Vydání 2/2021

[8] Stěžejní námitka stěžovatele spočívá v tom, že podmínkou řízení o žalobě podle § 66 odst. 3 s. ř. s. není vyčerpání řádných opravných prostředků v předcházejícím správním řízení. Nejvyšší správní soud již ve své předchozí judikatuře konstatoval, že uvedená podmínka při podání žaloby veřejným ochráncem práv podle § 66 odst. 3 s. ř. s. nemusí být naplněna (srov. rozsudek NSS ze dne 10. 9. 2014, čj. 1 As 98/2014-39, bod 19, obdobně usnesení jeho rozšířeného senátu ze dne 24. 6. 2015, čj. 2 As 103/2015-128, č. 3254/2015 Sb. NSS, bod 21, týkající se žalob podaných nejvyšším státním zástupcem, aplikovatelné v této souvislosti i na žaloby podané veřejným ochráncem práv).

[9] Krajskému soudu lze přisvědčit, že obecně se lze domáhat ochrany veřejných subjektivních práv jednotlivce ve správním soudnictví až po vyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení, pokud je zvláštní zákon připouští. Uvedené odráží zásadu subsidiarity soudní ochrany zakotvenou v § 5 s. ř. s. Existují však případy, v nichž dané pravidlo neplatí – pokud tak stanoví samotný s. ř. s. či zvláštní zákon.

[10] Jedním z těchto případů je právě žaloba podaná veřejným ochráncem práv podle § 66 odst. 3 s. ř. s. Ta neslouží k ochraně veřejných subjektivních práv jednotlivce, ale k ochraně závažného veřejného zájmu, který musí být veřejným ochráncem práv prokázán. S ohledem na uvedený charakter žaloby ji může veřejný ochránce práv podat i proti pravomocnému prvostupňovému rozhodnutí, které nebylo napadeno řádným opravným prostředkem, ačkoliv jej zvláštní úprava stanovuje (rozsudek NSS ze dne 18. 4. 2014, čj. 4 As 157/2013-33, č. 3060/2014 Sb. NSS, bod 30). Závěr krajského soudu ohledně nutnosti vyčerpání řádných opravných prostředků v případě žaloby podle § 66 odst. 3 s. ř. s. není správný, a proto Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil.

[11] Z předložených spisů Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel podal ve věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 41 Ad 22/2018 dne 29. 1. 2019 podání nazvané „I. Návrh na rozšíření žaloby; II. Replika žalobkyně k vyjádření žalované čj. 516 207 364/314 ze dne 10. prosince 2018“. Návrh na rozšíření žaloby byl směřován proti novému rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí (správního orgánu I. stupně) ve věci žádosti o zvýšení invalidního důchodu osoby zúčastněné na řízení. Ač nazváno uvedeným způsobem, jednalo se evidentně materiálně o další žalobu proti novému rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Orlicí (tedy ne žalované, jak tvrdí krajský soud i stěžovatel).

[12] K argumentu stěžovatele, že krajský soud měl ve věci rozhodnout rozsudkem, postačí poznamenat, že forma rozhodnutí krajského soudu sama o sobě vadná nebyla, neboť po obsahové stránce bylo rozhodnutí soudu jakýmsi usnesením o odmítnutí další (nově přibyvší) části žaloby pro nevyčerpání řádných opravných prostředků v řízení před správním orgánem. Chybný byl, jak výše vyloženo, právní názor krajského soudu, že tyto řádné opravné prostředky musela osoba, o jejíchž právech bylo ve správním řízení žalobou napadeným rozhodnutím rozhodováno, vyčerpat, aby žalobu na ochranu veřejného zájmu mohl podat veřejný ochránce práv.