Řízení před soudem: zastoupení v řízení před krajským soudem
k § 35 odst. 6 a odst. 7 a § 103 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního
I. Pokud krajský soud jednal jako s žalobci s osobami, které v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu vystupovaly pouze jakožto zmocněnci účastníků předcházejícího správního řízení, v jejichž zastoupení měla být žaloba podána, zatížil tím řízení před soudem zmatečnostní vadou spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení ve vztahu k takto nesprávně vymezeným účastníkům [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.].
II. V řízení před správním soudem je zastoupení účastníka více zástupci zároveň nepřípustné, stejně jako další zastoupení obecného zmocněnce dle § 35 odst. 6 s. ř. s. advokátem či jinou osobou (§ 35 odst. 7 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 2. 2009, čj. 5 As 18/2008-90)
Věc:
a) Honební společenstvo Nová Ves – Mlýnice, b) Ing. Václav V., c) Viktor P. proti Krajskému úřadu Libereckého kraje o uznání honitby, o kasační stížnosti žalovaného.
Magistrát města Liberec dne 2. 9. 2004 uznal podle § 29 odst. 1 a 3 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), společenstevní honitba Mníšek ke dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Držitelem předmětné společenstevní honitby bylo Honební společenstvo Mníšek.
Proti tomuto rozhodnutí brojili odvoláním mimo jiné žalobce ad a) a dále vlastníci honebních pozemků Miloš B., Radek B., Roman S., Jaroslav S., Miroslav S., Petr L., Zdena L., Josefa L., Václav S., Lukáš P. a Kamila B., zastoupení na základě plných mocí žalobci ad b) a c).
Krajský úřad Libereckého kraje dne 25. 1. 2005 napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně zčásti změnil a zčásti toto rozhodnutí potvrdil.
Rozhodnutí žalovaného bylo napadeno žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, přičemž soud za žalobce považoval shora uvedené osoby, tj. a) Honební společenstvo Nová Ves – Mlýnice, b) Ing. Václava V., c) Viktora P., s tím, že všechny tyto osoby jsou zastoupeny advokátem JUDr. Ladislavem Polákem. Takto byl tedy vymezen bez ohledu na správnost či nesprávnost postupu krajského soudu (k tomu viz níže) i okruh účastníků řízení o kasační stížnosti, neboť dle § 105 odst. 1 s. ř. s. jsou účastníky řízení o kasační stížnosti stěžovatel (v daném případě žalovaný) a dále všichni, kteří byli účastníky původního řízení před krajským soudem. V žalobce žalobci mimo jiné namítali, že žalovaný nerozhodl o odvolání žalobce ad a).
Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, žalobě dne 28. 11. 2007 vyhověl a předmětná rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Námitku, podle níž žalovaný nerozhodl o odvolání žalobce ad a), považoval soud za formalistickou, neboť jak vyplývá z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, žalovaný se zabýval podrobně odvoláním Ing. Václava V. a Viktora P., jednajících jménem některých vlastníků honebních pozemků. Zájmy těchto vlastníků přitom byly totožné se zájmy žalobce ad a); zástupci vlastníků honebních pozemků i žalobce ad a) jsou zastupováni stejným právním zástupcem (JUDr. Ladislavem Polákem). Pokud tedy bylo rozhodnuto o námitkách Ing. Václava V. a Viktora P., bylo rozhodnuto i o námitkách žalobce ad a).
Žalovaný (stěžovatel) napadl uvedený rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, nikoliv však na základě kasačních bodů, jež uplatnil stěžovatel, neboť dříve, než se jimi mohl Nejvyšší správní soud zabývat, dospěl k závěru, že řízení před krajským soudem trpí vadou spočívající v jeho zmatečnosti, k níž musí Nejvyšší správní soud přihlédnout z úřední povinnosti [§ 103 odst. 1 písm. c) a § 109 odst. 4 s. ř. s.].
