1175/2007
Řízení před soudem: soudní přezkum rozhodnutí o odvolání ředitele školské právnické osoby
Ejk 165/2007
Řízení před soudem: soudní přezkum rozhodnutí o odvolání ředitele školské právnické osoby
k § 166 odst. 4 a 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
Zřídí-li obec školskou právnickou osobu, která je právnickou osobou v její přímé řídící a kontrolní působnosti, představuje odvolání ředitele tohoto zařízení pracovněprávní úkon učiněný jeho zřizovatelem, a nikoliv úkon orgánu územní samosprávy učiněný v rámci výkonu veřejné moci (§ 166 odst. 4 a 5 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona).
(Podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 2. 2007, čj. 15 Ca 50/2006-25)
Prejudikatura:
č. 1007/2007 Sb. NSS.Věc:
Mgr. Lenka P. proti Radě Města Krupky o odvolání z funkce ředitelky školské právnické osoby.Žalovaná svým rozhodnutím ze dne 19. 1. 2006 odvolala žalobkyni z funkce ředitelky Základní školy Krupka.
Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou, ve které zejména namítala, že jí napadené rozhodnutí nebylo doručeno a o jeho existenci se dozvěděla na základě sdělení starosty města, které jí bylo předáno dne 19. 1. 2006; žalobkyně proto neví, zda rozhodnutí žalované bylo přijato v souladu s § 84 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Podle § 166 odst. 4 a 5 školského zákona může ředitele školské právnické osoby zřizované obcí odvolat zřizovatel z funkce pouze v případech vymezených v zákoně; odvolání musí být písemné a obsahovat důvody odvolání, jinak je neplatné. Jestliže tedy rozhodnutí rady města v písemné formě neobdržela, je uvedené sdělení starosty města nutné považovat za formálně i materiálně neplatné rozhodnutí. Důvody obsažené v tomto sdělení nejsou navíc konkrétní a není možné dospět k závěru, na základě jakého důvodu uvedeného v § 166 odst. 4 a 5 školského zákona dochází k odvolání z funkce. V této souvislosti je nutné podotknout, že před doručením rozhodnutí se žalobkyní zřizovatel nejednal a žádné konkrétní výtky proti její práci nevznášel. Při výkonu své funkce neporušila povinnosti závažným způsobem, aby to mohlo vést k jejímu odvolání z funkce. Důvody k jejímu odvolání tedy nebyly dány. Jak žalobkyně dále konstatovala, s účinností od 1. 1. 2005 platí nový školský zákon, který proces odvolání z funkce ředitele školy výslovně upravuje. Tímto zákonem pak byla posílena stabilita postavení ředitele veřejné školy a jeho znění umožňuje, aby rozhodnutí o odvolání z funkce bylo podrobeno soudnímu přezkumu; v tomto směru je možné odkázat na důvodovou zprávu k uvedenému zákonu. Na rozhodování podle nového školského zákona i obecního zřízení se pak vztahuje správní řád a obec v tomto rozsahu vykonává přenesenou působnost. Žalobkyně navíc není zaměstnankyní obce, nýbrž školy, a z funkce ředitelky ji odvolal zřizovatel školy, nikoliv zaměstnavatel; nejedná se tedy o pracovněprávní spor.
