1516/2008
Řízení před soudem: žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu; opakování zásahu
Ej 10/2008
Řízení před soudem: žaloba proti nezákonnému zásahu správního orgánu; opakování zásahu
k § 65 a násl., § 82 soudního řádu správního
I. Opakováním zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. se rozumí relativně samostatný zásah, který má věcnou i časovou souvislost s původním zásahem. Skutečnosti, z nichž vyplývá, že jde o opakování zásahu, musí žalobce v žalobě dostatečně určitě tvrdit, přičemž důkazní břemeno vztahující se k tomuto tvrzení je na něm.
II. Podání žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu nebrání skutečnost, že s žalobcem může být vedeno řízení o přestupku spočívajícím v tom, že se dobrovolně nepodrobil tomuto zásahu, či že se v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s. může domáhat přezkoumání rozhodnutí o tomto přestupku, nebo že se může domáhat náhrady škody, která mu tímto zásahem vznikla.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2007, čj. 8 Aps 1/2006-92)
Věc:
Zbyněk H. proti Hlavnímu městu Praha o nezákonný zásah, o kasační stížnosti žalobce.Dne 30. 3. 2005 na shromáždění občanů příslušníci Městské policie hl. m. Prahy požadovali po žalobci předložení povolení k záboru veřejného prostranství, na kterém žalobce umístil zvukovou aparaturu k ozvučení daného shromáždění. Proti tomuto zásahu (dle § 82 a násl. s. ř. s.) podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze.
Rozsudkem ze dne 14. 10. 2005 byla tato žaloba zamítnuta. K zásahu došlo již dne 30. 3. 2005 a tento zásah ani jeho důsledky již netrvají. Soud také posuzoval, zda hrozí opakování tohoto zásahu. Dospěl k závěru, že tomu tak není. Svolá-li žalobce (nebo se bude podílet na pořádání) shromáždění občanů v budoucnu, půjde již o shromáždění jiné (na jiném místě, může se ho účastnit jiný počet osob, může být ozvučeno různým způsobem za použití různých technických prostředků atd.). Pokud by tedy policie od žalobce znovu vyžadovala povolení k záboru veřejného prostranství pro umístění jeho zvukové aparatury, jednalo by se o nový zásah, který nelze za opakování původního, zde posuzovaného zásahu považovat, byť může v mnohém vykazovat podobnosti. Městský soud dále poukázal na § 85 s. ř. s. Dle tohoto ustanovení je žaloba nepřípustná, "
lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky nebo domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný
". Podle soudu skutečnost, že žalobce na výzvu policie nepředloží povolení k záboru veřejného prostranství, může být podkladem pro zahájení přestupkového řízení. V rámci tohoto řízení pak jako předběžná otázka bude posuzována skutečnost, zda žalobce v tomto konkrétním případě k umístění zvukové aparatury předchozí souhlas správního orgánu potřeboval, či nikoli. Proti rozhodnutí správního úřadu se pak žalobce může bránit žalobou ve správním soudnictví. V případě poškození zvukové aparatury je možné se domáhat soudní cestou náhrady škody.Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Dle jeho mínění je v daném případě dána hrozba opakování neoprávněného zásahu (§ 82 s. ř. s.). Stěžovatel se do budoucna obává opakovaného postupu policie dle § 17 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii (odejmutí věci), nebo dle § 18 téhož zákona (použití donucovacích prostředků). Dle názoru stěžovatele nemůže obstát závěr městského soudu, že se může domáhat ochrany svých práv jinými prostředky. Přestupkové řízení totiž dosud zahájeno nebylo. V řízení o náhradě škody by soud sice jako předběžnou otázku posuzoval, zda dotyčný zásah byl protiprávní, ale promítlo by se to toliko do výroku o přiznání náhrady škody, a nikoli do zákazu podobný zásah opakovat. Stěžovatel také nesouhlasí s výkladem městského soudu ohledně výrazu
"pokračovat"
uvedeného v § 87 odst. 2 s. ř. s. Zákaz "pokračovat v porušování žalobcova práva"
je podstatně širší než zákaz pokračovat v napadeném zásahu. Jeho přirozenou součástí může být i zákaz napadený zásah opakovat.Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Je nutno přisvědčit stěžovateli, že podání žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správním orgánem (dále též "zásah") nebrání skutečnost, že s žalobcem může být vedeno řízení o přestupku, spočívajícím v tom, že se dobrovolně nepodrobil tomuto zásahu, či že se v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s. může domáhat přezkoumání rozhodnutí o tomto přestupku, nebo že se může domáhat náhrady škody, která mu tímto zásahem vznikla. Jde o odlišné právní instituty sledující jiné cíle, jejich použití se vzájemně nevylučuje. Nejedná se tedy o případ nepřípustné žaloby ve smyslu § 85 s. ř. s.
Mezi účastníky bylo nesporné, že v dané věci žaloba nesměřovala proti trvajícímu zásahu či jeho důsledkům. Městský soud se tedy právem zaměřil na otázku, zda je splněna podmínka žaloby podle § 82 s. ř. s. proto, že hrozí opakování zásahu. Tento pojem je možno vyložit tak, že jde o relativně samostatný zásah, který má věcnou, ale i časovou souvislost s původním zásahem. Skutečnosti, z nichž vyplývá, že jde o opakování zásahu, musí žalobce v žalobě dostatečně určitě tvrdit, přičemž důkazní břemeno vztahující se k tomuto tvrzení je na něm.
V daném případě žalobce v žalobě v tomto směru pouze všeobecně uvedl, že organizuje v hl. m. Praze řadu občanských shromáždění. Toto tvrzení ani v průběhu celého dalšího řízení neupřesnil. Navíc u ústního jednání zástupce žalobce uvedl, že po zahájení řízení u soudu došlo k určitému "faktickému smíru", kdy městská policie již tato povolení nevyžaduje (byť se závěrem, že pokud se soud nevyjádří k oprávnění žaloby, bylo by možné, aby opětovně tato povolení vyžadovala).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.