Řízení před soudem: účinky prohlášení konkursu na soudní řízení
k § 263 a § 264 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)
k § 46 odst. 1 písm. a) a § 120 soudního řádu správního
Řízení o kasační stížnosti proti usnesení krajského soudu, jímž byla odmítnuta žaloba, není řízením, jímž se bezprostředně rozhoduje o právech a povinnostech, které se týkají majetkové podstaty [§ 263 odst. 1 insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb.)]. Nejvyšší správní soud může takovou kasační stížnost odmítnout, aniž by předtím postupoval podle § 264 citovaného zákona.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 8 Afs 31/2008-40)
Věc:
Společnost s ručením omezeným VINOPOL SANTÉ proti Finančnímu ředitelství v Brně o přezkum rozhodnutí v daňovém řízení, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 8. 2007 nepovolil přezkum rozhodnutí Finančního úřadu v Břeclavi ze dne 22. 11. 2005. Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji usnesením ze dne 30. 10. 2007 odmítl. Usnesení odůvodnil tím, že rozhodnutí, jímž se zamítá žádost o přezkoumání rozhodnutí postupem podle § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“), je podle § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť nemá materiálně znaky rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud zároveň konstatoval, že žaloba byla podána opožděně.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti usnesení krajského soudu kasační stížností. Kasační stížnost byla podána jako blanketní, krajský soud proto vyzval stěžovatele, aby ve stanovené lhůtě doplnil kasační stížnost o specifikované zákonné náležitosti a předložil plnou moc udělenou advokátovi, který bude stěžovatele v řízení o kasační stížnosti zastupovat. Usnesení se považuje za doručené stěžovateli dne 4. 2. 2008, fyzicky si je stěžovatel převzal dne 14. 2. 2008, kasační stížnost však nedoplnil ve stanovené lhůtě ani později.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.
Z odůvodnění:
Kasační stížnost postrádá s výjimkou označení stěžovatele, označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, a datace s podpisem jakékoliv další náležitosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s. za použití § 37 odst. 3 s. ř. s.). Jejímu projednání brání i skutečnost, že stěžovatel není zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Tyto vady pak nebyly přes výzvu krajského soudu, spojenou s poučením o následcích nevyhovění výzvě, odstraněny.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že na majetek stěžovatele byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2008, čj. 27 K 80/2007-171, prohlášen konkurs, jehož účinky nastaly dne 26. 3. 2008. Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, zda se v jím projednávané věci rozhoduje o právech a povinnostech, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty (§ 263 odst. 1 insolvenčního zákona). V takovém případě by bylo řízení před Nejvyšším správním soudem ze zákona přerušeno (§ 263 odst. 1 insolvenčního zákona) a bylo by možné v něm pokračovat jen na návrh insolvenčního správce (§ 264 odst. 1 insolvenčního zákona), příp. dlužníka, resp. stěžovatele (§ 264 odst. 2 insolvenčního zákona).
Nejvyšší správní soud však dospěl k závěru, že se v jím posuzované věci nejedná o řízení, které by bylo přerušeno podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona. Předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu je posouzení zákonnosti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby, tedy primárně otázka procesního práva žalobce na věcné přezkoumání žaloby, nikoliv její samotný přezkum. Ostatně, i žaloba směřuje proti rozhodnutí, které nepovolilo přezkum rozhodnutí podle § 55b daňového řádu, tj. vyloučilo využití mimořádného opravného prostředku v rámci daňového řízení, a samo o sobě rovněž představuje procesní rozhodnutí, které bez dalšího nezasahuje do hmotných práv stěžovatele. V nyní posuzované věci se nejedná o teoreticky možnou situaci, kdy zrušení usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby povede k jejímu věcnému projednání a zrušení rozhodnutí správního orgánu, jež se dotkne hmotněprávní sféry žalobce a zprostředkovaně např. i práv a povinností týkajících se majetkové podstaty.
Je zjevné, že kasační stížnost, postrádající své zcela základní náležitosti, aniž by tyto vady byly k výzvě soudu odstraněny, nemůže být věcně projednána a její odmítnutí není s to zasáhnout majetkovou podstatu stěžovatele. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že řízení není přerušeno podle § 263 odst. 1 insolvenčního zákona a kasační stížnost odmítl [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a § 120 s. ř. s.].