Jak již bylo řečeno, krajský soud považoval za žalobce v předmětné věci mj. Ing. Václava V. a Viktora P., kteří, jak vyplývá ze správního spisu, nebyli sami k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí vlastníky nemovitostí na území sporné honitby, tedy nebyli za daného skutkového stavu sami legitimováni k účasti v předmětném správním řízení ani k podání žaloby proti napadenému správnímu rozhodnutí. Oba také již ve správním řízení uváděli, že v řízení vystupují jakožto společní zmocněnci (tj. zástupci) některých vlastníků přičleňovaných honebních pozemků (tj. oprávněných účastníků správního řízení), a za tímto účelem předložili na výzvu správního orgánu I. stupně plné moci vystavené těmito účastníky řízení. Byť ani v rozhodnutí správního orgánu I. stupně ani v žalobou napadeném rozhodnutí stěžovatele není označení skutečných účastníků řízení, tj. vlastníků honebních pozemků, ani jejich zástupců zcela přesné (mj. výčet takto zastupovaných účastníků řízení uvedených v rozhodnutí stěžovatele není zcela shodný s okruhem osob uvedených na jednotlivých plných mocích založených ve správním spisu), je přesto zřejmé, že správní orgány odlišovaly právě zastupované účastníky řízení, tj. vlastníky honebních pozemků, a jejich zástupce, tj. Ing. Václava V. a Viktora P., kteří ani nebyli oprávněni podat ve věci odvolání jménem svým, ale opět pouze jménem zastupovaných osob. Je ovšem pochybením správních orgánů, že ve správním řízení připustily další zastoupení Ing. Václava V. a Viktora P., kteří již v řízení sami figurovali jakožto zástupci jmenovaných účastníků řízení, advokátem JUDr. Ladislavem Polákem. Byť tehdy platný správní řád otázku dalšího zastoupení zmocněnce výslovně neupravoval, vyplývá z obecného právního předpisu, tj. z § 33a odst. 1 občanského zákoníku, že další zastoupení zmocněnce – fyzické osoby je možné pouze v případě, je-li k tomu zmocněnec výslovně oprávněn v plné moci udělené zmocnitelem. Plné moci obsažené ve správním spise vystavené jednotlivými vlastníky pozemků oběma zmocněncům takové výslovné oprávnění neobsahují.
Krajský soud v každém případě postavení uvedených zmocněnců a osob jimi zastupovaných v řízení o žalobě proti rozhodnutí stěžovatele vůbec nerozlišoval, když jako s žalobci jednal přímo s Ing. Václavem V. a s Viktorem P. s tím, že za jejich společného zástupce považoval advokáta JUDr. Ladislava Poláka. Je pravdou, že Ing. Václav V. a Viktor P. byli jakožto žalobci označeni vedle Honebního společenstva Nová Ves – Mlýnice v záhlaví podané žaloby. Naproti tomu se ovšem v II. části žaloby opět výslovně uvádí, že oba jmenovaní jsou zmocněnými zástupci vlastníků honebních pozemků, které byly přičleněny do honitby Mníšek, přičemž plné moci vystavené vlastníky honebních pozemků jsou obsaženy ve správním spise. K žalobě je přiložena rovněž generální plná moc vystavená dne 29. 3. 2005 Ing. Václavem V. a Viktorem P. JUDr. Ladislavu Polákovi, na níž je uveden dodatek
„za vlastníky honebních pozemků“
. Je zde tedy rozpor mezi označením žalobců v žalobě a obsahem této žaloby, tento rozpor se ovšem krajský soud nepokusil odstranit, ač tak učinit měl. Pokud by totiž Ing. Václav V. a Viktor P. trvali na tom, že žalobu podali osobně, nikoliv jménem jimi zastupovaných osob a že jsou ve věci naopak sami zastoupeni zmíněným advokátem, bylo by nutné žalobu ve vztahu k těmto žalobcům odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. jakožto podanou osobami k tomu zjevně neoprávněnými, naopak
meritorní
rozhodnutí ve vztahu k žalobě podané těmito osobami by muselo být za této situace z důvodu nedostatku podmínek řízení považováno za zmatečné. Pokud by ovšem byla žaloba k příslušné výzvě upřesněna tak, že Ing. Václav V. a Viktor P. podali žalobu jménem zastupovaných, konkrétně specifikovaných vlastníků honebních pozemků, tj. jakožto obecní zmocněnci těchto osob, musel by se krajský soud zabývat tím, zda plné moci obsažené ve správním spisu skutečně opravňují Ing. Václava V., resp. Viktora P. k podání žaloby v předmětné věci, případně která ze dvou typů plných mocí obsažených ve správním spisu k tomu opravňuje.
