3256/2015
Řízení před soudem: povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti
Řízení před soudem: povinné zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti
k § 46 odst. 1 písmeno a), § 105 odst. 2 větě za středníkem a § 120 soudního řádu správního
Výjimka z povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti podle § 105 odst. 2 věta za středníkem s. ř. s. se neuplatní, pokud pověřený zaměstnanec, jenž má předepsané právnické vzdělání, za stěžovatele v řízení nejedná. Za jednání ve smyslu citovaného ustanovení zákona se přitom považuje nejen účast na jednání soudu, ale též písemná podání vůči němu učiněná. Absence úkonů pověřeného zaměstnance má za následek nedostatek podmínek řízení o kasační stížnosti podle § 46 odst. 1 písmeno a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2015, čj. 6 As 100/2014-72)
Prejudikatura:
č. 402/2004 Sb. NSS; č. 11/2006 Sb. NS; usnesení Ústavního soudu č. 32/2000 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 43/2000).Věc:
Akciová společnost IFM GROUP proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o nahlédnutí do správního spisu, o kasační stížnosti žalovaného.Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 8. 2012 nevyhověl žádosti žalobkyně o nahlédnutí do správního spisu. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně rozklad, který předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 7. 1. 2013 zamítl. Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně, který žalobě rozsudkem ze dne 17. 4. 2014, čj. 62 Af 18/2013-112, vyhověl a zrušil jak rozhodnutí předsedy žalovaného, tak rozhodnutí I. stupně. Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost.
Kasační stížnost byla podepsána Ing. Petrem Rafajem, předsedou stěžovatele, a ke stížnosti bylo přiloženo pověření pro Mgr. Markétu Lavrinčíkovou, zaměstnankyni stěžovatele, k zastupování stěžovatele ve věci předmětné kasační stížnosti. Současně byl ke kasační stížnosti přiložen diplom o dosaženém vysokoškolském právnickém vzdělání Mgr. Markéty Lavrinčíkové na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Kasační stížnost však byla podepsána pouze Ing. Petrem Rafajem a ten byl i v záhlaví uveden jako osoba jednající za stěžovatele.
Stěžovatel svou kasační stížnost dále neodůvodnil s tím, že bude doplněna ve lhůtě stanovené soudem, což stěžovatel skutečně učinil a k výzvě Nejvyššího správního soudu ji doplnil dne 13. 6. 2014. Rovněž doplnění kasační stížnosti bylo podepsáno Ing. Petrem Rafajem, předsedou stěžovatele, a v záhlaví byl Ing. Petr Rafaj uveden jako osoba za stěžovatele jednající.
Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti, které bylo postoupeno stěžovateli k případné replice, mimo jiné namítla, že v řízení o kasační stížnosti není stěžovatel zastoupen advokátem nebo osobou s vysokoškolským právnickým vzděláním, jak předpokládá § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť osoba, která za stěžovatele jedná, Ing. Petr Rafaj, není ani advokátem zapsaným v seznamu advokátů vedeným Českou advokátní komorou, ani není tvrzeno a prokazováno jeho vysokoškolské vzdělání.
Nejvyšší správní soud proto vyzval stěžovatele, aby za situace, kdy je zřejmé, že jedná prostřednictvím osoby Ing. Petra Rafaje, neboť je takto uveden jak v hlavičce všech podání, tak i jako podepsaná osoba, což ovšem plně nevyhovuje zákonné podmínce uvedené v § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť stěžovatel neprokázal, že osoba za něj jednající má právnické vzdělání potřebné pro výkon advokacie, upřesnil, zda doplnění kasační stížnosti bylo vyřizováno Mgr. Markétou Lavrinčíkovou a pouze podepsáno předsedou stěžovatele, příp. aby kasační stížnost byla znovu doplněna formálně bezvadným podáním.
