Vydání 9/2014

Předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 14. 8. 2008 zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí I. stupně, kterým žalovaný zamítl námitky žalobkyně proti přiznání právní ochrany mezinárodní barevné kombinované ochranné známce č. 849891 ve znění "" na území České republiky.

Žalobkyně podala proti rozhodnutí předsedy žalovaného žalobu u Městského soudu v Praze, který je rozsudkem ze dne 2. 11. 2010, čj. 8 Ca 378/2008-68, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že s ohledem na shodnost výrobků, pro které byly ochranné známky žalobkyně a osoby zúčastněné na řízení zaregistrovány, je nesporná pravděpodobnost záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách. Vizuální podobnost mezi přihlašovaným označením a namítanými ochrannými známkami považoval městský soud za zásadní, zatímco drobné odlišnosti nepostačovaly pro odlišení výrobků na trhu. Slovní prvek "", označený žalovaným jako rozlišující, měl podle jeho názoru pouze doplňkový charakter. Žalovanému zároveň vytkl, že nepřihlédl k šíři práv chránících známku žalobkyně, a to zejména v kontextu článku 9 nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství^xxx).

Dále městský soud přisvědčil žalobkyni, že čokoládové výrobky vyráběné a nabízené osobou zúčastněnou na řízení jsou nápadně podobné výrobkům známých značek, včetně starších ochranných známek žalobkyně. Soud proto uložil žalovanému, aby se znovu a řádně vypořádal s námitkou podle § 7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách.

Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž městskému soudu vytkl, že pouze přebral argumentaci žalobkyně, aniž by se vypořádal se stanoviskem stěžovatele, přitom sám posoudil oba námitkové důvody uplatněné před stěžovatelem a sám také hodnotil podobnost kolizních označení. Tento postup je podle stěžovatele neudržitelný, protože zasáhl do jeho volného správního uvážení, a tedy do jeho zákonem svěřené pravomoci. Posouzení zaměnitelnosti ochranných známek a zhodnocení, zda byl namítající na základě předložených důkazů dotčen na svých právech přihláškou ochranné známky podanou ve zlé víře, je pouze věcí úvahy správního orgánu.

Soud dle stěžovatele nebyl oprávněn nahrazovat hodnocení důkazů správním orgánem vlastní úvahou a dospět k vlastním skutkovým zjištěním. Městský soud se měl omezit jen na přezkum toho, zda byl úsudek žalovaného logicky možným závěrem vycházejícím z nastolených premis. Soud může přezkoumat hodnocení důkazů správním orgánem pouze z toho hlediska, zda bylo úplné a logické z hlediska aplikované právní normy. Stěžovatel proto zpochybnil svou vázanost právním názorem, který by jej nahrazením jeho správní úvahy nutil za daných okolností pokládat slovní prvek napadené kombinované ochranné známky za druhotný nebo jej nechat bez povšimnutí, a to zvláště za situace, kdy v rozsudku městského soudu postrádal konkrétní body, proč byl jeho úsudek chybný, nelogický a vadný.

S ohledem na výše uvedené považoval osmý senát při posuzování věci za podstatné zodpovědět mimo jiné otázku, zda při hodnocení zaměnitelnosti ochranných známek překročil městský soud svou kompetenci a zasáhl do správního uvážení stěžovatele, či nikoliv. Zjistil přitom, že řešení této otázky není v judikatuře Nejvyššího správního soudu jednotné. Část judikatury je založena na názoru, že posouzení zaměnitelnosti ochranných známek je předmětem správního uvážení. Soud by tak v zásadě v souladu s judikaturou týkající se rozsahu přezkumu správního uvážení mohl zkoumat jen to, zda byly dodrženy meze správního uvážení či nedošlo k jeho zneužití. Tato linie je představována zejména rozsudky ze dne 18. 5. 2007, čj. 5 As 62/2006-87, ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 As 59/2007-141, ze dne 30. 4. 2010, čj. 2 As 52/2009-130, ze dne 3. 3. 2011, čj. 7 As 10/2011-111, ze dne 31. 5. 2011, čj. 9 As 51/2010-131, ze dne 29. 7. 2011, čj. 2 As 100/2010-116, a ze dne 5. 12. 2011, čj. 7 As 136/2011-93. Základní argumentace správním uvážením pak byla v rozsudcích čj. 7 As 10/2011-111 a čj. 9 As 51/2010-131 do jisté míry modifikována tím, že soud fakticky akceptoval částečný věcný přezkum napadeného rozhodnutí.

Další názorová a judikaturní linie výslovně popírá, že by žalovaný při posuzování zaměnitelnosti ochranných známek disponoval správním uvážením a zároveň v rozsudcích ze dne 6. 10. 2005, čj. 7 A 151/2000-127, a ze dne 7. 1. 2008, čj. 9 As 70/2007-82, č. 1096/2007 Sb. NSS, hovoří o správní úvaze, příp. v rozsudku ze dne 31. 10. 2008, čj. 7 As 30/2007-212, o volném hodnocení důkazů a výkladu neurčitých právních pojmů. Část dnes již v zásadě dobové judikatury hovoří podobně jako posledně zmíněná judikaturní linie o úvaze správního orgánu, fakticky však hodnotí správní uvážení. Jedná se zejména o rozsudky ze dne 31. 8. 2004, čj. 5 A 106/2001-62, a ze dne 30. 6. 2005, čj. 5 A 13/2002-60.

Zbývající část judikatury nehovoří výslovně o správním uvážení a pracuje s uvážením správního orgánu ve smyslu korektnosti výkladu neurčitých právních pojmů v rozsudku ze dne 29. 4. 2008, čj. 5 As 69/2006-92, příp. přímo s výkladem neurčitých právních pojmů v rozsudku ze dne 29. 8. 2008, čj. 7 As 41/2007-114, nebo s volným hodnocením důkazů a výkladem neurčitých právních pojmů v rozsudcích ze dne 24. 10. 2008, čj. 4 As 31/2008-153, a ze dne 30. 9. 2011, čj. 4 As 18/2011-126.

Osmý senát měl tedy za to, že ať už by zaujal ve vztahu k otázce, zda posouzení zaměnitelnosti ochranných známek stěžovatelem je či není předmětem jeho správního uvážení, jakýkoliv názor, dostal by se do rozporu alespoň s částí dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu, a postoupil proto věc k rozhodnutí rozšířenému senátu. Ve vztahu k předkládané právní otázce se předkládající senát při předběžné poradě přiklonil k názoru, že městský soud nepřekročil své oprávnění a nezasáhl do správního uvážení stěžovatele, neboť posouzení zaměnitelnosti ochranné známky či dobré víry při podání její přihlášky k zápisu předmětem správního uvážení není.

Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl, že posouzení zaměnitelnosti ochranné známky podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, či dotčenosti na právech přihláškou, která nebyla podána v dobré víře, podle § 7 odst. 1 písm. k) tohoto zákona, je věcí výkladu příslušného neurčitého právního pojmu a jeho aplikace na zjištěný skutkový stav. Správní uvážení se zde neuplatní. Závěry správního orgánu o těchto otázkách přezkoumává soud v rámci námitek uplatněných v žalobě v plném rozsahu.