Vydání 1/2017

(...) [16] Kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, z tohoto důvodu přichází v úvahu z povahy věci pouze kasační důvod ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, čj. 3 Azs 33/2004-98, č. 625/2005 Sb. NSS).

[17] Ze soudního spisu krajského soudu a podkladů dodaných stěžovatelkou lze zjistit, že usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 8. 2013, čj. 0 Nc 1709/2013-8, byl žalobkyni z důvodu jejího zdravotního stavu ustanoven opatrovníkem její syn Jaromír F. Rozsah jeho oprávnění byl určen tak, že je oprávněn a povinen spravovat běžné záležitosti a majetek žalobkyně, přičemž jednání v podstatných záležitostech vyžaduje schválení soudu. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 10. 2015, čj. 19 P 155/2013-177, byl Jaromír F. odvolán z funkce opatrovníka, a novým opatrovníkem bylo jmenováno město Mimoň. Důvodem odvolání byla skutečnost, že opatrovník nedoložil, jak hospodaří s příjmy žalobkyně, a také proto, že neumožňuje kontakt své sestry Vlasty F. s žalobkyní, ačkoliv je nepochybné, že žalobkyně na návštěvu Vlasty F. reaguje pozitivně. Výše uvedené usnesení bylo doručeno městu Mimoň i Jaromíru F. prostřednictvím jeho právní zástupkyně dne 6. 10. 2015. Jaromír F. se proti uvedenému usnesení odvolal, stejně tak město Mimoň. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 18. 12. 2015, čj. 36 Co 441/2015-245, tak, že usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 10. 2015, čj. 19 P 155/2013-177, zrušil a řízení o změně opatrovníka zastavil. Krajský soud se neztotožnil se závěry o nedostatcích ve výkonu funkce opatrovníka ze strany Jaromíra F. a naopak zjistil, že je v nejlepším zájmu žalobkyně, aby Jaromír F. zůstal nadále jejím opatrovníkem.

[18] Z výše uvedeného vyplývá, že v době podání žaloby (dne 19. 10. 2015) byl Jaromír F. odvolán z funkce opatrovníka, nicméně rozhodnutí opatrovnického soudu napadli opravným prostředkem jak odvolaný opatrovník, tak nově ustanovený opatrovník, město Mimoň. V odvolacím řízení bylo usnesení o změně opatrovníka zrušeno a řízení o změně opatrovníka zastaveno, jelikož v posuzované věci nenastaly nedostatky, pro které měl být Jaromír F. z funkce opatrovníka odvolán, chyběly tedy hmotněprávní důvody pro změnu opatrovníka. Nejvyšší správní soud má v dané situaci za to, že na opatrovníka, který byl odvolán z funkce rozhodnutím opatrovnického soudu, které bylo následně odvolacím soudem zrušeno pro nesplnění hmotněprávních podmínek pro změnu opatrovníka, je třeba pro účely žalobní legitimace pohlížet tak, že ani v mezidobí nepřestal být opatrovníkem, pokud funkci opatrovníka stěžovatelky fakticky vykonávat nepřestal. Se stěžovatelkou lze souhlasit v tom, že v opačném případě by došlo k porušení jejího práva na přístup k soudu a v konečném důsledku k odepření spravedlnosti, jelikož sama pro svůj zdravotní stav nebyla schopna se soudní ochrany domáhat a nebylo jiné osoby, která by v daný okamžik její práva střežila. Tím spíše pokud se nově ustanovený opatrovník odmítal své funkce ujmout a rozhodnutí o změně opatrovníka napadl opravným prostředkem. Na uvedených závěrech ničeho nemění ani skutečnost, že usnesení o změně opatrovníka je dle § 171 odst. 2 o. s. ř. vykonatelné, není-li v něm výslovně stanoveno jinak, doručením tohoto usnesení účastníkům řízení.

[19] Odlišně by bylo třeba posuzovat případ, kdy hmotněprávní podmínky pro změnu opatrovníka byly splněny a odvolací soud změnu opatrovníka pravomocně potvrdil. Krajský soud pochopitelně nemohl v posuzovaném případě předvídat, jak bude o odvolání proti usnesení opatrovnického soudu rozhodnuto. Pokud však žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. s tím, že byla podána osobou k tomu zjevně neoprávněnou dříve, než byla otázka splnění podmínek pro změnu opatrovníka s konečnou platností pravomocně vyřešena, vystavil se nebezpečí, že tuto otázku sám posoudí nesprávně a zatíží tak své rozhodnutí nezákonností. Výše uvedené lze uzavřít s tím, že žaloba podaná jménem žalobkyně opatrovníkem Jaromírem F. nebyla podána osobou zjevně neoprávněnou, jelikož v době podání žaloby nebyly splněny podmínky pro odvolání Jaromíra F. z funkce opatrovníka, což bylo následně potvrzeno odvolacím soudem.

