1849/2009
Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti; postoupení věci příslušnému orgánu
Řízení před soudem: žaloba proti nečinnosti; postoupení věci příslušnému orgánu
k § 79 a násl. soudního řádu správního
k § 104 odst. 1 občanského soudního řádu
k § 44 a § 45 správního řádu (č. 500/2004 Sb.)
V případě, že řízení před soudem bylo zahájeno na návrh (na základě žaloby), neznamená samotná tato skutečnost, že po postoupení věci správnímu orgánu dle § 104 odst. 1 o. s. ř. se vždy jedná o správní řízení o žádosti (§ 44 a § 45 správního řádu z roku 2004).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2009, čj. 8 Ans 1/2008-170)
Věc:
Zdeněk R. proti Krajskému úřadu Pardubického kraje o vydání rozhodnutí, o kasační stížnosti žalobce.Dne 10. 8. 2006 podal žalobce u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci dokončení přeložky silnice I/14 Ústí nad Orlicí – Libchavy. Žádal soud, aby žalovanému uložil povinnost rozhodnout o provedení nezbytných úprav na stavbě přeložky silnice I/14, a to zejména opatření zajišťujících realizaci protipovodňových opatření tak, aby žalobce byl chráněn před povodňovými průtoky do hranice stoleté vody.
Krajský soud v Hradci Králově, pobočka v Pardubicích, žalobu rozsudkem ze dne 7. 8. 2007 zamítl. Dospěl k závěru, že žalovaný neporušil § 86 odst. 2 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), neboť v daném případě o absenci provádění řádné údržby stavby nešlo. Stejně tak, nezahájil-li žalovaný řízení o nařízení nezbytných úprav dle § 87 odst. 1 stavebního zákona, nejednalo se o nečinnost.
Žalobce (stěžovatel) rozsudek krajského soudu napadl kasační stížností. Namítal, že krajský soud nesprávně vyložil § 86 a § 87 stavebního zákona. Z § 86 odst. 1 vyplývá, že je povinností vlastníka stavby ji užívat a provozovat v souladu s podmínkami stanovenými stavebním povolením, následně kolaudačním rozhodnutím. Jestliže stavba nevykazuje vlastnosti, které byly předpokládány schválenou projektovou dokumentací a uvedenými rozhodnutími, nejedná se o řádné užívání stavby. Dále se krajský soud opomenul vypořádat se základní žalobní námitkou, že již rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10. 12. 1997, bylo řízení v části týkající se dokončení objektů protipovodňových opatření stavby přeložky silnice I/14 zastaveno a po právní moci byla věc postoupena tehdejšímu Okresnímu úřadu v Ústí nad Orlicí (aniž by stěžovatel blíže specifikoval, zda a jaké právní důsledky z toho plynou).
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že veškerá podání stěžovatele byla vyřizována v režimu vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, přičemž žalovaný nedospěl k závěru, že by podněty stěžovatele odůvodňovaly zahájení řízení z moci úřední. Žalovaný má za to, že k žalobě na nečinnost správního orgánu dle § 79 a násl. s. ř. s. není legitimován ten, kdo podal toliko podnět k zahájení řízení .
ex offo
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(...) V žalobě proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 a násl. s. ř. s. žalobce musí především (obvykle v návrhu rozsudečného výroku) označit řízení, ve kterém má docházet k nečinnosti a ohledně kterého má být uložena povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, a v souladu s tím i žalovaného. V daném případě stěžovatel v doplnění (upřesnění) petitu žaloby uvedl, že se domáhá, aby žalovaný rozhodl o nařízení provedení nezbytných úprav. Další část petitu je nutno považovat jen za upřesnění předmětu správního řízení, a to i se zřetelem na to, že soud může v uvedeném řízení rozhodnout toliko o povinnosti vydat rozhodnutí o věci samé či opatření, aniž by mu náleželo předjímat obsah tohoto správního rozhodnutí.