Ve vyjádření k žalobě žalovaný mimo jiné konstatoval, že žaloba je zjevně neopodstatněná a neprojednatelná. Z jejího obsahu totiž nelze jednoznačně zjistit, zda žalobkyně brojí proti usnesení rady města ze dne 19. 1. 2006, kterým bylo rozhodnuto o jejím odvolání z funkce, či proti právnímu úkonu vlastního odvolání z funkce, jež město vůči ní učinilo písemným podáním nazvaným jako odvolání z funkce datovaným dnem 19. 1. 2006. Jedná se přitom o dva odlišné projevy vůle různých subjektů a z obsahu žaloby je patrné, že ani sama žalobkyně mezi nimi příliš nerozlišuje a nemá jasno v tom, který z nich je předmětem žaloby. Pokud se však vychází z petitu žaloby, tak jejím předmětem je výlučně rozhodnutí rady města. Toto rozhodnutí však zjevně nemůže založit žalobní legitimaci podle § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť není úkonem vydaným při výkonu veřejné správy. Svou povahou se jedná o vnitřní rozhodnutí kolektivního výkonného orgánu obce, který je sice nutným předpokladem vzniku následného projevu vůle navenek, ale sám o sobě žádné účinky právního úkonu nenese. Tímto projevem vůle je pak písemné podání nazvané jako odvolání z funkce datované dne 19. 1. 2006, které žalobkyni bylo téhož dne doručeno. Jedná se o právní úkon obce jako zřizovatele základní školy ve smyslu § 166 odst. 5 písm. a) školského zákona vůči žalobkyni jako ředitelce školy. V dané věci se přitom jedná o ryze soukromoprávní vztah zvláštní povahy, nikoliv nepodobný vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Na tom nic nemění ani skutečnost, že ustanovení o odvolání ředitele základní školy jejím zřizovatelem je začleněno do školského zákona, který svou povahou spadá do oblasti úpravy státní správy ve školství. Odvolání žalobkyně proběhlo jako důsledek výsledku běžné a plánované kontroly hospodaření se svěřenými prostředky zřizovatelem školy. Z ní byl pořízen protokol, s nímž byla žalobkyně prokazatelně seznámena, včetně zjištěných závad a nedostatků, a to ještě před okamžikem odvolání z funkce. Konkrétnost a důvody odvolání tedy obsahuje protokol o provedené kontrole ze dne 2. 12. 2005, přičemž školský zákon nespecifikuje podrobnosti rozvedení důvodů odvolání.
Krajský soud v Ústí nad Labem žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Školská právnická osoba je právnickou osobou zřízenou podle zákona, jejíž hlavní činností je poskytování vzdělávání podle vzdělávacích programů a školských služeb, které jsou uvedeny v zákoně. Zřizovatelem školské právnické osoby pak může být i obec, které zákon ukládá určité řídící a kontrolní pravomoci vůči ní. Orgánem školské právnické osoby zřízené obcí je ředitel, který je jejím statutárním orgánem a rozhoduje v jejích věcech, pokud zákon nestanoví jinak. Ředitele školské právnické osoby zřízené obcí pak jmenuje a odvolává zřizovatel postupem a za podmínek stanovených zákonem. Zřizovatel přitom plní funkci orgánu nadřízeného zaměstnavateli v oblasti pracovněprávních vztahů. Ředitele školské právnické osoby zřizované obcí pak může zřizovatel odvolat v případech stanovených zákonem, mezi něž náleží i závažné porušení nebo neplnění právních povinností vyplývajících z vykonávané funkce, které bylo zjištěno zejména inspekční činností České školní inspekce, zřizovatelem nebo jinými kontrolními orgány. Odvolání z funkce je písemné, doručuje se řediteli do vlastních rukou a musí obsahovat důvody odvolání, jinak je neplatné [§ 124 odst. 1, odst. 2 písm. a), § 129, § 130 odst. 1, § 131 odst. 1, odst. 2, § 166 odst. 2, odst. 5 písm. a), odst. 6 školského zákona].
U vedoucích zaměstnanců, mezi které náleží i ředitel školské právnické osoby, se pracovní poměr zakládal jmenováním do funkce podle zvláštních předpisů. Zaměstnance, který byl do funkce jmenován, bylo možné z této funkce odvolat. Odvolání muselo být písemné a doručeno druhému účastníku, jinak bylo neplatné. Pracovní poměr však odvoláním z funkce neskončil (§ 27 odst. 4, § 65 zákoníku práce č. 65/1965 Sb.). Předchozí zákoník práce lze přitom použít i v nyní projednávané věci, neboť k odvolání žalobkyně z funkce ředitelky školské právnické osoby došlo dne 19. 1. 2006, tedy ještě před účinností současného zákoníku práce č. 262/2006 Sb., takže podle jeho ustanovení § 364 odst. 2 se právní úkony týkající se změny pracovního poměru řídí podle dosavadního právního předpisu.
