1568/2008
Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí ředitele školy o žádosti o opakování ročníku
Ej 151/2008
Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí ředitele školy o žádosti o opakování ročníku
k § 3 odst. 2 písm. l) zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění zákonů 139/1995 Sb. a č. 284/2002 Sb.*)
Rozhodnutí ředitele školy o žádosti žáka o opakování ročníku [§ 3 odst. 2 písm. l) zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství] je rozhodnutím o veřejném subjektivním právu vydaným na základě správního uvážení a je přezkoumatelné ve správním soudnictví.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2008, čj. 3 As 73/2006-75)
Prejudikatura:
srov. č. 739/2006 Sb. NSS, č. 906/2006 Sb. NSS.Věc:
Ondřej S. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o opakování ročníku, o kasační stížnosti žalobce.Rozhodnutím ze dne 24. 6. 2003 nevyhověla ředitelka Střední průmyslové školy stavební Mělník žádosti žalobce o povolení opakování třetího ročníku této školy.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím žalovaného ze dne 28. 7. 2003 zamítnuto.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce správní žalobu u Městského soudu v Praze. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je z přezkoumání soudem vyloučeno. Soud odkázal na § 65 odst. 1 s. ř. s., z něhož je nutno dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti. Ustanovení § 70 písm. a) s. ř. s. stanoví, že ze soudního přezkoumání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jež nejsou rozhodnutími. Právě takovým úkonem je rozhodnutí žalovaného, jímž žalobce nemohl být zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo. Dle § 3 odst. 2 písm. l) zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, a § 6 odst. 2 vyhlášky č. 354/1991 Sb., o středních školách, žákovi, který splnil povinnou školní docházku, může ředitel střední školy povolit opakování ročníku. Z této dikce plyne, že na povolení opakování ročníku nemá žák právní nárok. Je tedy věcí volné úvahy ředitele školy, zda žáku, který na konci druhého pololetí neprospěl, a nemůže proto postoupit do vyššího ročníku, povolí opakování ročníku. Zákon ani podzákonná právní norma diskreční pravomoc ředitele školy neomezují, ani nestanoví, k jakým skutečnostem by měl ředitel školy při rozhodování o žádosti žáka o povolení opakování ročníku přihlížet. Žádný závazný právní předpis nepřiznává žalobci právo na vyhovění jeho žádosti o opakování ročníku, žalobce nemohl být vydáním napadeného rozhodnutí zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo. Jelikož zde není právní nárok na vyhovění žádosti o opakování ročníku, není zde ani subjektivní právo žadatele, aby jeho žádosti bylo vyhověno. Proto usnesením ze dne 24. 5. 2006 žalobu odmítl.
Žalobce podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost, v níž uvedl, že není pravda, že nebylo porušeno žádné jeho právo. Postupem ředitelky školy a žalovaného bylo vážně porušeno žalobcovo právo na vzdělání, protože nebylo vyhověno jeho žádosti o opakování ročníku, což se prakticky rovnalo vyloučení ze školy, a to z důvodů, které nebyly řádně vysvětleny. Žalovaný tak ohrozil možnost dalšího vzdělání žalobce, neboť to, že žalovaný neumožnil žalobci opakování ročníku, žalobce při jednání o přijetí na další školy značně poškodil.
Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Podle § 3 odst. 2 písm. l) zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ředitel školy rozhoduje o žádosti žáka ke změně studijního nebo učebního oboru a opakování ročníku po splnění povinné školní docházky. Toto ustanovení je systematicky zařazeno v části druhé zákona, která je nazvána Výkon státní správy ve školství. Ředitel školy rozhoduje o právech a povinnostech žáka, tedy o tom, zda mu povolí opakování ročníku, proti jeho rozhodnutí je přípustné odvolání a na toto řízení se vztahuje správní řád. Podle názoru Nejvyššího správního soudu se tedy jedná o rozhodnutí v oblasti veřejné správy ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s.
Podle § 6 odst. 2 vyhlášky č. 354/1991 Sb., o středních školách, žákovi, který splnil povinnou školní docházku, může ředitel střední školy povolit opakování ročníku.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s Městským soudem v Praze v tom, že zákon ani právní předpis nestanoví řediteli školy, k jakým skutečnostem by měl při rozhodování o žádosti žáka o opakování ročníku přihlížet, takže diskreční pravomoc ředitele školy není omezena. Neshoduje se však s Městským soudem v Praze v tom, že by tato právní úprava měla mít za následek odmítnutí žaloby
"vzhledem k tomu, že žádný závazný právní předpis nepřiznává žalobci právo na vyhovění jeho žádosti o opakování ročníku, nemohl být žalobce vydáním napadeného rozhodnutí zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo ... napadené rozhodnutí tudíž nelze považovat za rozhodnutí, které by zakládalo žalobní legitimaci ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. ...".
Judikatura
Nejvyššího správního soudu se otázkou soudního přezkumu správních rozhodnutí, která jsou založena na správním uvážení, již několikrát zabývala. V rozsudku tohoto soudu ze dne 30. 11. 2004, čj. 3 As 24/2004-79 (č. 739/2006 - bod II. - Sb. NSS), je uvedeno: I když správní orgán rozhoduje na základě absolutně volné správní úvahy, musí být jeho rozhodnutí přezkoumatelné a musí být zřejmé, že z mezí a hledisek správního uvážení nevybočil. I v těchto případech musí správní orgán respektovat stanovené procesní postupy a elementární právní principy správního rozhodování. Nezákonnost takového rozhodnutí může spočívat mj. v překročení nebo zneužití stanovených mezí správního uvážení (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) nebo může být způsobena jiným porušením procesních předpisů. Účastníci jsou tím limitováni při formulaci žalobních bodů správní žaloby, nikoli však vyloučeni ze soudní ochrany.Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42 (č. 906/2006 - bod IV. - Sb. NSS), posunul chápání pojmu správního uvážení, když uvedl: Absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti, zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.
*) S účinností od 1. 1. 2005 zrušen zákonem č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.