Na tuto výzvu stěžovatel reagoval sdělením ze dne 11. 8. 2014, v němž uvedl, že jak podání kasační stížnosti, tak doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 6. 2014, byla sepsána Mgr. Markétou Lavrinčíkovou, zaměstnankyní stěžovatele. Podepsána a podána pak byla předsedou stěžovatele Ing. Petrem Rafajem, který je podle § 1 odst. 3 zákona č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, v čele Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a podle § 33 odst. 5 s. ř. s. za něj jedná. Jak kasační stížnost, tak doplnění kasační stížnosti v čísle jednacím stěžovatele obsahují zkratku "
MLr
". Stěžovatel jako zaměstnavatel určil zaměstnankyni Mgr. Markétě Lavrinčíkové zkratku "MLr
", kterou je povinna dle vnitřního předpisu a pokynu zaměstnavatele uvádět na podáních, která sepsala. Jmenovaná zaměstnankyně není z titulu svého funkčního zařazení (referent/tajemník) oprávněna podepisovat jménem zaměstnavatele -stěžovatele za něj činěná podání. Tento postup stěžovatele při uplatnění kasační stížnosti i jejího odůvodnění je postupem ustáleným a dlouhodobě aplikovaným, jenž byl dosud Nejvyšším správním soudem akceptován. Toto sdělení Nejvyššímu správnímu soudu je rovněž podepsáno Ing. Petrem Rafajem, předsedou stěžovatele, a Ing. Petr Rafaj je uveden jako osoba jednající za stěžovatele.Nejvyšší správní soud proto vyzval stěžovatele opětovně usnesením ze dne 26. 5. 2015, čj. 6 As 100/2014-65, aby doplnil svou kasační stížnost podle usnesení ze dne 7. 5. 2014, čj. 6 As 100/2014-12, ve spojení s výzvou ze dne 29. 7. 2014, čj. 6 As 100/2014-39, tak, aby byla splněna podmínka vyplývající z § 105 odst. 2 s. ř. s., tedy buď aby byl žalovaný zastoupen advokátem a tento za něj v řízení jednal, nebo aby za něj jednal jeho zaměstnanec, který má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie a jeho vzdělání prokázal, a v případě, že vysokoškolské právnické vzdělání má osoba, která doposud za žalovaného jednala (Ing. Petr Rafaj), aby toto uvedl a předložil důkazy k prokázání dosažení požadovaného vzdělání. Současně poučil stěžovatele, že nebude-li uvedený nedostatek ve stanovené lhůtě odstraněn, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Na tuto výzvu stěžovatel reagoval sdělením ze dne 8. 6. 2015, ve kterém zopakoval, že jak podání kasační stížnosti, tak doplnění kasační stížnosti ze dne 13. 6. 2014, byla sepsána Mgr. Markétou Lavrinčíkovou, zaměstnankyní stěžovatele. Podepsána a podána pak byla předsedou stěžovatele Ing. Petrem Rafajem, který podle § 33 odst. 5 s. ř. s. za něj jedná, přičemž pověřená zaměstnankyně není z důvodu svého funkčního zařazení oprávněna podepisovat podání činěná za stěžovatele. Toto sdělení Nejvyššímu správnímu soudu je rovněž podepsáno Ing. Petrem Rafajem, předsedou stěžovatele, a Ing. Petr Rafaj je uveden jako osoba jednající za stěžovatele. Stěžovatel poukázal na řízení vedená dosud před Nejvyšším správním soudem, označená spisovou značkou, ve kterých byl postup stěžovatele, kdy za něj jednal jeho předseda Ing. Petr Rafaj,
aprobován
tím, že v nich bylo meritorně rozhodnuto. Poukázal dále na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009, čj. 8 Afs 95/2007-47, s tím, že v nyní posuzované věci je založen vysokoškolský diplom zaměstnankyně stěžovatele, která by za stěžovatele jednala např. u nařízeného ústního jednání. Názor vyslovený ve výzvě k odstranění nedostatku povinného zastoupení je podle stěžovatele odchylný od dosavadního ustáleného právního názoru Nejvyššího správního soudu, a pokud by chtěl šestý senát Nejvyššího správního soudu takto postupovat, i s ohledem na legitimní očekávání stěžovatele by bylo vhodné věc postoupit rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu.Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.
