535/2005
Rozhlasové a televizní vysílání a zásada objektivity a vyváženosti
Ej 72/2005
Rozhlasové a televizní vysílání: zásada objektivity a vyváženosti. Rozhodnutí správního orgánu: nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů
k § 31 odst. 2, 3 a § 60 odst. 1 písm. b) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (v textu též "zákon o vysílání")
k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
Požadavek na respektování zásad objektivity a vyváženosti a zejména na nepřípustnost jednostranného zvýhodňování některé politické strany nebo hnutí, popřípadě jejich názorů nebo názorů jednotlivých skupin veřejnosti, obsažený v § 31 odst. 3 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, je stanoven výlučně ve vztahu k pořadům zpravodajským a politicko-publicistickým. Pro uložení pokuty podle § 60 odst. 1 písm. b) citovaného zákona je tedy stěžejní, zda se jednalo o tento druh pořadu. Neujasnil-li si správní orgán právě tuto otázku a dospěl-li v této souvislosti ke zcela nekonkrétním závěrům, že ve vztahu k § 31 odst. 2 citovaného zákona "vyvstalo vážné podezření" a že "lze vyslovit podezření i z porušení § 31 odst. 3 citovaného zákona", je jeho rozhodnutí o uložení pokuty nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2004, čj. 7 As 38/2004-58)
Věc:
Česká televize proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalované.Žalovaná rozhodnutím ze dne 4. 3. 2003 uložila žalobkyni za neplnění povinností stanovených v § 31 odst. 2 a 3 zákona o vysílání pokutu ve výši 500 000 Kč.
Žalobkyně napadla toto rozhodnutí žalobou u Městského soudu v Praze, který rozhodnutí dne 25. 3. 2004 zrušil a věc žalované vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku zaznělo, že sporné bylo především tvrzení žalované o tom, že žalobkyně jako provozovatelka vysílání porušila svou povinnost podle § 31 odst. 2 zákona o vysílání tím, že v pořadu "H." došlo k záměrnému směšování názorů a hodnotících soudů s informacemi zpravodajského charakteru. Žalovaná v odůvodnění nijak blíže nevyložila své přesvědčení o tom, že v pořadu "H." byly autentické dokumentární záběry z publicistických a zpravodajských pořadů komentovány imitátorem tak, že mohl vzniknout dojem, že jde o autentické názory politických osobností. V odůvodnění rozhodnutí žalované však chyběla konkrétní skutková zjištění, z nichž by bylo možno takový závěr nepochybně vyvodit. Podle soudu nebyl dostatečně odůvodněn ani závěr žalované o porušení povinnosti podle § 31 odst. 3 zákona o vysílání. Z tohoto ustanovení plyne, že k porušení zákona může dojít jen ohledně pořadů zpravodajských a politicko-publicistických; pořadů jiné povahy se požadavek dbát zásad objektivity a vyváženosti netýká. Ze správního rozhodnutí je sice seznatelné, že žalovaná považovala pořad "H." za pořad zpravodajský, resp. politicko-publicistický, nicméně není seznatelné, jak k tomuto názoru dospěla. Protože zákon o vysílání nestanoví, co se rozumí pořadem zpravodajským, resp. politicko-publicistickým, bylo nutné, aby žalovaná tyto pojmy nejprve věcně definovala a poté uvedla, zda pořad těmto znakům odpovídá či nikoliv. Správní rozhodnutí však neobsahuje ani dostatečná skutková zjištění ohledně obsahu pořadu, ani úvahy o tom, zda a jak pořad vyhovuje definici zpravodajského, resp. politicko-publicistického pořadu. Správní rozhodnutí není dostatečně konkrétní ani v tom, zda ve vysílaném programu byla jednostranně zvýhodňována politická strana nebo hnutí, popř. jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti.
S rozsudkem Městského soudu v Praze žalovaná (stěžovatelka) nesouhlasila a napadla jej kasační stížností. Namítala, že napadený rozsudek je nezákonný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Stěžovatelka zdůraznila své právo zcela samostatně posoudit pořad; v napadeném správním rozhodnutí pak věnovala značnou část odůvodnění právě otázce, zda a proč pořad považuje za politicko-publicistický. Vycházela přitom z obecného povědomí a z popisu pořadu, který byl publikován na jejích webových stránkách.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Podle § 31 odst. 2 zákona o vysílání poskytuje provozovatel vysílání objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru. Podle odst. 3 citovaného zákona je provozovatel vysílání povinen zajistit, aby bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.
Jak na to správně poukázal městský soud, požadavek respektování zásad objektivity a vyváženosti a zejména nepřípustnost jednostranného zvýhodňování některé politické strany nebo hnutí, popřípadě jejich názorů nebo názorů jednotlivých skupin veřejnosti, je stanoven výlučně ve vztahu k pořadům zpravodajským a politicko-publicistickým. Proto bylo pro uložení pokuty podle § 60 odst. 1 písm. b) zákona o vysílání stěžejní, zda se jednalo o tento druh pořadu. Stěžovatelka tedy měla především věcně definovat, co se rozumí pořadem zpravodajským, resp. politicko-publicistickým, a poté uvést, zda pořad "H." těmto znakům odpovídá či nikoliv, jak jí to také důvodně vytýká městský soud. Stěžovatelka se však omezila na citaci vlastního obsahu pořadu na svých webových stránkách a na základě toho konstatovala, že pořad lze považovat za publicistický. Z informace uveřejněné na webových stránkách však takový závěr sám o sobě vůbec nevyplývá. Navíc stěžovatelka v této souvislosti činí zcela nekonkrétní závěry, že ve vztahu k § 31 odst. 2 zákona o vysílání "vyvstalo vážné podezření" a že "lze vyslovit podezření i z porušení § 31 odst. 3 zákona o vysílání", což potvrzuje závěr o neujasněnosti jejího názoru při posuzování věci. Je-li nepřezkoumatelné, zda se jednalo o pořad, na který lze uplatnit požadavek obsažený v § 31 odst. 2 a 3 zákona o vysílání, je nepřezkoumatelné celé správní rozhodnutí. Pokud za této situace městský soud zrušil napadené rozhodnutí stěžovatelky jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, nelze mu vytýkat nesprávné posouzené právní otázky.
(ci)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.