[20] Krajský soud napadené usnesení odůvodnil dále tím, že opatrovník by dle usnesení opatrovnického soudu potřeboval ke schválení právního jednání spočívajícího v podání žaloby souhlas soudu, který nedoložil.

[21] Jak vyplývá z výrokové části již citovaného usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 14. 8. 2013, čj. 0 Nc 1709/2013-8, je Jaromír F. Běžnou správou jmění zastoupeného je třeba rozumět vyřizování obvyklých, zpravidla v určitém časovém horizontu se opakujících záležitostí, jako jsou např. pravidelné platby a příjmy ze jmění nebo činnosti zastoupeného včetně důchodu a dávek sociální podpory, placení sdruženého inkasa, pojistného, daní nebo přijímání výtěžku z majetku (nájemné, úroky, dividendy apod.). Běžnou záležitostí jsou i nárazová právní jednání jménem zastoupeného, jež se po hodnotové stránce nevymykají úrovni spravovaného jmění (srov. též Švestka, J. a kol. Praha: Wolters Kluwer, 2014).

[22] Pojmu běžné majetkové záležitosti se věnoval ve své judikatuře i Nejvyšší soud, a to zejména ve vztahu k zákonnému zastoupení nezletilých. Tyto závěry lze nicméně zobecnit i na jiné případy, v nichž je zástupce omezen v oprávnění jednat za zastoupeného nad rámec běžné správy jmění. V rozhodnutí ze dne 29. 4. 2015, čj. 36 Cdo 4696/2014, Nejvyšší soud vychází z toho, že nikoliv běžné majetkové záležitosti vyžadují k perfekci právního úkonu schválení soudu. Soud právní úkon, který se neběžné majetkové záležitosti týká, schválí jen tehdy, je-li v zájmu zastupovaného. Za zásadní okolnost pro rozhodnutí, zda je ke konkrétnímu úkonu třeba schválení opatrovnickým soudem, je nutné považovat zejména skutečnost (nebo i pouhou možnost), že se právní úkon učiněný zástupcem projeví negativně v majetkové sféře zastoupeného.

[23] V posuzovaném případě bylo žalobou napadeno rozhodnutí, kterým bylo povoleno předčasné užívání stavby ve vlastnictví žalobkyně. Bez ohledu na skutečnost, že stavbu v současné době užívá jiná osoba (dcera žalobkyně), důsledkem vyhovění návrhu by bylo omezení jednoho ze základních práv tvořících obsah vlastnického práva žalobkyně, tedy práva předmět vlastnictví dle vlastní vůle užívat. Tento důsledek lze nepochybně označit za potenciální negativní zásah do majetkové sféry zastoupené. Podpůrně lze přihlédnout i k rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2289/2011, v němž byl vysloven závěr, že podání jakékoliv žaloby je neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry zastoupeného, a to zejména z důvodu vznikajících nákladů řízení a nákladů právního zastoupení.

[24] S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že podání žaloby proti napadenému rozhodnutí je úkonem, ke kterému musí opatrovník doložit schválení jednání za žalobkyni ze strany opatrovnického soudu. Jestliže tak neučinil, jedná se o nedostatek podmínky řízení spočívající v nedostatku oprávnění opatrovníka žalobkyni v uvedeném rozsahu zastupovat. Podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. však platí, že soud návrh odmítne, V posuzovaném případě jde nepochybně o nedostatek odstranitelný. Pokud by tedy mělo být důvodem odmítnutí žaloby nedoložení souhlasu opatrovnického soudu, krajský soud měl postupovat podle citovaného ustanovení a opatrovníka žalobkyně vyzvat k odstranění uvedeného nedostatku. Jestliže tak neučinil, nemohl v souladu se zákonem žalobu z uvedeného důvodu odmítnout.

[25] Obdobně postupoval dle citovaného usnesení Nejvyšší správní soud, který opatrovníka usnesením ze dne 14. 6. 2016, čj. 6 As 272/2015-30, vyzval k doložení schválení opatrovnického soudu k podání kasační stížnosti. Opatrovník následně doložil, že Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 31. 8. 2016, čj. 19 P 155/2013-360, schválil právní jednání opatrovníka za žalobkyni, spočívající v podání kasační stížnosti a v podání správní žaloby proti napadenému rozhodnutí u krajského soudu.