Vydání 3/2007

Číslo: 3/2007 · Ročník: V

1100/2007

Rozhlasové a televizní vysílání. Přidělení vysílacího kmitočtu

Ej 347/2006
Rozhlasové a televizní vysílání: přidělení vysílacího kmitočtu
k § 12 a násl. zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 341/2004 Sb.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání nemá povinnost vyhlásit licenční řízení vždy v případě existence neobsazeného kmitočtu, ale může se zabývat posouzením otázky, zda je takový kmitočet dostatečně bonitní, tj. zda může být samostatným předmětem licenčního řízení, či zda bude využit pouze jako kmitočet dokrývací, ke zlepšení existujícího územního pokrytí držitelem jiné licence – za její současné změny. Neumožňuje-li přitom
bonita
kmitočtu pokrytí určitého území vysíláním, může být takový prostředek přidělen bez vyhlášení samostatného licenčního řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2006, čj. 8 As 61/2005-91)
Věc:
Společnost s ručením omezeným K. proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, za účasti osoby zúčastněné na řízení akciové společnosti F., o změně licenčních podmínek, o kasační stížnosti žalobce.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila rozhodnutím ze dne 1. 12. 2004 souhlas se změnou licenčních podmínek – technických parametrů provozovatele rozhlasového vysílání akciové společnosti F. (osoby zúčastněné na řízení), a to přidělením kmitočtu Liberec – Výšina 96,4 MHz.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2005 žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že přidělením uvedeného kmitočtu osobě zúčastněné na řízení došlo pouze ke zlepšení vysílacího pokrytí území, na které již osoba zúčastněná na řízení má licenci k provozování rozhlasového vysílání, neboť tento kmitočet představuje lepší pokrytí v Liberci a jeho okolí, ale nepřesahuje území odpovídající rozsahu vysílání podle licence již dříve udělené.
Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti namítal, že uvedený kmitočet žalovaná přidělila v rozporu s § 21 odst. 1 písm. b) a § 21 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb. Žalovaná neměla udělit souhlas se změnou technických parametrů, neboť daný kmitočet měl být předmětem samostatného licenčního řízení. Zásadní otázkou je, zda má daný kmitočet takové technické parametry (bonitu), které by umožňovaly samostatné provozování rozhlasového vysílání. Bonitu kmitočtu přitom žalovaná podle platné právní úpravy nemůže hodnotit. Kmitočty k možnému vysílání určuje Český telekomunikační úřad a žalovaná pouze v součinnosti s ním zpracovává část plánu přidělení kmitočtového spektra a odpovídá za licenční řízení.
Žalovaná navrhla zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné, neboť souhlasila se závěry městského soudu. Žalovaná pro přidělování tzv. dokrývacích kmitočtů vypracovala metodiku, v jejímž rámci hodnotila stanovená kritéria. Ta se pak promítla především v její úvaze, zda vyhlásit licenční řízení (§ 12 a násl. zákona č. 231/2001 Sb.), či nikoliv; licenční řízení přitom vyhlašuje z vlastního podnětu. Při své činnosti může žalovaná rovněž hodnotit bonitu kmitočtu.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Stěžovatel na jedné straně vytkl městskému soudu, že se nezabýval otázkou, zda má předmětný kmitočet
„objektivně takové technické parametry (tzv. bonitu), které by umožňovaly samostatné provozování rozhlasového vysílání“
, ale na druhé straně namítl, že městský soud nepřihlédl k otázce, kdo je oprávněn posuzovat bonitu technického prostředku, a tvrdí, že žalované nepřísluší hodnotit bonitu kmitočtu.
Námitka není důvodná. Především je třeba uvést, že stěžovatel neuplatnil mezi žalobními body tvrzení, že žalovaná není oprávněna posuzovat bonitu přidělovaných kmitočtů. Stěžovatel žalobní body omezil na tvrzení svého zájmu o předmětný kmitočet a námitku, podle které měla žalovaná pro zájem nejméně dvou subjektů o tento kmitočet vyhlásit licenční řízení. Městský soud pak vycházel z pracovního pojmu
