Vydání 11/2011

(...) Smyslem řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 s. ř. s. je posoudit, zda je správní orgán nečinný, a pro tento případ mu nařídit vydání rozhodnutí či osvědčení. Soudní řízení v tomto případě končí vydáním rozsudku, jímž se správnímu orgánu nařizuje vydat rozhodnutí či osvědčení ve stanovené lhůtě. Smysl řízení je však dosažen až po jeho ukončení, tj. samotným faktickým vydáním rozhodnutí či osvědčení. Soudní řízení má samozřejmě svůj význam pouze tehdy, pokud nečinnost správního orgánu trvá. Pomine-li nečinnost v průběhu soudního řízení (tj. správní orgán vydá rozhodnutí), soud žalobu zamítne podle § 81 odst. 3 s. ř. s., neboť vychází ze skutkového stavu, který zde je v den rozhodnutí soudu (§ 81 odst. 1 s. ř. s.).

Zdejší soud při jednání konaném dne 17. 2. 2011 zjistil, že žalovaný dosud v předmětném správním řízení rozhodnutí nevydal.

Při posuzování důvodnosti žaloby soud vycházel zejména z judikatury Nejvyššího správního soudu a příslušných ustanovení správního řádu.

V rozsudku ze dne 31. 3. 2010, čj. 7 Ans 3/2010-138, Nejvyšší správní soud zdůraznil, že jedním z logických atributů požadavků na rozhodování orgánů veřejné moci v právním státě je rozhodování v přiměřeném čase, respektive rozhodování bez zbytečných průtahů. Kodifikaci tohoto obecného principu právního státu ostatně obsahuje nejenom současně platný správní řád (§ 6 odst. 1), ale též správní řády předchozí (srov. např. § 3 odst. 3 správního řádu z roku 1967); uvedené ostatně plyne ze samotného ústavně zakotveného principu právního státu.

Podle § 6 odst. 1 správního řádu vyřizuje správní orgán věci bez zbytečných průtahů. Ustanovení § 71 správního řádu pak stanoví lhůty pro vydání rozhodnutí. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu (odstavec 2 pak uvádí, co se rozumí vydáním rozhodnutí). Odstavec 3 stanoví, že "[p]

".

V daném případě bylo správní řízení zahájeno dne 26. 5. 2010, kdy bylo doručeno oznámení o jeho zahájení žalobci a osobě na řízení zúčastněné. Do dnešního dne uplynulo téměř 9 měsíců a rozhodnutí stále nebylo vydáno. Aplikuje-li zdejší soud na dané řízení § 71 správního řádu, nemůže dospět k jinému závěru, než že je žaloba důvodná.

Soud přitom nezpochybňuje, že žalovaný ve správním řízení prováděl řadu úkonů, které na sebe takřka bezprostředně navazovaly (výzvy k ústnímu jednání či předložení listin nebo vysvětlení, konání ústních jednání, rozhodování o rozkladech), přičemž žalobce žalovanému neposkytoval téměř žádnou součinnost a naopak uplatňováním různých procesních institutů (omlouvání se z nařízených ústních jednání, podávání rozkladů) žalovanému provádění jednotlivých úkonů komplikoval či znemožňoval a délku řízení tak, bez ohledu na to, zda záměrně či nikoli, prodlužoval. Přestože tedy žalobce žalovanému provádění správního řízení obecně ztěžoval, a pro tuto aktivitu žalobce tak mohla být lhůta pro vydání rozhodnutí žalovaným oprávněně určitým způsobem překročena (nikoli však na devět měsíců, jak se stalo v dané věci), případně jeho předsedou prodloužena, nečinnost žalovaného shledává soud v úkonu, kterého se aktivity žalobce nijak nedotýkaly, a to v ustanovení znalce a vyžadování znaleckého posudku. Soud přitom nepovažuje v daném případě za nutné zabývat se tím, zda znaleckého posudku bylo třeba, či nikoli, neboť i kdyby pro rozhodnutí ve věci znaleckého posudku třeba bylo, a o dobu nutnou k jeho zpracování se tak lhůta pro vydání rozhodnutí podle § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu prodloužila (tedy v situaci pro žalovaného příznivější), má soud za to, že se žalovaný nečinnosti dopustil.

V daném případě byl znalec ustanoven dne 25. 5. 2010 (soud přitom nesouhlasí se žalobcem, že o této skutečnosti nebyl informován, neboť mu byla oznámena jak do datové schránky, tak poštou) a byla mu stanovena lhůta k vyhotovení znaleckého posudku 30 dní. Znalec však žalovanému ve stanovené lhůtě posudek nepředložil a ve spisu není ani žádné vysvětlení či omluva, proč tak neučinil. Znalecký posudek znalec předložil až 30. 11. 2010, tedy po více než pěti měsících po uplynutí stanovené lhůty. Z faktury přiložené ke znaleckému posudku přitom vyplynulo, že si znalec vyúčtoval odměnu za deset hodin práce. Z toho lze podle názoru soudu oprávněně dovozovat, že více než oněch deset hodin práce mu vypracování posudku (včetně opatření podkladů a jejich studia) nezabralo. Soud tedy považuje lhůtu třiceti dnů, kterou žalovaný znalci stanovil k předložení posudku, za zcela přiměřenou. Pokud pak žalovaný po uplynutí této lhůty znalce k předložení posudku nevyzval a bez jakékoli aktivity ke znalci vyčkával až do doby jeho předložení (tedy více než pět měsíců), nelze než ho považovat za nečinného. Na právě uvedené nemá žádný vliv ani § 71 odst. 3 písm. b) správního řádu, neboť citované ustanovení prodlužuje lhůtu pro vydání rozhodnutí pouze o dobu "" znaleckého posudku. Takovou nutnou dobou je pak zásadně rozuměna lhůta stanovená správním orgánem pro vypracování znaleckého posudku, případně správním orgánem prodloužená na řádnou a důvodnou žádost ustanoveného znalce. V daném případě tedy nutnou dobou bylo právě 30 dní stanovených žalovaným znalci pro vyhotovení posudku v usnesení o jeho ustanovení. Jiná situace by byla, pokud by žalobce neposkytoval znalci potřebnou součinnost a znemožňoval mu přístup k předmětné trafostanici. Nic takového však ze spisu neplyne.

Na popsanou nečinnost žalovaného pak nemá žádný vliv ani skutečnost, že během této doby (tj. během období "") uskutečňoval ve správním řízení další úkony, ani to, že neprodleně po obdržení znaleckého posudku vyzval účastníky správního řízení k seznámení s podklady rozhodnutí. Žalovaný totiž za stěžejní podklad pro vydání rozhodnutí považoval právě znalecký posudek (to podle soudu plyne ze skutečnosti, že ihned po jeho obdržení účastníkům sdělil, že byl shromážděn podklad pro rozhodnutí). Pokud pak žalovaný dopustil, aby tento stěžejní podklad rozhodnutí byl získáván déle než půl roku, byl to on, kdo svojí nečinností nepřípustně prodloužil délku daného správního řízení, která se v důsledku toho promítá i do současného stavu. Nečinnost žalovaného při vydání rozhodnutí tedy trvá stále.