Vydání 1/2007

Z obsahu soudního spisu Nejvyšší správní soud především zjistil, že pokynem na č. l. 29 bylo soudní kanceláři uloženo, aby žalovanému spolu s poučením zaslala kopii žaloby k vyjádření a výzvu k předložení správních spisů, a to ve lhůtě jednoho měsíce. V soudním spise však není tato písemnost založena v té podobě, v jaké byla odeslána účastníkům řízení. Výzva byla žalovanému podle připojené doručenky doručena dne 16. 8. 2005. Z podacího razítka na č. l. 31 je pak zřejmé, že žalovaný soudu své vyjádření spolu s přílohami doručil dne 17. 10. 2005. Žalovaný ke kasační stížnosti doložil kopii výše uvedené písemnosti, v níž je ale k vyjádření a zaslání správních spisů uložena lhůta dvou měsíců. Ani ve vyjádření předsedkyně senátu krajského soudu na č. l. 75 není odlišný obsah přípisu krajského soudu - pokud jde o stanovenou lhůtu - nijak zpochybněn.

Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že stěžovatelka doručila své vyjádření k žalobě a správní spisy krajskému soudu v poslední den stanovené lhůty (16. 10. 2005 byla neděle, proto byla lhůta v souladu s § 40 odst. 3 s. ř. s. zachována). Pokud tedy soud s poukazem na jejich nedodání, event. opožděné dodání, napadená správní rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost, došlo v řízení před krajským soudem k vadě, které měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé, a proto byl naplněn kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.

Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že postup krajského soudu by bylo možno označit za nezákonný i za předpokladu, že by stěžovatelka skutečně nedodala správní spisy ve stanovené lhůtě. Starší Vrchního soudu v Praze v obdobných případech sice skutečně připouštěla možnost zrušení napadeného správního rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, ovšem pouze v případech, kdy se soud marně a opakovaně předložení spisů dožadoval (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 7. 1996, čj. 6 A 883/95-20). V jiném případě pak vrchní soud došel k obdobnému závěru poté, co byl správní orgán k předložení spisů vyzván, tato výzva byla urgována, správnímu orgánu byla z tohoto důvodu dvakrát uložena pořádková pokuta, i přesto ale výzva soudu k předložení úplného správního spisu zůstala nevyslyšena (rozsudek Vrchního soudu v Praze čj. 6 A 77/96-29 ze dne 27. 2. 1998). Postup použitý krajským soudem v nyní posuzovaném případě by byl i za předpokladu nedodržení stanovené lhůty stěžovatelkou zjevně nepřiměřený situaci, neboť rozhoduje v neprospěch stěžovatelky, aniž by se pokusil ji přiměřenými prostředky přimět ke splnění uložené povinnosti. Uvedený postup se rovněž neslučuje s principem rovného postavení účastníků, neboť soud neposkytl stěžovatelce poučení o procesní povinnosti v takovém rozsahu, aby v řízení neutrpěla újmu (§ 36 odst. 1 s. ř. s.).

Lze tedy shrnout, že pokud správní orgán nepředloží soudu správní spisy v souladu s výzvou podle § 74 odst. 1 s. ř. s., nelze bez dalšího rozhodnutí správního orgánu zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, ale je nezbytné správní orgán k jejich předložení opětovně vyzvat, poučit jej o následcích, které by nepředložení spisu mohlo způsobit (§ 36 odst. 1 s. ř. s.), případně uložit sankci za neuposlechnutí výzvy soudu podle § 44 s. ř. s.