4287/2022
Řízení před soudem: postup soudu po uspokojení navrhovatele podle § 124 daňového řádu
Řízení před soudem: postup soudu po uspokojení navrhovatele podle § 124 daňového řádu
k § 124 daňového řádu
k § 46 odst. 1 písm. a) a § 62 odst. 5 soudního řádu správního
Rozhodnutí, jímž správce daně v přezkumném řízení směřujícím k uspokojení navrhovatele podle § 124 daňového řádu zruší nebo změní původní rozhodnutí, nabývá právních účinků dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení (§ 62 odst. 5 s. ř. s.). Zrušení nebo změna rozhodnutí správce daně v přezkumném řízení směřujícím k uspokojení navrhovatele není důvodem pro odmítnutí žaloby pro absenci předmětu řízení podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2021, čj. 6 Afs 42/2020-32)
Prejudikatura:
č. 2207/2011 Sb. NSS.Věc:
GANÉŠA s.r.o. proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobkyně.Finanční úřad pro Liberecký kraj (dále jen „správce daně“) vydal dne 4. 10. 2017 platební výměr, jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši 2 000 Kč za správní delikt spočívající v tom, že žalobkyně nepodala elektronicky přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016.
Dne 14. 12. 2017 vydal správce daně rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností.
Proti platebnímu výměru, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 8. 2018 zamítl a rozhodnutí správce daně, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, potvrdil.
Proti rozhodnutí žalovaného o odvolání podala dne 31. 10. 2018 žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci.
Rozhodnutím ze dne 16. 10. 2019 vydaným v přezkumném řízení podle § 124 daňového řádu žalovaný změnil své rozhodnutí o odvolání ze dne 21. 8. 2018 tak, že platební výměr ze dne 4. 10. 2017, ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 14. 12. 2017, zrušil a řízení zastavil.
Krajský soud žalobu usnesením ze dne 20. 2. 2020, čj. 59 Af 35/2018-82, odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Dospěl totiž k závěru, že vydáním rozhodnutí, jímž byl platební výměr správce daně zrušen a řízení bylo zastaveno, odpadl předmět řízení o žalobě.
Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost, v níž namítala, že krajský soud nesprávně posoudil důsledky přezkumného řízení. Odkazy na konstantní judikaturu nebyly přiléhavé, neboť se vztahovaly na jiné typy přezkumného řízení a krajský soud typy přezkumných řízení neodlišil.
Za situace, kdy nebylo vydáno rozhodnutí soudu o zastavení řízení, rozhodnutí žalovaného o přezkumu nemohlo nabýt právní moci. Nemohlo tedy ani nahradit či změnit žalobou napadené rozhodnutí. Stěžovatelka ani není oprávněna uplatnit své námitky proti rozhodnutí o přezkumu v žádném dalším řízení, neboť u přezkumu dle § 124 daňového řádu je vyloučeno podání jakýchkoli opravných prostředků. Krajský soud tak porušil zásadu spravedlivého řízení a právo stěžovatelky na přístup k soudu.
Přezkumné řízení v nyní projednávaném případě nebylo zahájeno před podáním žaloby ke krajskému soudu. O vedeném přezkumném řízení se stěžovatelka nedozvěděla, bylo jí doručeno až rozhodnutí o přezkumu. Pokuta uložená platebním výměrem stěžovatelce vrácena nebyla, a tedy nedošlo k uspokojení stěžovatelky. Krajskému soudu stěžovatelka sdělila, že se necítí rozhodnutím o přezkumu žalovaného uspokojena. Pokud nebyla postupem správního orgánu uspokojena, měla právo na pokračování soudního řízení. Stěžovatelka rovněž namítla, že její sdělení o neuspokojení nemá odraz v odůvodnění napadeného usnesení o odmítnutí žaloby.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se neztotožňuje s kverulantským přístupem stěžovatelky. Rozhodnutím žalovaného vydaným postupem dle § 124 daňového řádu fakticky došlo k plnému uspokojení žalobního návrhu. Stěžovatelka tedy dle žalovaného pouze neúčelně protahuje soudní řízení. Žalovaný poukázal na to, že platebním výměrem byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč, a připomněl zásadu
de minimis
. V případě, kdy se žalobce vyjádří, že se necítí uspokojen, zákon sice předpokládá pokračování žalobního řízení, v nynějším případě však s ohledem na konkrétní okolnosti měl krajský soud podle žalovaného rozhodnout o zastavení řízení.non
curat praetorNejvyšší správní soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
[14] Dle § 124 odst. 1 daňového řádu „[d]
omáhá-li se navrhovatel ve správním soudnictví zrušení rozhodnutí vydaného správcem daně, může jej správce daně uspokojit změnou nebo zrušením tohoto rozhodnutí v přezkumném řízení
“.[15] Podle § 62 s. ř. s. platí, že: „
(1) Dokud soud nerozhodl, může odpůrce vydat nové rozhodnutí nebo opatření, popřípadě provést jiný úkon, jimiž navrhovatele uspokojí, nezasáhne-li tímto postupem práva nebo povinnosti třetích osob. Svůj záměr navrhovatele uspokojit sdělí správní orgán soudu a vyžádá si správní spisy, pokud je již soudu předložil. (2) Předseda senátu stanoví lhůtu, v níž je třeba rozhodnutí vydat, opatření nebo úkon provést a oznámit je navrhovateli i soudu; uplyne-li tato lhůta marně, pokračuje soud v řízení. (3) Dojde-li oznámení odpůrce podle odstavce 2 soudu, vyzve předseda senátu navrhovatele, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda je postupem správního orgánu uspokojen. Zmeškání této lhůty nelze prominout. (4) Soud řízení usnesením zastaví, sdělí-li navrhovatel, že je uspokojen. Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo. (5) Rozhodnutí, opatření nebo úkon podle odstavce 1 nabývá právní moci nebo obdobných právních účinků dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení.
