1293/2007
Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti
Ej 222/2007
Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti
k § 65 a § 79 soudního řádu správního
Pokud bylo správní řízení pravomocně zastaveno, nelze se domáhat toho, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé v rámci řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. soudního řádu správního. Přípustným prostředkem soudní ochrany je toliko řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. téhož zákona.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 5. 2007, čj. 2 Ans 5/2006-96)
Prejudikatura:
srov. č. 506/2005 Sb. NSS.Věc:
Alžběta D. proti Městskému úřadu Mikulov o vydání stavebního povolení, o kasační stížnosti žalobkyně.Žalobkyně podala dne 23. 7. 1995 žádost o stavební povolení na rekonstrukci plotu. Ve věci této žádosti vydal žalovaný dne 30. 10. 1996 rozhodnutí, kterým řízení přerušil do doby odstranění stavby hospodářského objektu na pozemku sousedícím s pozemkem žalobkyně, neboť zjistil, že se na něm nachází nepovolená stavba. Žalovaný také nařídil odstranění této stavby. Žalobkyně opakovaně svými podněty žádala, aby byla nepovolená stavba odstraněna, čímž by odpadla překážka dalšího postupu ve věci povolení rekonstrukce jejího plotu. Dne 29. 4. 2002 žalobkyně opětovně urgovala rozhodnutí ve věci jejího návrhu ze dne 23. 7. 1995 tak, že žalovanému zaslala i kopii své původní žádosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila všechny potřebné podklady pro vydání stavebního povolení, vyzval ji žalovaný, aby potřebné podklady doplnila, a poskytl jí lhůtu, přičemž správní řízení za tímto účelem přerušil. Žalovaný nadále ve svých listinách uváděl jako datum zahájení správního řízení den 29. 4. 2002.
Žalobkyně podala Krajskému úřadu Jihomoravského kraje podnět k přezkoumání postupu žalovaného. Krajský úřad shledal v předchozím průběhu řízení několik pochybení žalovaného (především nedodržení lhůt) a uložil žalovanému neprodleně rozhodnout o žádosti žalobkyně na vydání stavebního povolení. Žalovaný následně vyzval dne 15. 5. 2003 žalobkyni, aby doplnila některé podklady tak, aby mohl o její žádosti rozhodnout. Předložené podklady žalovaný nepovažoval za dostačující, a rozhodnutím ze dne 17. 7. 2003 z tohoto důvodu řízení zastavil.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které Krajský úřad Jihomoravského kraje rozhodnutím ze dne 10. 10. 2003 zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Konstatoval, že některé potřebné podklady žalobkyně skutečně nepředložila.
Dne 30. 10. 2003 podala žalobkyně žalobu proti nečinnosti žalovaného. Uvedla v ní zejména, že na základě urgence ze dne 29. 4. 2002 žalovaný začal činit úkony odpovídající zahájení nového, duplicitního a nezákonného řízení. Skutečnost, že řízení žalovaný považoval za řízení nově zahájené, vyplývá i z toho, že požadoval předložení podkladů odpovídajících hmotněprávní úpravě účinné ke dni 29. 4. 2002. Řízení zahájené v roce 2002 nebylo pokračováním řízení z roku 1995, neboť kdyby tomu tak bylo, pak by žalovaný neměl přijímat kopii žádosti žalobkyně z roku 1995 a neměl by ji opatřovat razítkem s rokem 2002. Řízení zahájené v roce 1995 bylo 30. 10. 1996 přerušeno a žalobkyně nebyla vyzvána k podání žádosti o pokračování řízení z roku 1995. Žalovaný pak v duplicitním řízení vydal dne 17. 7. 2003 rozhodnutí, kterým řízení zastavil.
