČR, podle názoru soudu jednoznačně vyplývá, že žalobce má povinnost zajišťovat zřízení regionálních studií ve všech hlavních regionech ČR, byť územní rozsah jednotlivých programů regionálních studií jistě nemusí přesně odpovídat administrativnímu či samosprávnému členění území státu, a dále, že příslušné regionální vysílání by mělo pokrývat v rámci technických možností pokud možno celé území daného regionu. Jestliže tedy žalobce zhoršil možnosti pokrytí Středočeského kraje vysíláním pro tento region určeného regionálního programu a technické prostředky, které měl pro tento účel k dispozici, využil pro vysílání jiného programu, dopustil se dle názoru soudu porušení povinnosti naplňovat veřejnou službu, jak je stanovena v § 3 odst. 1 písm. a) zákona o Českém rozhlasu.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.