Na základě shora uvedených skutečností lze konstatovat, že zřídí-li obec školskou právnickou osobu, která je právnickou osobou v její přímé řídící a kontrolní působnosti, představuje odvolání ředitele tohoto zařízení úkon učiněný jménem obce, a nikoliv úkon orgánu územní samosprávy učiněný v rámci výkonu veřejné moci. Proto vztah mezi ředitelem školské právnické osoby a jejím zřizovatelem je vztahem pracovněprávním.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani příslušná pasáž důvodové zprávy k školskému zákonu, v níž se uvádí, že vymezení důvodů, pro které může být ředitel odvolán z funkce, nelze považovat za nepřímou novelu zákoníku práce, neboť vztah mezi zřizovatelem školy a školského zařízení a ředitelem není vztahem pracovněprávním upraveným zákoníkem práce, když ředitel je zaměstnancem dané právnické osoby, nikoliv zřizovatele. Důvodová zpráva totiž není pramenem práva a slouží toliko jako určité vodítko při výkladu zákona, k němuž náleží. Navíc v nyní projednávané věci důvodová zpráva neodpovídá ani právnímu předpisu samotnému, neboť podle již zmíněného ustanovení § 166 odst. 2 školského zákona zřizovatel plní funkci orgánu nadřízeného zaměstnavateli v oblasti pracovněprávních vztahů, z čehož je zřejmé, že mezi zřizovatelem a ředitelem školské právnické osoby existuje pracovněprávní vztah. Rovněž tak znění § 166 odst. 6 školského zákona koresponduje s také již citovaným § 65 odst. 2 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. Tyto právní normy totiž shodně stanoví, že odvolání z funkce musí být pod sankcí neplatnosti písemné a doručené druhému účastníku, přičemž speciální ustanovení školského zákona oproti tomu ještě vyžaduje, aby odvolání z funkce ředitele obsahovalo důvody odvolání a bylo doručeno do vlastních rukou ředitele. Právě tímto způsobem se posiluje stabilita funkce ředitele a omezují se v tomto směru nežádoucí vlivy, což bylo důvodem přijetí této právní úpravy, jak je rovněž zmíněno v důvodové zprávě. Jestliže ta se dále zmiňuje o možnosti posouzení naplnění důvodů odvolání z funkce ředitele školské právnické osoby nezávislým soudem, myslí se tím konkrétně v režimu civilního procesu. Toliko v něm lze totiž uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem, jak vyplývá z ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. Ostatně jestliže podle § 166 odst. 6 školského zákona je odvolání z funkce ředitele školské právnické osoby neplatné, pokud nebylo učiněno písemnou formou, nedošlo k jeho doručení řediteli do vlastních rukou a neobsahovalo důvody odvolání, nemůže být tato neplatnost určena ve správním soudnictví, neboť tento termín je soukromoprávní a v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu takto nelze rozhodnout, jak vyplývá z ustanovení § 65 a násl. s. ř. s.
Ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 1/2007 je pod číslem 1007 publikováno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 8. 2006, čj. 5 Ca 139/2006-80. V něm bylo vysloveno, že vztah mezi vedoucím pracovníkem zdravotnického zařízení, které je státní příspěvkovou organizací (samostatnou právnickou osobou hospodařící s majetkem státu), a ministrem zdravotnictví jako vedoucím organizační složky státu (Ministerstvem zdravotnictví), která příspěvkovou organizaci zřídila, je vztahem pracovněprávním. I toto soudní rozhodnutí přitom řešilo případ odvolání ředitele samostatné právnické osoby jejím zřizovatelem, kterým byl orgán veřejné
korporace
. Proto ho lze v nyní projednávané věci argumentačně využít pro shora uvedený závěr.Lze tedy uzavřít, že žalobkyně se podle obsahu žaloby ve skutečnosti domáhala určení, zda-li tu pracovněprávní vztah mezi ní jako ředitelkou školské právnické osoby a městem jako zřizovatelem tohoto zařízení existuje či nikoliv. Proto již nemá význam se zabývat tím, jestli žalobkyně žalobou napadala usnesení rady města, kterým byla z funkce ředitelky odvolána, či písemné vyhotovení odvolacího aktu, jež obdržela do vlastních rukou.
S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí ve sporu, o kterém má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení. Proto žalobu podle § 46 odst. 2 věty první s. ř. s. odmítl (...).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.