Vydání 8/2007

Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, ze stěžovatel zaslal krajskému soudu výzvu k vyznačení doložky nabytí právní moci nálezu nejvyššího správního soudu čj. 690/46 ze dne 2. února 1948 a nálezu čj. 690/46 ze dne 17. 12. 1948. O této výzvě pak krajský soud rozhodl usnesením o odmítnutí návrhu podle § 46 odst.1 písm. a) s. ř. s.

Jde tedy o podání odlišné, než jaké bylo posuzováno v kasačním řízení vedeném pod sp. zn. 5 As 43/2006^*), neboť tam šlo o návrh na doručení nálezů bývalého nejvyššího správního soudu, tedy návrhem se tam stěžovatel v jistém slova smyslu domáhal pokračování v původním soudním řízení. V dané věci jde však o situaci zcela odlišnou, neboť stěžovatel krajský soud vyzval k vyznačení doložky právní moci na nálezech bývalého nejvyššího správního soudu, přičemž vycházel z toho, že k doručení došlo převzetím nálezů z archivu a předáním stěžovateli jeho právním zástupcem.

Krajskému soudu by bylo možno přisvědčit v tom, že důvodem odmítnutí návrhu podle tohoto ustanovení je nedostatek podmínek řízení a že zde takové podmínky řízení skutečně naplněny nebyly. K odmítnutí návrhu však může dojít jen tam, kde byl podán nějaký návrh na zahájení soudního řízení, na jehož základě lze vůbec existenci podmínek řízení zkoumat.

Takový návrh tu v daném případě ovšem vůbec není. Stěžovatel zaslal výzvu krajskému soudu, nikoliv návrh na vydání rozhodnutí ve správním či v jakémkoli jiném soudním řízení. Podstatné jistě není pouze označení podání jako výzvy, ale současně i to, že jejím obsahem také skutečně byl pouze požadavek na vyznačení doložky právní moci. Doložka právní moci je úředním postupem soudu, jímž osvědčuje, že rozhodnutí jím vydané nabylo právní moci a kdy k tomu došlo. Úprava postupu při vyznačení doložky právní moci také není obsažena v procesních předpisech platných pro to které soudní řízení, ale pouze v ministerských instrukcích upravujících jinou než rozhodovací činnost soudu (v současné době např. Ministerstva spravedlnosti čj. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy - § 18). K charakteru vyznačení doložky právní moci jako „úředního postupu“ lze poukázat i na judikaturu (srovnej Rc 42/98). Ostatně i Ústavní soud ČR rozhodl dne 2. 4. 1998 pod sp. zn. III. ÚS 456/97^*), že Rozdílný náhled na charakter doložky právní moci v rozhodovací činnosti Ústavního soudu pak byl shodně, jak citováno, vyřešen stanoviskem pléna ze dne 20. 10. 1998, sp. zn. Pl.-ÚS-st.-8/98. K tomu lze jen podotknout, že doložka právní moci, ač osvědčuje, že rozhodnutí je pravomocné, není nevyvratitelná za situace, kdy je vyznačena nesprávně. Stejně tak není vyloučeno z prokázaného nabytí právní moci toho kterého rozhodnutí vycházet, aniž je formálně vyznačena doložka.

Stěžovatel se v daném případě domáhal vyznačení doložky jako osvědčení, že nálezy bývalého nejvyššího správního soudu nabyly právní moci, nikoliv rozhodnutí v soudním řízení správním. Doložku právní moci soud vyznačí za předpokladu, že je k tomu oprávněn, a za předpokladu, že rozhodnutí skutečně právní moci nabylo. Pokud tomu tak není, vyznačení provést odmítne, aniž k tomu musí vydávat jakýkoliv procesní akt. Proti tomu by pak bylo jedině možno využít možností vyplývajících ze zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (§ 164 a násl., § 174a odst. 1 a násl.).

Úvaha o tom, zda v daném případě Krajský soud v Ostravě byl povinen doložku vyznačit, zda označené nálezy bývalého nejvyššího správního soudu lze vůbec považovat za vydané a následně za doručené všem účastníkům řízení, jsou tedy v daném případě nadbytečné a kasačními námitkami tohoto charakteru se v tomto řízení není možno zabývat. Lze jen podotknout, že to je obsáhle zhodnoceno v již zmíněném rozsudku tohoto soudu sp. zn. 5 As 43/2006. Z hlediska posouzení zákonnosti napadeného usnesení krajského soudu je rozhodné jen to, že zde nebyl dán návrh na zahájení soudního řízení, který bylo namístě procesním rozhodnutím odmítnout.

Rozhodl-li krajský soud usnesením podle soudního řádu správního o výzvě k vyznačení doložky právní moci, je třeba jeho rozhodnutí považovat za zmatečné, neboť vůbec nemělo být vydáno. Zmatečnost pak vylučuje zkoumání konkrétních kasačních námitek.

Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud napadené usnesení podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil. V daném případě však nepřichází v úvahu vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení, neboť žádné formalizované soudní řízení zde nepřichází v úvahu.