Pokud by krajský soud dospěl k závěru, že uvedené plné moci k podání žaloby opravňují, musel by pak samozřejmě vycházet z toho, že žalobci v dané věci jsou tito konkrétně specifikovaní vlastníci honebních pozemků, a nikoliv Ing. Václav V. a Viktor P. V takovém případě by se ovšem musel krajský soud dále vypořádat s § 35 odst. 7 s. ř. s., který jednoznačně stanoví, že
„v téže věci může mít účastník jen jednoho zástupce. Zástupce musí jednat osobně, nestanoví-li zvláštní zákon výslovně jinak“
. Zvláštní úpravu obsahuje pouze zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve vztahu k zastoupení klienta advokátem a možnosti jeho
substituce
, což na daný případ obecných zmocněnců nedopadá. Uvedení žalobci, tj. vlastníci pozemků přičleňovaných do nově vzniklé honitby, by tedy museli být krajským soudem vyzváni k tomu, aby upřesnili, zda hodlají být v řízení před krajským soudem zastupováni buď Viktorem P., nebo Ing. Václavem V. Není tedy možné, aby byli zastupováni oběma zároveň. Zároveň by takto zvolený obecný zmocněnec musel jednat osobně, jeho další zastoupení advokátem by bylo nepřípustné. Případně by si samotní žalobci, tj. vlastníci přičleněných pozemků mohli zvolit svým zástupcem přímo advokáta (např. JUDr. Poláka), pak by je ovšem nemohl zároveň zastupovat obecný zmocněnec.
V každém případě tedy nemůže obstát dosavadní postup krajského soudu, který, jak již bylo řečeno, jakožto s žalobci jednal a v přezkoumávaném rozsudku za žalobce označil Ing. Václava V. a Viktora P., čímž řízení zatížil zmatečnostní vadou spočívající v tom, že ve vztahu k takto určeným žalobcům rozhodl, aniž by k tomu byly splněny podmínky řízení, neboť buďto tuto žalobu uvedené osoby podaly, ač k tomu zjevně nebyly oprávněny, nebo, jak se zdá vyplývat s obsahu žaloby, krajský soud s nimi jednal jako s žalobci, ačkoliv takové postavení tyto osoby v řízení vůbec neměly, a naopak skutečné žalobce krajský soud v řízení opominul.
Jen pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že na uvedených závěrech nemůže nic změnit ani skutečnost, že o procesní legitimaci žalobce ad a), tj. Honebního společenstva Nová Ves – Mlýnice, jehož honitba má mít s honitbou Mníšek společnou hranici, není pochyb a že nelze zpochybnit ani to, že je tento žalobce v řízení o žalobě zastupován advokátem JUDr. Ladislavem Polákem (soudní spis sice neobsahuje plnou moc, kterou by Honební společenstvo Nová Ves – Mlýnice zmocnilo JUDr. Poláka k řízení o žalobě, neboť Ing. Václav V., ač byl starostou Honebního společenstva Nová Ves – Mlýnice, nevystavil výše zmiňovanou plnou moc ze dne 29. 3. 2005 jménem tohoto honebního společenstva, ve správním spisu je ovšem obsažena mj. jiná generální plná moc ze dne 5. 10. 2004, z níž lze přes její nepřesnou formulaci vyvodit, že ji JUDr. Polákovi vystavilo Honebního společenstvo Nová Ves – Mlýnice právě prostřednictvím svého honebního starosty Ing. Václava V.). Má-li však být vůbec možné přezkoumat rozhodnutí krajského soudu z hlediska podstaty věci, je třeba v každém případě trvat na tom, aby byl okruh všech osob, které podaly předmětnou žalobu, řádně definován a byla vyjasněna i otázka jejich zastoupení.