“[16] Krajský soud odmítl žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Toto ustanovení takový postup umožňuje v případě, že „
soud o této věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat
“. Nedostatek podmínek řízení krajský soud shledal v tom, že vydáním přezkumného rozhodnutí, jímž byl platební výměr správce daně zrušen a řízení bylo zastaveno, odpadl předmět řízení o žalobě. Vyšel přitom ze závěrů rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2007, čj. 7 Afs 143/2006-95, ze dne 28. 5. 2010, čj. 2 Afs 125/2009-104, č. 2207/2011 Sb. NSS, a ze dne 16. 12. 2015, čj. 3 Afs 99/2015-26.[17] Uvedená prejudikatura, týkající se aplikace § 55b zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, § 94 a násl. správního řádu a § 121–123 daňového řádu, vyjadřuje právní názor, že je-li původní rozhodnutí, které je soudem přezkoumáváno, v přezkumném řízení změněno či zrušeno, nastává tím situace, kdy je vydáno nové
meritorní
rozhodnutí a původní rozhodnutí žalobou napadené již neexistuje, proto z povahy věci odpadá možnost soudu přezkoumat původní rozhodnutí.[18] Jak však správně argumentuje stěžovatelka, uvedený právní názor se vztahuje na přezkumná rozhodnutí vydaná v jiných procesních režimech, než je přezkumné rozhodnutí, které dne 16. 10. 2019 vydal žalovaný v nyní projednávaném případu.
[19] Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019 je výslovně uvozeno jako rozhodnutí vydané dle § 124 odst. 1 daňového řádu v přezkumném řízení směřujícím k uspokojení navrhovatele. Úmysl žalovaného vydat rozhodnutí v přezkumném řízení dle § 124 odst. 1 daňového řádu ve spojení s § 62 s. ř. s. za účelem uspokojení stěžovatelky, jež se ve správním soudnictví domáhala zrušení rozhodnutí správce daně, je zřejmý i z procesního postupu žalovaného v řízení před soudem (přípisy ze dne 3. 7. 2019 a 25. 10. 2019) i z postupu soudu (usnesení ze dne 15. 8. 2019, opatření předsedkyně 4. 11. 2019); žalovaný tento úmysl potvrdil i ve svém vyjádření ke kasační stížnosti.
[20] Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019 ani nemůže být posouzeno jako rozhodnutí v přezkumném řízení dle § 121 až § 123 daňového řádu, neboť pro vydání rozhodnutí v „obecném“ přezkumném řízení podle těchto ustanovení nebyly splněny procesní podmínky spočívající v nařízení přezkumného řízení nadřízeným správcem daně (§ 122 odst. 1 daňového řádu).
[21] Není proto pochyb o tom, že v projednávaném případě přezkumné rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 10. 2019 bylo vydáno postupem dle § 124 odst. 1 daňového řádu za účelem uspokojení stěžovatelky. Takové rozhodnutí však nabývá právních účinků za podmínek dle § 62 odst. ř. s. až ve spojení s nabytím právní moci rozhodnutí soudu o zastavení žalobního řízení. Rozhodnutí vydané podle § 124 daňového řádu tedy nemohlo v průběhu žalobního řízení odstranit žalobou napadené rozhodnutí, a nemohl tak odpadnout předmět soudního řízení.
[22] Krajský soud tedy pochybil tím, že dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobu stěžovatelky, aniž byly pro odmítnutí žaloby splněny zákonné podmínky.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.