Vydání 1/2004

Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 39/2000 Sb. (dále jen "zákon") se zákon vztahuje na občany České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 1 odst. 1 bodě 1. písm. a) a b) a § 2 odst. 1 v bodech 1. až 3. zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, a kterým o tom bylo vydáno podle § 8 citovaného zákona osvědčení, nebo kteří mají doklad, jenž osvědčení nahrazuje. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se zákon rovněž vztahuje na vdovy a vdovce po osobách uvedených v odstavci 1, občany České republiky, jejichž manželství trvalo v době účasti manžela v národním boji za osvobození nebo bylo z důvodu nemožnosti uzavřít manželství uzavřeno nejpozději do 31. 12. 1945 a jejichž manžel buď padl, nebo kdykoliv později zemřel, stejně tak na vdovy a vdovce, kteří uzavřeli nové manželství. Podle § 39 odst. 3 zákona se podmínka občanství České republiky považuje za splněnou, pokud občanství trvá ke dni podání žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky.

Podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona náleží občanům uvedeným v § 1 odst. 1, kteří konali vojenskou službu v československých zahraničních armádách nebo ve spojeneckých armádách v letech 1939 až 1945 alespoň jeden rok, jednorázová peněžní částka ve výši 120 000 Kč a za každý další měsíc vykonané vojenské služby, který přesahuje jeden rok této vojenské služby, jednorázová peněžní částka ve výši 1000 Kč. Podle odstavce 4 téhož ustanovení náleží osobám uvedeným v § 1 odst. 2 polovina jednorázové peněžní částky, na kterou by měl nárok druhý z manželů. Pokud manžel v boji padl, náleží druhému z manželů jednorázová peněžní částka ve výši 120 000 Kč, není-li pro něj výhodnější částka podle věty první.

Z obsahu správního spisu předloženého žalovanou vyplývá, že žalobkyně podala žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 39/2000 Sb. dne 27. 3. 2000 u Okresní správy sociálního zabezpečení Plzeň-jih, a to jako vdova po Vladimíru K., narozeném 19. 4. 1915, s nímž uzavřela sňatek dne 4. 12. 1940.

Rozhodnutím žalované ze dne 30. 6. 2000 bylo řízení přerušeno a žalobkyně byla vyzvána k předložení osvědčení podle § 8 zákona č. 255/1946 Sb. Podle potvrzení Ministerstva obrany ze dne 25. 1. 2001 konal Vladimír K. vojenskou službu ve spojenecké armádě od 1. 11. 1943 do 8. 11. 1944, kdy zemřel. Jmenovaný nesplňuje podmínky zákona č. 255/1946 Sb. jen proto, že v rozhodné době (15. 3. 1939 - 5. 5. 1945) nebyl československým státním občanem.

Podle oznámení Dzeržinského okresního vojenského komisariátu (překlad ze dne 23. 10. 2000) onemocněl manžel žalobkyně, vojín 167. střelecké divize, na frontě skvrnitým tyfem dne 1. 10. 1944 a zemřel dne 8. 11. 1944. Je pohřben v Polsku.

Rozhodnutím ze dne 22. 3. 2001 zamítla žalovaná žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 39/2000 Sb. s odůvodněním, že její manžel nebyl v rozhodné době československým státním občanem. K opravnému prostředku žalobkyně bylo rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2001 napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. V odůvodnění napadeného rozsudku soud uvedl, že v daném případě shledal napadené rozhodnutí nezákonným pro nedostatek důvodů. Stran otázky, zda existence československého státního občanství v tzv. rozhodné době je určující pro přiznání odškodnění podle zákona č. 39/2000 Sb., poukázal soud na již dříve zaujaté stanovisko, že tomu tak není a že podmínka československého státního občanství (§ 1 odst. 4 zákona č. 255/1946 Sb.) pro ty, kdož konali vojenskou službu v rozhodné době ve spojenecké armádě, mohla a může být splněna i dodatečně, například nabytím státního občanství. Ostatně v tomto směru správní orgán ve svém vyjádření ze dne 20. 6. 2001 svoje stanovisko přehodnotil a dospěl k závěru, že státní občanství v rozhodné době nebylo pro vznik nároku a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Vrchní soud v Praze v závazném právním názoru vyslovil, že pokud správní orgán dodatečně ve smyslu svého vyjádření k podanému opravnému prostředku dospěl k závěru, že lze navrhovatelce přiznat odškodnění za dobu konání vojenské služby jejího manžela, je dále rovněž nutné, aby se v dalším řízení a v novém rozhodnutí vypořádal i s požadavkem na přiznání vyšší částky z důvodu, že manžel zemřel "při dukelských bojových operacích", jak se žalobkyně domáhá, a vyslovil svůj právní závěr, zda okolnosti úmrtí manžela žalobkyně v době konání vojenské služby lze či nelze podřadit pod zákonný pojem "padl v boji".

Správní orgán sám naznačuje ve svém vyjádření, že doposud zjištěný skutkový stav nenasvědčuje splnění podmínek pro toto vyšší odškodnění. Je mu patrně zřejmé, že dokazování je nutno v tomto směru doplnit a poté o nároku v této výši rozhodnout. Ve správním spise se dále nachází vyjádření Ministerstva obrany - odboru pro veterány ze dne 26. 9. 2002, v němž tento orgán k dotazu žalované uvedl, že po prostudování spisu Vladimíra K., narozeného 19. 4. 1915, bylo zjištěno, že výše jmenovaný se zúčastnil bojových operací na Dukle, onemocněl tyfem a zemřel 8. 11. 1944. Bližší údaje nelze ze spisu zjistit.

Poté již bylo vydáno nyní přezkoumávané rozhodnutí.

Podle § 250r o. s. ř., účinného k 31. 12. 2002, platí, že zruší-li soud rozhodnutí správního orgánu, je správní orgán při novém projednání vázán právním názorem soudu. Také podle § 78 odst. 5 s. ř. s., účinného od 1. 1. 2003, je správní orgán v dalším řízení vázán právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo v rozsudku vyslovujícím nicotnost.

Podle názoru Nejvyššího správního soudu se žalovaná v dalším řízení neřídila právním názorem vysloveným v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2001. V souladu s tam uvedeným závazným pokynem se měla žalovaná v novém rozhodnutí vypořádat i s požadavkem na přiznání vyšší částky z důvodu, že manžel žalobkyně zemřel "při dukelských bojových operacích". Dále žalovaná měla vyslovit svůj právní závěr, zda okolnosti úmrtí manžela žalobkyně v době konání vojenské služby lze či nelze podřadit pod zákonný pojem "padl v boji". Žalovaná se však v nově vydaném rozhodnutí ze dne 31. 10. 2002 s touto otázkou nevypořádala. Omezila se pouze na citaci právních předpisů a na poznámku, že toto rozhodnutí vydává na podkladě nově zjištěných skutečností. V tomto směru nutno podotknout, že názor žalované vyslovený až ve vyjádření k žalobě není postačující.

Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo než napadené rozhodnutí správního orgánu, které nerespektovalo závazný právní názor vyslovený soudem, zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení bude třeba, aby se správní orgán vypořádal s tím, zda okolnosti úmrtí manžela žalobkyně lze či nelze podřadit pod zákonný pojem "padl v boji" a zda jsou tedy splněny zákonné podmínky pro stanovení výše jednorázové peněžní částky ve smyslu § 4 odst. 4 věty druhé zákona č. 39/2000 Sb.