Vydání 4/2012

Číslo: 4/2012 · Ročník: X

2541/2012

Řízení před soudem: přiznání odkladného účinku žalobě

Řízení před soudem: přiznání odkladného účinku žalobě
k § 73 soudního řádu správního*)
I. Pokud by soud rozhodoval o návrzích na přiznání odkladného účinku žalobě paušálně tak, že by jej přiznával vždy, pokud by výsledky hospodaření toho, kdo žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku podává, byly negativní (záporné), pak by tím popřel smysl přiznání odkladného účinku žalobě podle § 73 s. ř. s.; základním smyslem institutu odkladného účinku není obecně aplikovatelné oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu vůči těm, kdo z podnikání nedosahují účetního zisku, ale jde o mimořádný nástroj zabránění stavu, kdy by v důsledku okamžitého výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu byla konkrétním, zásadním a nevratným způsobem negativně ovlivněna možnost faktického výkonu hospodářské činnosti konkrétního subjektu nebo ohrožena samotná jeho existence, a to ve fázi před uskutečněním soudního přezkumu.
II. Jestliže žalobce podniká po několik let se ztrátou a pokud i za těchto podmínek nadále vyvíjí svoji činnost, pak samotný fakt, že žalobce takto konstantně hospodaří, nemůže být důvodem, pro který by zaplacení pokuty podle rozhodnutí správního orgánu napadeného žalobou mělo být přiznáním odkladného účinku žalobě podle § 73 s. ř. s. oddáleno.
(Podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 8. 2011, čj. 62 Af 42/2011-100)
Věc:
Akciová společnost ZEVA CHLÍSTOVICE proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o uložení pokuty, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.
Žalobkyni byla za porušení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, uložena pokuta ve výši 343 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně rozklad. Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 23. 5. 2011 předchozí rozhodnutí v I. stupni zčásti změnil.
Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Brně domáhala zrušení rozhodnutí předsedy žalovaného. Současně s podáním žaloby navrhla, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek. Tento svůj návrh odůvodnila tím, že výše pokuty je neodůvodněná a zjevně nezákonná. Žalobkyně dosahuje dlouhodobě nepříznivých hospodářských výsledků a uhrazení pokuty by vzhledem k aktuálním i minulým výsledkům hospodaření pro ni mohlo mít likvidační charakter (v letech 2009 a 2010 dosáhl její provozní hospodářský výsledek ztráty ve výši 188 000 Kč a 696 000 Kč).
Krajský soud v Brně návrh na přiznání odkladného účinku zamítl.
Z odůvodnění:
Podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě jsou upraveny v § 73 s. ř. s. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení „[p]
odání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak
“; pro tento případ přitom jinak stanoveno není. Podle odstavce 2 téhož ustanovení „[s]
oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem
“. „
Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí
“, jak vyplývá z odstavce 3 téhož ustanovení.
Přiznání odkladného účinku je tedy vázáno na kumulativní splnění tří podmínek: první z podmínek by byla splněna tehdy, pokud by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu, druhá z nich by byla splněna tehdy, pokud by se přiznání odkladného účinku nedotklo nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob, a třetí podmínka je vázána na neexistenci rozporu s veřejným zájmem.