Krajský soud v Brně žalobu dne 13. 12. 2005 zamítl. Konstatoval, že v posuzované věci je rozhodné, zda správní řízení zahájené na základě žádosti o vydání stavebního povolení ze dne 23. 7. 1995 bylo pravomocně skončeno. Soud shledal, že veškeré úkony, které žalovaný v této věci učinil, je třeba posuzovat tak, že se týkají správního řízení zahájeného návrhem žalobkyně ze dne 23. 7. 1995. Není podstatné, že žalovaný uváděl jako datum zahájení správního řízení v některých písemnostech den 29. 4. 2002. Nedorozumění ohledně datování návrhů žalobkyně vzniklo z důvodu, že žádost žalobkyně ze dne 23. 7. 1995 nebyla opatřena podacím razítkem podatelny žalovaného a jedinou
relevantní
písemnou informací o přijetí tohoto podání žalovaným byl údaj v jiném jeho rozhodnutí. K datu 29. 4. 2002 tedy došlo pouze k zaevidování původního podání ze dne 23. 7. 1995, kterým bylo správní řízení zahájeno. V roce 2002 již žalovaný používal evidenci písemností v elektronické formě, která neumožňovala zpětný zápis podání, a proto původní žádost žalobkyně byla opatřena otiskem podacího razítka s datem 29. 4. 2002, avšak bez dalších účinků na to, kdy bylo skutečně zahájeno předmětné stavební řízení. Z uvedeného je zřejmé, že veškerý postup žalovaného ve správním řízení, včetně jeho úkonů, směřoval výhradně k původně podané žádosti žalobkyně ze dne 23. 7. 1995, bez ohledu na to, jakým datem žalovaný označil tuto původní žádost. Krajský soud uzavřel, že s ohledem na to, že stavební řízení týkající se uvedené žádosti bylo pravomocně skončeno, se nemůže žalobkyně úspěšně domáhat žalobou toho, aby soud stanovil žalovanému povinnost rozhodnout o její žádosti ze dne 23. 7. 1995 o vydání stavebního povolení.Proti tomuto rozsudku brojila žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností, ve které mimo jiné uvedla, že odvolání, které proti rozhodnutí žalovaného podala, nelze vykládat jako akceptaci nastoleného stavu duplicitních řízení. Stěžovatelka chtěla toliko z důvodu právní jistoty, v rámci svých znalostí práva, všemi přípustnými prostředky hájit své postavení. Zastavení řízení zahájeného v roce 2002 také nebrání tomu, aby bylo pokračováno v řízení z roku 1995, které pravomocně nikdy skončeno nebylo, byť je stále přerušeno.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud shledává, že v projednávané věci je klíčové zodpovězení otázky, zda správní řízení ve věci žádosti stěžovatelky o vydání stavebního povolení je pravomocně skončeno. Sem ostatně dopadá i nejvíce stížnostních námitek. Předně je třeba říci, že stěžovatelka ve věci podala jediný návrh na zahájení řízení, a to s datem 23. 7. 1995. Dne 29. 4. 2002 stěžovatelka opětovně urgovala rozhodnutí ve věci jejího návrhu ze dne 23. 7. 1995, když žalovanému poskytla kopii žádosti ze dne 23. 7. 1995 a některé další materiály související s danou věcí. Kopie žádosti stěžovatelky ze dne 23. 7. 1995 byla opatřena razítkem podatelny ze dne 29. 4. 2002. Nejednalo se však o návrh na zahájení řízení, ale pouze o poskytnutí kopie žádosti ze dne 23. 7. 1995. S ohledem na to, že řízení podle § 58 tehdy platného zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), je řízením návrhovým, nelze dospět k závěru, že ve věci byla vedena dvě řízení, byl-li podán toliko jediný návrh ve formě žádosti o stavební povolení. Ostatně podání dalšího návrhu ve věci dosud neskončené pravomocným způsobem brání tzv. překážka
litispendence
. Nelze tedy dospět ke stanovisku, které namítá stěžovatelka, že v dané věci probíhala dvě duplicitní řízení, přičemž jedno bylo pravomocně ukončeno a proti druhému byla důvodně podána žaloba na nečinnost. Takový závěr je nepřípustný nejen z důvodu ochrany právní jistoty. Pokud by v jedné věci bylo zahájeno více řízení, mohlo by např. paradoxně dojít k situaci, že by každé z nich bylo jinak skončeno. V dané věci tedy probíhalo jediné správní řízení, které bylo žalovaným dne 17. 7. 2003 zastaveno, přičemž odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo dne 10. 10. 2003 zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno Krajským úřadem Jihomoravského kraje. Správní řízení v dané věci je tedy pravomocně skončené. Tato okolnost tak brání tomu, aby žaloba proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 a násl. s. ř. s.) byla úspěšná. Není totiž možné konstatovat nečinnost správního orgánu, není-li žádného řízení.Věcnou správností rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení, následně přezkoumaného v odvolacím řízení, se Nejvyšší správní soud v tomto řízení nemohl zabývat. Pokud by stěžovatelka považovala konečné rozhodnutí v této věci za nezákonné, nic jí nebránilo brojit proti němu žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.