Řízení před soudem: podání kasační stížnosti u nepříslušného soudu
k § 40 odst. 4 a § 106 odst. 4 soudního řádu správního
Kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.).
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, čj. 1 Azs 51/2007-55)
Prejudikatura:
č. 101/2004 Sb. NSS.
Věc:
Andriy S. (Ukrajina) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Hradci Králové domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2006, jímž žalobci nebyl udělen azyl podle § 12, § 13 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Krajský soud dne 24. 5. 2007 žalobu zamítl. Rozsudek byl žalobci doručen dne 11. 6. 2007.
Dne 15. 6. 2007 podal žalobce (stěžovatel) u místně nepříslušného Městského soudu v Praze kasační stížnost, a to ačkoliv byl řádně poučen o místu i lhůtě pro podání kasační stížnosti a přestože sám za soud, jemuž je návrh adresován, označil
„Nejvyšší správní soud v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové“
. Městský soud v Praze dne 25. 6. 2007, tedy v poslední den lhůty pro podání kasační stížnosti, toto podání odeslal prostřednictvím provozovatele poštovních služeb místně příslušnému Krajskému soudu v Hradci Králové, jemuž došlo dne 27. 6. 2007, tedy po uplynutí stanovené lhůty. Krajský soud po provedení úkonů dle § 108 s. ř. s. věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
Pětičlenný první senát pro rozhodování o kasačních stížnostech ve věcech mezinárodní ochrany se nejprve zabýval splněním podmínek řízení. Při posuzování otázky včasnosti podání předmětné kasační stížnosti dospěl k právnímu závěru, že v případě, kdy je kasační stížnost podána u nepříslušného soudu, postačí k její včasnosti, zašle-li ji tento soud prostřednictvím provozovatele poštovních služeb nejpozději v poslední den lhůty pro její podání soudu příslušnému dle § 106 odst. 4 s. ř. s., tedy krajskému soudu, jenž napadené rozhodnutí vydal, anebo Nejvyššímu správnímu soudu. Přitom vycházel ze shodného právního názoru, obsaženého např. v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čj. 4 Azs 39/2003-37 a také v právní větě usnesení stejného soudu ze dne 19. 3. 2003, čj. 3 Ads 8/2003-17, č. 101/2004 Sb. NSS.
Výše popsaný právní názor je však v rozporu s právním názorem vysloveným v usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 4. 2004, čj. 1 Azs 48/2004-56, dle kterého je lhůta pro podání kasační stížnosti zachována pouze tehdy, pokud nepříslušný soud stihne podání ještě do konce běhu lhůty doručit soudu příslušnému. Proto pětičlenný první senát předložil předmětnou spornou právní otázku k rozhodnutí rozšířenému senátu.
Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rozhodl, že kasační stížnost proti rozhodnutí krajského soudu podaná u nepříslušného soudu je včasná tehdy, jestliže byla ve lhůtě k podání kasační stížnosti odeslána krajskému soudu, který napadené rozhodnutí vydal, případně Nejvyššímu správnímu soudu (§ 106 odst. 4 s. ř. s.). Věc vrátil prvnímu senátu k projednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
III.
(...) Spornou je právní otázka, zda za situace podání kasační stížnosti u nepříslušného soudu postačuje pro zachování zákonné lhůty, pokud ji v jejím rámci tento soud odešle soudu příslušnému, anebo zda v této lhůtě musí být kasační stížnost příslušnému soudu též doručena.
Relevantním zákonným ustanovením, jež se nastolené otázky týká, je zejména § 106 s. ř. s., podle něhož platí, že kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí (odst. 2), přičemž kasační stížnost
„
se podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu
“
(odst. 4). Toto ustanovení je nutno vidět ve spojení s § 40 odst. 4 stejného zákona, podle něhož
„
lhůta je zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty
předáno soudu
nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit
, nestanoví-li tento zákon jinak“ .
Z dikce a zejména smyslu citovaných zákonných ustanovení je podle přesvědčení rozšířeného senátu dostatečně patrno, že pro zachování předmětné lhůty postačuje, pokud je v této lhůtě kasační stížnost odeslána (resp. předána k poštovní přepravě) příslušnému soudu, kterým je soud, který napadené rozhodnutí vydal (resp. zákon se stejnými důsledky akceptuje také podání přímo k Nejvyššímu správnímu soudu). Za situace, kdy zákonná úprava výslovně nevylučuje, aby podatelem byl ve stanovené lhůtě též nepříslušný soud, přitom určitě nelze dovodit, že tomu tak nemůže být. Při úvahách o včasnosti kasační stížnosti je totiž třeba mít neustále na zřeteli, že se jedná pouze o jednu z podmínek řízení, přičemž při posouzení splnění podmínek řízení je třeba řídit se zásadou
, jelikož v opačném případě by mohlo dojít k odepření přístupu k soudu (
).
Lze tak uzavřít, že se rozšířený senát v konkurenci obou citovaných právních názorů přiklonil k právnímu názoru předkládajícího pětičlenného prvního senátu, shodnému s právním názorem obsaženým v citovaném usnesení čj. 4 Azs 39/2003-37. (...)