2819/2013
Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
Řízení před soudem: přezkoumatelnost rozhodnutí ve správním soudnictví
k § 67 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 109/2006 Sb.*)
k § 70 písm. d) soudního řádu správního
Rozhodnutí o odvolání proti neuznání za osobu zdravotně znevýhodněnou ve smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, není vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. d) s. ř. s.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2013, čj. 6 Ads 109/2009-114)
Prejudikatura:
nález Ústavního soudu č. 82/2013 Sb.Věc:
Vladimíra P. proti Ministerstvu práce a sociálních věcí o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou, o kasační stížnosti žalovaného.Rozhodnutím Úřadu práce v Olomouci ze dne 10. 9. 2007 nebyla žalobkyně uznána osobou zdravotně znevýhodněnou ve smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Odvolání žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 20. 3. 2008.
Rozhodnutí žalovaného zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2009, čj. 2 Cad 59/2008-30. Městský soud dospěl k závěru, že posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Ostrava, o nějž žalovaný opřel své závěry o zdravotním stavu žalobkyně v odvolacím řízení, nebyl úplný a přesvědčivý, složení komise neodpovídalo zákonným požadavkům a žalovaný se navíc s obsahem posudku řádně nevypořádal. Uložil proto správnímu orgánu v dalším řízení vytýkané nedostatky odstranit a ve věci znovu rozhodnout.
V kasační stížnosti žalovaný (stěžovatel) vyjádřil nesouhlas se všemi rozhodovacími důvody rozsudku městského soudu.
Usnesením ze dne 18. 3. 2010, čj. 6 Ads 109/2010-59, postoupil šestý senát Nejvyššího správního soudu věc rozšířenému senátu k posouzení otázky povahy rozhodnutí úřadu práce (resp. stěžovatele) o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou z hlediska přípustnosti přezkumu tohoto rozhodnutí ve správním soudnictví.
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2010, čj. 4 Ads 168/2009-86, bylo totiž vysloveno, že "
rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí o neuznání žadatele osobou zdravotně znevýhodněnou, které bylo vydáno podle § 67 odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona o zaměstnanosti, představuje úkon správního orgánu, jehož vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby a který sám o sobě neznamená právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, a proto je podle § 70 písm. d) s. ř. s. vyloučeno ze soudního přezkoumání
".
Na rozdíl od čtvrtého senátu byl však šestý senát názoru, že takovéto rozhodnutí nemůže být vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť rozhodování o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou podle zákona o zaměstnanosti spadá pod právo na zvláštní ochranu v pracovněprávních vztazích osob se zdravotním postižením zakotvené v čl. 29 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), navíc zamítavé rozhodnutí vytváří překážku pro výkon povolání či zaměstnání, neboť brání postiženému vykonávat je za určitých zvýhodněných podmínek. Odepření soudního přezkumu se tak jeví v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl, že rozhodnutí o odvolání proti neuznání za osobu zdravotně znevýhodněnou ve smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti není vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. d) s. ř. s.
Z odůvodnění:
[7] Rozšířený senát se neztotožnil s názorem šestého senátu, že rozhodnutí o neuznání za osobu zdravotně znevýhodněnou představuje samo o sobě právní překážku pro výkon povolání. Za situace, kdy je napadené rozhodnutí závislé výlučně na posouzení zdravotního stavu žadatele, by tak na věc dopadala výluka z přezkumu obsažená v § 70 písm. d) s. ř. s. Rozšířený senát dal ovšem za pravdu šestému senátu v tom, že § 67 odst. 2 písm. c) zákona o zaměstnanosti je realizací čl. 29 odst. 1 a 2 Listiny, a měl tedy stejně jako on pochybnosti o tom, zda by výluka z přezkumu nebyla v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny. Protože rozšířený senát pro daný případ nenalezl ústavně konformní výklad § 70 písm. d) s. ř. s., předložil Ústavnímu soudu usnesením ze dne 31. 5. 2012, čj. 6 Ads 109/2009-72, návrh na zrušení tohoto ustanovení ve slovech "" a řízení na dobu do rozhodnutí Ústavního soudu o podaném návrhu přerušil.
zdravotního stavu osob nebo
[8] Nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 15/12, č. 82/2013 Sb., Ústavní soud návrh na zrušení § 70 písm. d) s. ř. s. výrokem I. zamítl. K tomu Ústavní soud uvedl, že při rozhodování ve věci přihlédl k zásadě přednosti ústavně konformní
interpretace
před derogací. Z tohoto hlediska pak dospěl k závěru, že dotčený § 70 písm. d) s. ř. s. není protiústavní v celé své říši (byl koneckonců po celé desetiletí bez větších pochybností aplikován), nýbrž působí protiústavně pouze při vztažení na některá specifická rozhodnutí dotýkající se základních práv; mezi ně patří i správní rozhodnutí přezkoumávané Městským soudem v Praze a posléze Nejvyšším správním soudem.[9] Ústavní soud souhlasil s názorem předkladatele, že negativní rozhodnutí ve věci uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou samo o sobě nezakládá právní překážku k výkonu povolání či zaměstnání, i v tom, že opačný výklad napadeného ustanovení by nebyl vhodným řešením nastíněného protiústavního stavu. Přes výše uvedené Ústavní soud konstatoval, že napadené ustanovení nejen že lze, ale je přímo nutno interpretovat tak, že v něm zakotvená výluka, byť v mnohých jiných případech opodstatněná, nesmí dopadat na taková rozhodnutí, která se dotýkají základních práv garantovaných Listinou.
[10] Výsledkem
interpretace
napadeného ustanovení je pak závěr vyjádřitelný takto:"
Úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob, jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny,
- ledaže by samy o sobě znamenaly právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti
- nebo ledaže by šlo o úkony dotýkající se základních práv zaručených Listinou.
"[11] Ústavní soud tedy uzavřel, že rozhodnutí o uznání za osobu zdravotně znevýhodněnou a rozhodnutí o odvolání proti němu jsou rozhodnutími týkajícími se základního práva podle Listiny ve smyslu jejího čl. 36 odst. 2, takže vyloučení těchto rozhodnutí ze soudního přezkumu by bylo protiústavní.
[12] Výrok I. nálezu proto doplnil interpretativním výrokem II, podle něhož ""
rozhodnutí o odvolání proti neuznání za osobu zdravotně znevýhodněnou ve smyslu § 67 odst. 2 písm. c) zákona [...] o zaměstnanosti není vyloučeno ze soudního přezkumu podle § 70 písm. d) soudního řádu správního.
[13] Právním názorem Ústavního soudu je rozšířený senát podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vázán, interpretativní větu obsaženou ve výroku II. nálezu tudíž přebírá a s uvedeným názorem věc vrací podle § 71 odst. 1 a 3 Jednacího řádu Nejvyššího správního soudu šestému senátu k projednání a rozhodnutí. K tomu jen dodává, že účinky výroku shora citovaného usnesení Nejvyššího správního soudu ze čj. 6 Ads 109/2009-72, o přerušení řízení pominuly dnem doručení nálezu Ústavního soudu Nejvyššímu správnímu soudu, tj. dnem 22. 1. 2013.
*)
S účinností od 1. 4. 2011 dále změněn zákonem č. 73/2011 Sb. a s účinností od 1. 1. 2012 zrušen zákonem č. 367/2011 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.