Soud se tedy nejprve zabýval první ze shora uvedených podmínek, tj. otázkou nenahraditelnosti vzniklé újmy. Soud konstantně interpretuje nenahraditelnost újmy jako budoucí absolutní neobnovitelnost výchozího stavu a zároveň absolutní nemožnost opatření plně kompatibilního substitutu či alespoň odpovídající peněžité náhrady takového substitutu pro případ, že postup žalovaného by rozhodnutím ve věci samé byl shledán nezákonným, to vše s okamžitými kritickými negativními důsledky pro subjekt navrhující přiznání odkladného účinku. Taková absolutní nenahraditelnost právě uvedené intenzity by přitom musela být již v této fázi projednávání věci před soudem zřetelná.
Pokud by soud rozhodoval o návrzích na přiznání odkladného účinku žalobě paušálně tak, že by jej přiznával vždy, pokud by výsledky hospodaření toho, kdo žalobu a návrh na přiznání odkladného účinku podává, byly negativní (záporné), pak by tím popřel smysl přiznání odkladného účinku žalobě. Přiznání odkladného účinku pouze z důvodů uváděných žalobcem by v nyní posuzované věci bylo právě takovým paušálním rozhodnutím; přiznal-li by jej soud nyní, musel by jej přiznávat vždy, pokud by bylo argumentováno negativním hospodářským výsledkem, což základním smyslem tohoto institutu není; není jím obecně aplikovatelné oddálení účinku pravomocného rozhodnutí správního orgánu vůči těm, kdo z podnikání nedosahují účetního zisku, ale jde o mimořádný nástroj zabránění stavu, kdy by v důsledku výkonu pravomocného rozhodnutí správního orgánu byla konkrétním, zásadním a nevratným způsobem negativně ovlivněna možnost faktického výkonu hospodářské činnosti konkrétního subjektu nebo ohrožena samotná jeho existence, a to ve fázi před uskutečněním soudního přezkumu.
Poskytnutí odkladného účinku se tedy vyznačuje svým mimořádným charakterem. Soud jeho přiznáním ještě před rozhodnutím ve věci samé prolamuje právní účinky pravomocného rozhodnutí správního orgánu. Na takové rozhodnutí je však třeba zásadně hledět jako na zákonné a věcně i procesně správné, dokud není předepsaným způsobem zrušeno.
Pokud žalobce argumentuje v tom směru, že výsledky jeho hospodaření jsou v období let 2009 a 2010 záporné, pak zohlední-li soud ve vztahu k výši pokuty celkový negativní výsledek hospodaření žalobce za minulá účetní období, jak jím žalobce argumentuje, dospívá k závěru, že zaplacení pokuty tak dlouhodobě vykazovanou ztrátu, přes kterou žalobce na trhu vyvíjí svoji činnost, neprohloubí nikterak zásadním způsobem. Žalobce má k dispozici cizí zdroje, jak uvádí. Jestliže žalobce podniká po několik let se ztrátou a pokud i za těchto podmínek nadále vyvíjí svoji činnost, pak samotný údaj o takovém konstantním výsledku negativního způsobu hospodaření žalobce, ani při zohlednění celkově tíživé situace na trhu, kterou žalobce argumentuje, nemůže být důvodem, pro který by zaplacení pokuty mělo být oddáleno. Jestliže nemá pro žalobce kritický důsledek dlouhodobé podnikání se ztrátou, nemůže podle soudu tento důsledek vyvolat bez dalších zvláštních okolností ani zaplacení pokuty ve výši 343 000 Kč. Žalobce neuvádí bližší údaje o aktuálních výsledcích svého hospodaření, o svých aktuálních finančních tocích či o aktuálních platebních povinnostech plynoucích z jeho aktuálních závazků, z nichž by bylo možno dovozovat, že právě zaplacení pokuty ve výši, jaká mu byla žalovaným uložena, by se na způsobu žalobcova hospodaření mělo aktuálně jakkoli kriticky projevit.
Jestliže žalobce dále tvrdí, že výše pokuty je neodůvodněná, nedůvodná a zjevně nezákonná, pak posouzení mimo jiné i této otázky se soudní přezkum napadeného rozhodnutí bude na základě uplatněných žalobních bodů týkat. Otázku důvodnosti a zákonnosti pokuty nelze posuzovat nyní, kdy soud rozhoduje o případném odkladu účinků napadeného rozhodnutí. Pak tedy ani z tohoto důvodu nemůže být návrh na přiznání odkladného účinku úspěšným.
Z právě uvedených důvodů soud splnění podmínky nenahraditelné újmy podle § 73 odst. 2 s. ř. s. nemůže mít ze žalobcova návrhu za prokázané.
*)
S účinností od 1. 1. 2012 byl § 73 změněn zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.