„dokrývací kmitočet“
, používaného žalovanou pro technické prostředky s nedostatečnou bonitou, a dospěl k závěru, že žalovaná transparentně uvedla kritéria, na jejichž základě hodnotila předmětný kmitočet jako dokrývací. Vycházela přitom z vlastního interního předpisu, jenž umožňuje objektivní srovnání s jinými obdobnými případy a jehož kritéria v posuzovaném případě dodržela.
Nejvyšší správní soud doplňuje, že žalovaná mj. stanoví soubor technických parametrů, které jsou součástí oprávnění k provozování vysílání pro provozovatele vysílání [§ 5 písm. j) zákona č. 231/2001 Sb.], a mění licence k provozování rozhlasového vysílání [§ 5 písm. b) zákona]. Přihlédnuto ke skutečnosti, že žalovaná zahajuje licenční řízení z vlastního podnětu (§ 15 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb.), je pak třeba uzavřít, že žalovaná nemá povinnost vyhlásit licenční řízení vždy v případě existence „neobsazeného“ kmitočtu, ale může se zabývat posouzením otázky, zda je takový kmitočet dostatečně bonitní, tj. zda může být samostatným předmětem licenčního řízení, či zda bude využit pouze jako kmitočet dokrývací, ke zlepšení existujícího územního pokrytí držitelem jiné licence za její současné změny. Podobné rozhodování musí splňovat základní požadavky správního rozhodování, tj. musí být v obdobných případech obdobné, resp. musí probíhat na základě transparentních a objektivních kritérií. Rozhodné může být i posouzení, zda jsou taková kritéria vhodně nastavena, tedy zda např. nehodnotí bonitu určitého prostředku příliš striktně, nebo naopak benevolentně. Žalovaná vytvořila vlastní interní předpis, který podobná kritéria stanovil, a z tohoto předpisu mj. v posuzované věci vycházela. Jeho ustanovení nemohou být obecně závazným pramenem práva, mohou však sloužit jako pomůcka umožňující ověřit, zda žalovaná nevybočila z mezí správního uvážení a své ustálené praxe.
Stěžovatel na objektivitu zvolených kritérií poukázal, učinil tak ovšem v obecné rovině a konkrétně namítl pouze těsný výsledek hlasování žalované o vyhlášení licenčního řízení na předmětný kmitočet. Nejvyšší správní soud námitce zpochybňující hlasování žalované s poměrem pět hlasů pro vyhlášení licenčního řízení a šest hlasů proti vyhlášení licenčního řízení nepřisvědčil. Těsný výsledek hlasování, jakkoliv může naznačovat, že se jedná o hraniční případ, není s to zpochybnit hlasování jako takové. Pro hlasování žalované v konkrétním případě není stanovena absolutní či kvalifikovaná většina, žalovaná rozhodovala prostou většinou hlasů a z formálního hlediska je jednohlasné rozhodnutí srovnatelné s rozhodnutím většinou jednoho hlasu.
Kasační námitka proto nemůže obstát. Žalovaná mohla posoudit bonitu daného kmitočtu a v posuzované věci tak učinila na základě objektivních kritérií splňujících požadavky kladené na transparentnost správního rozhodování.
Domnívá-li se stěžovatel, že předmětný kmitočet měl být předmětem samostatného licenčního řízení a udělení souhlasu se změnou technických parametrů osobě zúčastněné na řízení vedlo k neudělení licence na základě veřejného slyšení, dovozuje tak především ze skutečnosti, že měl sám o přidělení daného kmitočtu zájem. Z odůvodnění shora přitom vyplývá, že tato námitka nemůže obstát. Žalovaná neshledala předmětný kmitočet dostatečně bonitním, její závěr v soudním přezkumu obstál, a ve světle hodnocení a přidělení kmitočtu jako dokrývacího je zájem stěžovatele o licenci vedoucí k provozování samostatného rozhlasového vysílání irelevantní.
Nejvyšší správní soud tedy uzavřel, že neumožňuje-li
bonita
kmitočtu pokrytí určitého území vysíláním, může být takový prostředek, jako v posuzované věci, přidělen bez vyhlášení samostatného licenčního řízení. Na rozdíl od stěžovatele, kterému nepřisvědčil v jeho námitce, tak uzavřel, že je třeba činit rozdílu mezi rozšířením a zlepšením pokrytí vysíláním zúčastněné osoby.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.