Z odůvodnění:
[9] Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. "[s]
těžovatel musí být zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie
".[10] Povinné zastoupení advokátem, vyplývající z citovaného § 105 odst. 2 první věty s. ř. s., je podmínkou řízení, která platí bez ohledu na to, zda stěžovatel podle vlastního přesvědčení právní zastoupení potřebuje, či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2007, čj. 6 Ans 13/2006-55, nebo rozsudek ze dne 30. 5. 2007, čj. 3 As 40/2007-64). Vyjadřoval se k němu opakovaně i Ústavní soud, který v zákonném požadavku tzv. "
advokátního přímusu
" neshledal porušení práva na přístup k soudu, vyplývajícího z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Svůj závěr vyjádřil např. v usnesení k návrhu na zrušení § 241 odst. 2 věty druhé o. s. ř., zakotvujícího povinné zastoupení advokátem pro mimořádný opravný prostředek dovolání v civilním řízení, ze dne 14. 9. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 43/2000, č. 32/2000 Sb. ÚS, podle kterého "Ústavní soud nepovažuje napadené ustanovení za vymykající se ústavně garantovanému právu na přístup jednotlivce k soudu zakotvenému v čl. 36 odst. 1 Listiny. V této souvislosti Ústavní soud připomíná, že povinné zastoupení advokátem v civilním řízení je institutem, který má své místo i v jiných evropských právních řádech, a i přes odlišnost jeho rozsahu se vždy vyžaduje u soudů vyšších instancí
."[11] Ze zásady povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti umožňuje soudní řád správní pouze dvě výjimky. První výjimkou je případ, kdy sám stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Druhou výjimkou je situace, kdy zaměstnanec stěžovatele nebo jeho člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, má požadované vysokoškolské vzdělání. Pro naplnění předpokladů druhé výjimky ze zásady povinného zastoupení tedy nestačí, že kterýkoliv zaměstnanec stěžovatele nebo jeho člen má vysokoškolské právnické vzdělání, ale musí jít o toho zaměstnance, popř. člena, který za stěžovatele jedná nebo jej zastupuje. Všechny tyto podmínky (požadované vzdělání, jednání stěžovatele osobou s tímto vzděláním a postavení této osoby vůči stěžovateli jako zaměstnanec nebo člen) musí být naplněny kumulativně.
[12] Stěžovatel v řízení uplatňuje druhou z výjimek z povinného zastoupení, tedy že za něj jedná zaměstnanec s požadovaným vzděláním. Nejvyšší správní soud proto ověřil, zda stěžovatel předpoklady této druhé výjimky ze zásady povinného zastoupení advokátem splňuje.
[13] Nejvyšší správní soud již v rozsudku z 31. 8. 2004, čj. 2 Afs 45/2003-118, č. 402/2004 Sb. NSS, dovodil, že
pro posouzení, která osoba jedná za správní orgán ve smyslu § 33 odst. 5 s. ř. s., je rozhodující identifikace osoby podepsané pod kasační stížností
. V posuzovaném případě za stěžovatele podepisuje všechna podání jeho předseda Ing. Petr Rafaj, který je uveden rovněž v záhlaví každého podání, a je tedy zřejmé, že je v tomto případě osobou za stěžovatele jednající.[14] Ing. Petr Rafaj však nemá vysokoškolské právnické vzdělání, resp. jeho vysokoškolské právnické vzdělání nebylo ze strany stěžovatele k výzvě Nejvyššího správního soudu ani tvrzeno ani prokázáno. Stěžovatel proto spolu s kasační stížností předložil pověření pro svou zaměstnankyni, která vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie má, čímž podle svého názoru splnil podmínku podle § 105 odst. 2 s. ř. s. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že pověřená zaměstnankyně je sice zaměstnankyní stěžovatele a má požadované právnické vzdělání, je nadto osobou oprávněnou za stěžovatele jednat na základě pověření k jednání (§ 33 odst. 5 s. ř. s.), nicméně tato pověřená zaměstnankyně v řízení za stěžovatele nejednala a nejedná, neboť nejde o osobu, jejíž projevy vůle jsou za stěžovatele vůči Nejvyššímu správnímu soudu adresovány, jinými slovy, která za stěžovatele jeho podání k Nejvyššímu správnímu soudu podepisuje. Ke splnění všech kumulativně požadovaných podmínek pro vznik výjimky ze zásady povinného zastoupení podle § 105 odst. 2 druhé věty s. ř. s. tak nedošlo.