Podle § 87 odst. 1 stavebního zákona „
vyžaduje-li to veřejný zájem z důvodů hygienických, bezpečnostních, požárních, provozních, ohrožení životního prostředí a estetických, nařídí stavební úřad provedení nezbytných úprav na stavbě vlastníka stavby nebo na stavebním pozemku vlastníku tohoto pozemku
“. Obdobnou (podrobnější) úpravu (s podrobným výčtem) obsahuje § 137 odst. 1 nyní účinného zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.Správní řízení je možno zahájit buď na základě návrhu fyzické či právnické osoby (žádosti), nebo z úřední povinnosti, v některých případech pak obojím způsobem. Zahájení tohoto řízení na základě žádosti přichází v úvahu tam, kde se jedná především o vlastní zájem tohoto subjektu. Naproti tomu zahájení řízení z úřední povinnosti nastupuje v případě převážně veřejného zájmu. Již ze samotné povahy těchto ustanovení vyplývá, že řízení o nařízení nezbytné úpravy je možno zahájit výlučně z úřední povinnosti (srov. § 46 správního řádu). Obdobně je tomu v případě nařízení udržovacích prací. Podání fyzické či právnické osoby domáhající se nařízení nezbytné úpravy je toliko jen podnětem k zahájení řízení z úřední povinnosti.
Např. již v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, čj. 4 Ans 10/2006-59, bylo vysloveno:
„Ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany proti nečinnosti správního orgánu, a to žalobou podle dílu druhého hlavy druhé části třetí soudního řádu správního. Ochrany ve správním soudnictví se však nelze dovolávat proti jakékoliv absenci činnosti správního orgánu. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (s výjimkou případů, kdy zákon s nečinností správního orgánu spojuje právní fikci vydání rozhodnutí o určitém obsahu, popřípadě jiný právní důsledek). Dovolání se ochrany u soudu je tak omezeno na případy, kdy ve správním řízení správní orgán má povinnost vydat rozhodnutí nebo má povinnost vydat osvědčení, má tak učinit v určité zákonem stanovené lhůtě a žalobce vyčerpal, pokud mu je ovšem zákon o správním řízení zakládá, zákonné prostředky správního řízení k ochraně před nečinností správního orgánu.
Žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu nemá místo v jakémkoli případě pasivity správního orgánu, ale pouze tehdy, pokud hmotné právo zakládá subjektivní nárok žalobce na vydání rozhodnutí ve věci samé či osvědčení. Nelze s úspěchem podat žalobu proti nečinnosti v případech, kdy právní předpisy nezakládají povinnost správního orgánu vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení, tak je tomu zejména v případech, kdy je podání toliko podnětem - sdělením rozhodných skutečností, a nikoli návrhem, kterým je správní řízení zahájeno. Žalobou na ochranu proti nečinnosti se nelze domáhat toho, aby bylo správnímu orgánu uloženo zahájit řízení, ale jen toho, aby vydal - v řízení již zahájeném - rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.“
Ani v této (nyní projednávané) věci Nejvyšší správní soud neshledal důvodu od tohoto stanoviska se odchýlit. Pro úplnost - se zřetelem na obsah kasační stížnosti (k tvrzení o předchozím řízení u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí) - je nutno uvést, že soud v řízení ve věcech občanskoprávních při rozhodování dle § 104 odst. 1 věty druhé o. s. ř. především posuzuje, zda věc spadá do pravomoci soudu. Není-li tomu tak, zkoumá, zda a kterému orgánu má být po právní moci věc postoupena. To ovšem neznamená, že by v případech, kdy řízení před soudem bylo zahájeno na návrh (na základě žaloby), po postoupení věci správnímu orgánu se vždy (již z tohoto důvodu) jednalo o správní řízení o žádosti (§ 44 a § 45 správního řádu z roku 2004). Smyslem § 104 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem je toliko zachování účinků žaloby i pro správní řízení zahajované žádostí, především z hlediska lhůt, jakož i proto, že po postoupení věci správnímu orgánu není třeba podávat novou žádost (návrh na zahájení řízení). (...)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.