Vydání 2/2008

Žalobce podal dne 13. 7. 2004 u Krajského soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí Kolegia na úseku ochrany utajovaných skutečností (dále též "Kolegium") ze dne 7. 6. 2004; rozhodnutím Kolegia byl zamítnut žalobcův opravný prostředek proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 25. 2. 2004. Krajský soud v Brně žalobu odmítl s poukazem na § 77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, podle něhož bylo k datu vydání rozhodnutí Kolegia toto rozhodnutí ze soudního přezkumu vyloučeno. Ústavní soud citované ustanovení zákona č. 148/1998 Sb. zrušil nálezem ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 11/04 (publikován pod č. 220/2005 Sb.), s účinností od 6. 6. 2005. Ke kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2004 Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 1. 2006, čj. 6 As 2/2005-60, napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; zavázal přitom Krajský soud v Brně názorem, že napadené rozhodnutí Kolegia nemůže být z přezkumné pravomoci soudu vyňato v důsledku názoru vyjádřeného Ústavním soudem ve shora označeném nálezu.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 5. 2006 postoupil věc Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému. Svůj postup odůvodnil tak, že zákonem č. 413/2005 Sb. (čl. XXII bod č. 1) byl zrušen § 7a zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kterým bylo zřízeno Kolegium, přičemž ke zrušení Kolegia došlo s účinností od 1. 3. 2006. Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, byl s účinností od 1. 1. 2006 nahrazen zákonem č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen "zákon č. 412/2005 Sb."). Z § 157 odst. 22 citovaného zákona plyne, že opravné prostředky podané Kolegiu, o nichž nebylo do 31. 12. 2005 rozhodnuto, Kolegium již nevyřizuje. Kolegium v těchto případech všechen spisový materiál do 5 pracovních dnů ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona vrátí orgánu, který mu jej předložil. Národní bezpečnostní úřad po vrácení spisů Kolegiem měl poučovací povinnost vůči účastníkovi řízení o možnosti podat v těchto případech žalobu, přičemž lhůta pro její podání běžela ode dne doručení tohoto poučení. Podle § 157 odst. 23 zákona č. 412/2005 Sb. bylo možno proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu o zamítnutí stížnosti, které bylo vydáno podle dosavadních předpisů, podat po účinnosti tohoto zákona (tedy od 1. 1. 2006) žalobu. Podle zákona č. 412/2005 Sb. pak lze proti rozhodnutí Národního bezpečnostního úřadu podat rozklad, o rozkladu rozhoduje ředitel tohoto úřadu (§ 125, § 126 a § 130). Podle § 133 odst. 1 zákona č. 412/2005 Sb. pak lze podat proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu o rozkladu žalobu ke správnímu soudu ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí. Z této právní úpravy a s ohledem na zrušení Kolegia k 1. 3. 2006 bylo možno podle názoru Krajského soudu v Brně dovodit, že právním nástupcem původně žalovaného Kolegia je ředitel Národního bezpečnostního úřadu, který by jinak podle zákona č. 412/2005 Sb. rozhodoval v posledním stupni o podaném rozkladu. Podle Krajského soudu v Brně přechodná ustanovení zákona č. 412/2005 Sb. právní nástupnictví neurčují, proto tento soud dovodil, že za situace, kdy podle § 69 s. ř. s. je žalovaným ve správním soudnictví ten správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla, je třeba jednat s ředitelem Národního bezpečnostního úřadu jako s účastníkem na straně žalované, neboť Kolegium bylo k 1. 3. 2006 bez náhrady zrušeno. Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. je k řízení místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Není-li soud, u něhož byla podána žaloba, k vyřízení místně příslušný, postoupí návrh k vyřízení soudu místně příslušnému (§ 7 odst. 6 věta první s. ř. s.). Krajský soud v Brně usoudil, že žaloba směřuje proti řediteli Národního bezpečnostního úřadu, jehož sídlo je v Praze. Soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci byl proto podle názoru tohoto soudu Městský soud v Praze, kterému věc postoupil (§ 7 odst. 2 až 6 s. ř. s.).

Městský soud předložil dne 16. 5. 2007 tuto věc k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu a vyjádřil svůj nesouhlas s postupem Krajského soudu v Brně. Přitom vyjádřil svůj názor, že v době zahájení řízení byl k projednání a rozhodnutí věci nepochybně příslušný Krajský soud v Brně; zásada trvání místní příslušnosti pak vede nutně k závěru, že ani skutečnost, že Krajský soud v Brně nabyl přesvědčení, že právním nástupcem zaniklého Kolegia je ředitel Národního bezpečnostního úřadu, nemůže vést k založení místní příslušnosti pro Městský soud v Praze. Jsou to právě skutečnosti existující v okamžiku zahájení řízení, které jsou rozhodné pro určení místní příslušnosti, a to po celou dobu řízení o žalobě. Pokud v průběhu řízení nastaly okolnosti, na základě nichž je od určitého okamžiku žalovaným jiný orgán, není tato skutečnost rozhodná pro posouzení místní příslušnosti a je na Krajském soudu v Brně, aby danou věc projednal a rozhodl. Městský soud v Praze poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. Nad 52/2003-28 ze dne 12. 6. 2003, č. 27/2003 Sb. NSS, které vyslovilo, že zásada se uplatní i ve správním soudnictví.

Šestý senát Nejvyššího správního soudu předložil k rozhodnutí rozšířenému senátu otázku, zda se zásada trvání místní příslušnosti soudu uplatní zcela i ve správním soudnictví; tato otázka je stěžejní, protože v rozhodnutí ze dne 11. 9. 2006, čj. Nad 32/2006-93, první senát zdejšího soudu vyslovil, že k projednání a rozhodnutí žaloby proti rozhodnutí Kolegia ze dne 17. 2. 2003 je místně příslušný Městský soud v Praze, s argumentací, že po zrušení Kolegia jedině pasivně legitimovaným může být Národní bezpečnostní úřad, jenž se v průběhu řízení stal žalovaným, a ten sídlí v obvodu Městského soudu v Praze. Naproti tomu v rozhodnutí ze dne 28. 2. 2007, čj. Nad 43/2006-73, čtvrtý senát zdejšího soudu vyslovil, že k projednání a rozhodnutí žaloby proti rozhodnutí Kolegia ze dne 19. 10. 2005 je místně příslušný Krajský soud v Brně; tento senát přitom uvedl, že i kdyby přešla působnost Kolegia na orgán, o němž se tak domnívá Krajský soud v Brně (ředitel NBÚ), nemohla by tato skutečnost bez dalšího mít vliv na místní příslušnost Krajského soudu v Brně. Ustanovení soudního řádu správního o místní příslušnosti a ustanovení o tom, kdo je žalovaným, označil zmíněný senát za dvě odlišné věci.

Nejvyšší správní soud rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Ca 329/2006 je příslušný Krajský soud v Brně.