[15] Stěžovatel ve svém podání ze dne 8. 6. 2015 namítl, že pověřená zaměstnankyně není podle svého funkčního zařazení oprávněna za stěžovatele podání podepisovat. Tuto skutečnost však Nejvyšší správní soud nemůže zkoumat, neboť vychází z předloženého pověření. Pokud se stěžovatel při udělení pověření této zaměstnankyni dopustil omylu v tom, že pověřil k jednání někoho, kdo podle jeho vnitřních předpisů navenek jednat nemůže, pak takový omyl na účinnost pověření vůči Nejvyššímu správnímu soudu nemá vliv, neboť podle § 41 o. s. ř. se procesní úkony posuzují pouze podle jejich projevu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 29 Odo 649/2001, č. 11/2006 Sb. NS, podle kterého
každý procesní úkon je nutno posuzovat podle toho, jak byl navenek projeven, nikoliv podle toho, jestli mezi projeveným procesním úkonem a vnitřní vůli jednajícího je skutečný souhlas. Ani podstatný omyl účastníka mezi tím, co procesním úkonem projevil, a tím, co jím projevit chtěl, nemá na procesní úkon a jeho účinnost žádný vliv
). Nic nebránilo stěžovateli, aby svůj omyl napravil např. předložením pověření jinému svému zaměstnanci s vysokoškolským právnickým vzděláním, který by za stěžovatele jednat mohl.[16] Úvaha stěžovatele, že "
jednáním zaměstnance
" se rozumí toliko jednání u nařízeného ústního jednání, je nesprávná, neboť nemá oporu ani v žádném zákonném ustanovení, ani v judikatuře, ani v právní teorii. Jednáním podle shora citovaného § 105 odst. 2 s. ř. s. se rozumí jednání v právním slova smyslu, jde tedy o právní skutečnost, se kterou právo spojuje vznik, změnu nebo zánik právních vztahů. Vzhledem k tomu, že před Nejvyšším správním soudem je ústní jednání nařizováno pouze výjimečně, bude mít jednání v řízení o kasační stížnosti zejména formu písemných úkonů vůči soudu (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Afs 45/2003-118).[17] Stěžovatelem citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 8 Afs 95/2007-47 na posouzení věci nedopadá, neboť v něm není řešena otázka splnění podmínky povinného zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti a výjimky z této zásady, ale otázka, zda již kasační stížnost musí být za stěžovatele podána jeho zaměstnancem s vysokoškolským právnickým vzděláním, a otázka oprávnění k jejímu podpisu. Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že soudní řád správní pro samotné podání kasační stížnosti povinné zastoupení advokátem nevyžaduje, to vyžaduje až pro následné řízení o kasační stížnosti.
