1426/2008
Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti
Ejk 275/2007
Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti
k § 81 odst. 1 soudního řádu správního
Žaloba na ochranu proti nečinnosti směřující proti odvolacímu orgánu je nedůvodná, jestliže odvolací správní orgán do doby rozhodnutí soudu o odvolání již rozhodl (§ 81 odst. 1 soudního řádu správního).
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2007, čj. 9 Ca 71/2006-62*) )
Prejudikatura
: srov. č. 652/2005 Sb. NSS.Věc:
Společnost s ručením omezeným J. proti Finančnímu ředitelství pro hlavní město Prahu o ochranu proti nečinnosti.Dne 23. 1. 2004 podal žalobce k poštovní přepravě přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2003. Výzvou ze dne 13. 2. 2004 zahájil správce daně vytýkací řízení podle § 43 d. ř., které ukončil vydáním platebního výměru (22. 7. 2005).
Platební výměr napadl žalobce odvoláním, o němž žalovaný do dne podání žaloby (12. 3. 2006) u Městského soudu v Praze nerozhodl.
Žalobce se u Městského soudu v Praze domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o odvolání proti platebnímu výměru. Žalobce také soud žádal o vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 4. 5. 2006 soud tento návrh žalobce zamítl.
Podáním ze dne 6. 10. 2006 sdělil žalovaný soudu, že o odvolání žalobce proti platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2003 bylo rozhodnuto dne 20. 9. 2006 (odvolání bylo zamítnuto) a žalobci bylo toto rozhodnutí doručeno 25. 9. 2006.
Žalobce soudu sdělil, že za běžných okolností by vzal žalobu zpět, protože soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Tím by se však vzdal možnosti podat kasační stížnost, ve které považuje za potřebné vypořádat se s rozhodnutím soudu o předběžném opatření. Proto žalobci nezbývá než nadále na podané žalobě trvat.
Městský soud v Praze žalobu zamítl.
Z odůvodnění:
Se zřetelem k dikci § 81 odst. 1 s. ř. s., jež soudu ukládá povinnost rozhodovat v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí, nemohl soud pominout tu skutečnost, že žalovaný v době následující po podání žaloby vydal rozhodnutí o odvolání žalobce proti výše uvedenému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2003. Vzhledem k vydání odvolacího rozhodnutí žalovaným pominuly důvody, v nichž žalobce spatřoval jím tvrzenou nečinnost žalovaného správního orgánu. Z logiky věci vyplývá, že po vydání odvolacího rozhodnutí žalovaným je vyloučeno, aby soud žalobě vyhověl. Vyhovujícím rozsudkem by totiž soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé, ačkoliv právě toto rozhodnutí již žalovaný v mezidobí vydal. Takový rozsudek by za daného stavu věci postrádal jakýkoliv smysl a odporoval by i zásadě rozumného uspořádání vztahů mezi účastníky, k níž musí činnost soudu směřovat. Za situace, kdy žalobce i přes výše uvedenou skutečnost (vydání jím požadovaného rozhodnutí žalovaného ve věci samé) na podané žalobě, ať již z jakýchkoliv důvodů, trval, a tedy i nadále se domáhal soudní ochrany proti nečinnosti správního orgánu spočívající v nevydání odvolacího rozhodnutí, která ale v mezidobí pominula, nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
*)
Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 19. 9. 2007, čj. 9 Ans 5/2007-102 (dostupný na www.nssoud.cz).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.