Vydání 9/2007

Účelem předběžného opatření je odvrátit žalobcem tvrzenou hrozící vážnou újmu, která vyplývá z předmětu řízení. Podmínkou pro vydání předběžného opatření dle § 38 s. ř. s. je tedy především existence vážné újmy na straně navrhovatele, či její hrozby. V daném případě žalobce dovozoval hrozbu závažné újmy ze skutečnosti, že v případě ukončení daňové kontroly bude ukončen i nezákonný zásah a nebude možno se již proti němu bránit žalobou u soudu. K této námitce soud odkazuje na podstatu ochrany proti nezákonnému zásahu, tj. právě ukončit nezákonný zásah. Tento institut rozšiřuje možnosti obrany osob, které jsou vystaveny z různých důvodů působení správních orgánů, o kterém jsou přesvědčeni, že je nemají či nemusí snášet, přičemž úkony správního orgánu nejsou rozhodnutím, a nelze se proti nim tedy bránit žalobou dle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s. Daňová kontrola je součástí daňového řízení, v naprosté většině případů je po jejím ukončení vydáno rozhodnutí, které daňový subjekt může napadnout odvoláním, proti případnému negativnímu rozhodnutí odvolacího orgánu se může bránit žalobou dle § 65 s. ř. s., kde může namítnout veškerá porušení svých práv v předchozím řízení.

Účelem poskytnutí ochrany formou žaloby proti daňové kontrole jakožto nezákonnému zásahu je možnost obrany proti postupu správce daně, který by v rámci nezákonné daňové kontroly nepřípustným způsobem omezoval práva daňového subjektu, přičemž by takové jednání mohlo trvat delší časové období. V takové situaci daňový subjekt nemá po vyčerpání námitek proti postupu správce daně žádné jiné prostředky, jak se bránit a domoci se ukončení nezákonného stavu. Prvotním motivem žalobce v řízení o ochraně před nezákonným zásahem je právě ukončení nezákonného stavu. Shledá-li soud žalobu důvodnou, pak dle § 87 odst. 1 s. ř. s. zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem. Pokud je daňová kontrola správcem daně ukončena, pak již není možno rozsudek dle § 87 odst. 1 s. ř. s. vydat, neboť již netrvá jednání, které by soud zakázal. Z tohoto logického důvodu ustanovení § 86 s. ř. s. ukládá soudu v takovém případě řízení zastavit (podmínky pro zastavení řízení dle § 86 s. ř. s. nejsou splněny, trvají-li důsledky nezákonného zásahu či hrozí-li jeho opakování).

Pokud žalobce uvedl, že hrozbu závažné újmy shledává ve skutečnosti, že daňová kontrola bude ukončena ještě před věcným projednáním žaloby proti nezákonnému zásahu, spatřuje tedy újmu v tom, že zásah či jeho důsledky již nemusí trvat. Hrozící vážnou újmou ve smyslu § 38 odst. 1 s. ř. s. však nemůže být skutečnost, že ještě před vydáním meritorního rozhodnutí v řízení o ochraně před nezákonným zásahem správní orgán může sám ukončit jednání, které navrhovatel považuje za nezákonný zásah, a žaloba poté již nebude moci být projednána. Takovýto výklad by odporoval smyslu ochrany před nezákonným zásahem, tj. zajistit ukončení tohoto stavu.

Žalobce ve svém návrhu nespecifikoval žádné další skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit hrozbu vážné újmy do doby, nežli soud rozhodne ve věci samé. Soud konstatuje, že k posouzení splnění podmínky hrozící závažné újmy je žalobce povinen soudu poskytnout tvrzení, ze kterých je možno dovodit, jaké konkrétní následky mu v důsledku postupu žalovaného hrozí, a proč právě tyto následky se u něho projeví jako závažná újma. Vzhledem k tomu, že se jedná o subjektivní skutečnosti, které jsou u každé posuzované věci odlišné, též dopad objektivně stejné skutečnosti může být do právní sféry různých daňových subjektů jiný, je poskytnutí podrobného tvrzení ze strany žalobce nezbytnou podmínkou pro řádné posouzení důvodnosti jeho návrhu soudem. Soud pro úplnost podotýká, že v řízení o vydání předběžného opatření není navrhovatel povinen svá tvrzení vždy beze zbytku prokázat a podložit důkazy, vzhledem k předběžné povaze řízení soud považuje za dostatečné, že poskytnutá tvrzení odpovídají okolnostem případu a zjištěnému skutečnému stavu věci.

Pojem „závažná újma“ ve smyslu § 38 s. ř. s. je neurčitým právním pojmem a není možno jednoznačně stanovit, co vždy závažnou újmou je, a co naopak nemůže být. Přesto lze poměrně spolehlivě alespoň obecně konstatovat, že se vždy musí jednat o velmi vážný zásah do práv a povinností účastníka, jehož důsledky jsou pro něho natolik závažné a způsobilé trvale porušit jeho zájmy, že je v rozporu s právními normami či dobrými mravy, aby jej snášel. Podobně definoval vážnou újmu i Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 24. 5. 2006, čj. Na 112/2006-37 (publikováno pod č. 910/2006 Sb. NSS):

Ve věci není pochyb o tom, že probíhající daňová kontrola může pro žalobce znamenat vynakládání určitých finančních prostředků či časové nebo jiné omezení. Pouze tento předpoklad bez dalšího upřesnění však nesvědčí o hrozbě újmy takové intenzity, která je popsána v předchozím odstavci. Pro úplnost soud podotýká, že obecně nezpochybňuje možnost vydání předběžného opatření v řízení dle § 82 s. ř. s., je však nutno si uvědomit, že se jedná o krajní opatření, k němuž musí být splněny podmínky, tj. existence konkrétních úkonů správce daně vůči daňovému subjektu, které navrhovatel soudu řádně specifikuje, včetně popisu důsledků, které pro něho znamenají či mohou znamenat.