[18] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že není pochyb o tom, že Ing. Petr Rafaj jako předseda stěžovatele je osobou oprávněnou za stěžovatele jednat podle § 33 odst. 5 s. ř. s. Nic to však nemění na závěru, že v řízení o kasační stížnosti platí specifický režim § 105 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel v jeho smyslu nesplnil zákonné podmínky pro povinné zastoupení, a není tak dána jedna z podmínek řízení, neboť podmínka povinného zastoupení (resp. splnění podmínek pro výjimku z ní) je podmínkou formální, bezvýjimečnou a soud nemá žádnou možnost soudního uvážení netrvat na jejím splnění v případě zvláštního zřetele hodného. Podmínku musí splnit kterýkoliv stěžovatel, který se na Nejvyšší správní soud obrátí s kasační stížností, a při jejím nesplnění kterýmkoliv stěžovatelem je jeho kasační stížnost odmítnuta, o čemž svědčí rozsáhlá dosavadní judikatura; za všechna lze zde uvést např. usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 8 Azs 125/2005-83, podle kterého
nedostatek zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti je nedostatkem podmínek řízení. Nebyl-li odstraněn, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne
[§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. za použití § 120 s. ř. s.]. Bylo by v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení, vyplývající z § 36 odst. 2 s. ř. s., která vychází z čl. 37 odst. 2 Listiny, pokud by soud pouze v případě stěžovatele jako správního orgánu na splnění této zákonem stanovené podmínky netrval.[19] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou ustálené praxe vůči stěžovateli, podle které pro splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s. postačí u stěžovatele předložení pověření a vysokoškolského diplomu některého zaměstnance stěžovatele za současného jednání za stěžovatele jeho předsedou bez vysokoškolského právnického vzdělání. Předně, takový právní názor nebyl v žádném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dosud vysloven a šestý senát se nyní neodchyluje od ustáleného výkladu, a není zde tedy důvod pro postup podle § 17 odst. 1 s. ř. s. a postoupení věci rozšířenému senátu. Naopak, přijatý výklad je v souladu s dosavadní judikaturou, shora v tomto usnesení citovanou. V řízeních, jejichž spisové značky stěžovatel ve svém podání uvedl, nebyla vznesena námitka porušení § 105 odst. 2 s. ř. s. a Nejvyšší správní soud se v nich na splnění této podmínky nezaměřil, což byl postup nenaplňující bezezbytku § 109 odst. 1 s. ř. s., v žádném případě z něj však nelze dovodit, že se na stěžovatele podmínka povinného zastoupení advokátem (respektive jednání zaměstnancem s vysokoškolským právnickým vzděláním vyžadovaným pro výkon advokacie) nevztahuje. To, jak se konkrétně zastupování správního orgánu nebo jednání za něj v řízení před správními soudy projevuje v písemném styku, podle judikatury plyne z již výše uvedeného, že
pro posouzení, která osoba jedná za správní orgán ve smyslu § 33 odst. 5 s. ř. s., je rozhodující identifikace osoby podepsané pod kasační stížností
, což musí stejně tak platit ve spojení s požadavkem § 105 odst. 2 s. ř. s.[20] Stěžovatel byl s právním názorem Nejvyššího správního soudu na žalobkyní přednesenou otázku v tomto řízení opakovaně podrobně seznámen, naposledy citovaným usnesením čj. 6 As 100/2014-65, kde byl k odstranění nedostatku podmínky řízení vyzván s poučením o následcích nesplnění této výzvy, stěžovatel však výzvy soudu neuposlechl a setrval na svém - nesprávném - právním názoru, že postačí, aby k doplnění kasační stížnosti pouze přiložil pověření svého zaměstnance, který má dosaženo požadované vzdělání, a za stěžovatele v řízení dále jednal jeho předseda bez příslušného právnického vzdělání. Poté, co byl stěžovatel seznámen s právním názorem soudu na vznesenou námitku, nemohl být v legitimním očekávání, že soud bude jeho postup akceptovat.
[21] Za této situace Nejvyššímu správnímu soudu nezbývá, než podle 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost odmítnout pro nedostatek podmínky řízení spočívající v tom, že stěžovatel nesplňuje podmínky § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť osoba za stěžovatele jednající nemá vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie a stěžovatel není zastoupen advokátem. Odmítnutím kasační stížnosti je řízení o kasační stížnosti skončeno.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.