Vydání 3/2008

Číslo: 3/2008 · Ročník: VI

1482/2008

Řízení před soudem: osvobození od soudních poplatků

Ejk 702/2007
Řízení před soudem: osvobození od soudních poplatků
k § 36 odst. 3 soudního řádu správního
Po občanském sdružení, hodlá-li být aktivně činným, lze požadovat, aby si materiální prostředky na svoji činnost (alespoň v základní a pro samotnou činnost nezbytné míře) zajistilo samo. Rezignuje-li sdružení na jejich zajištění, není možné odpovědnost za nevytvoření těchto prostředků bez dalšího převést na stát prostřednictvím osvobozování od soudních poplatků.
(Podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2007, čj. 62 Ca 40/2007-41)
Věc:
Spolek O. proti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže o vydání rozhodnutí.
Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by podle § 81 odst. 2 s. ř. s. byla žalovanému uložena povinnost vydat rozhodnutí ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, o jeho žádosti o poskytnutí informací ze dne 30. 3. 2007. Současně žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků. O této žádosti rozhodl Krajský soud v Brně usnesením čj. 62 Ca 40/2007-23 ze dne 22. 10. 2007 tak, že tuto žádost zamítl.
Dne 30. 10. 2007 došlo Krajskému soudu v Brně podání žalobce, v němž žádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti proti usnesení zdejšího soudu čj. 62 Ca 40/2007-23 ze dne 22. 10. 2007. Sama kasační stížnost obsahem tohoto podání není, evidencí u zdejšího soudu neprochází ani coby samostatné žalobcovo podání, z obsahu žalobcova podání došlého dne 30. 10. 2007 nevyplývá, že by žalobce kasační stížnost již podal (například přímo u Nejvyššího správního soudu), ani že tak hodlá učinit. Přestože je součástí žalobcova podání došlého dne 30. 10. 2007 návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, soud má za to, že se nyní nachází v procesní situaci, kdy žalobce hodlá kasační stížnost proti usnesení zdejšího soudu čj. 62 Ca 40/2007-23 ze dne 22. 10. 2007 teprve podat (využívá stavění lhůty pro podání kasační stížnosti podle § 35 odst. 7
in fine
s. ř. s.) a před jejím podáním hodlá dosáhnout osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce; je proto nyní třeba o obou žalobcových žádostech rozhodnout.
Krajský soud v Brně žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků i žádost o ustanovení zástupce zamítl.
Z odůvodnění:
(...) Žalobce poukazuje na to, že veškerý jeho majetek tvoří finanční prostředky na jeho bankovním účtu ve výši 836,70 Kč, což k úhradě soudních poplatků nepostačuje.
V dané věci žalobce doložil, že ke dni 31. 12. 2006 neměl dostatek finančních prostředků ("Výkaz zisků a ztráty" a "Rozvaha", obojí ke dni 31. 12. 2006, obojí přiloženo k podání žalobce). Žalobce sice neprokázal, že by v průběhu roku 2007 na svém účtu nezaznamenal žádný pohyb ("Detail Transparentního účtu" pořízený tiskem z internetu dne 28. 10. 2007 nikterak nespecifikuje datum, k němuž má být vztažen), tato otázka však pro posouzení žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků není podstatná. Soud má totiž za to, že tu jsou jiné okolnosti, jež způsobují nedůvodnost takového osvobození.
Žalobce je občanským sdružením, jehož jediným cílem je
"...posilování veřejné kontroly orgánů státní správy České republiky..."
(čl. III. stanov; přiloženo k žalobcově podání). To je cíl jistě chvályhodný a pro soud tu není sebemenších pochyb o tom, že je třeba zajistit, aby subjektům s obdobnými cíli nebylo bráněno v jejich efektivním dosahování a uplatňování, mimo jiné i v řízeních před soudy. Zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků tu však nelze vnímat jako ztěžování dosahování či uplatňování uvedeného cíle prostřednictvím ztěžování přístupu k soudu. Pokud totiž žalobce hodlá být coby občanské sdružení (tu nehledě na konkrétní cíl sdružení) aktivně činným, pak je objektivně ospravedlnitelné po něm požadovat, aby si materiální prostředky pro prosazování tohoto cíle, a to alespoň v základní a pro samotnou činnost nezbytné míře, zajistil sám. Tuto odpovědnost za tvorbu základních prostředků pro činnost nelze
a priori
přenášet na stát; žádost o osvobození od soudních poplatků nemůže být tedy důvodná výlučně proto, že žalobce coby speciálně zaměřené sdružení vyvíjející činnost k dosažení svého cíle nemá pro takovou činnost žádné materiální prostředky. Pokud žalobce absolutně rezignuje na jejich zajištění alespoň v základní a pro samotnou činnost nezbytné míře (a nemá tak finanční zajištění ani pro pokrytí jeho činnosti v základním a pro jeho činnost zcela nezbytném rozsahu, čemuž by žalobcovo tvrzení o jeho majetku ve výši nedosahující ani 1000 Kč mohlo nasvědčovat), pak zřejmě vychází z předpokladu, že to bude výlučně stát, který ve všech obdobných případech jednotlivých kroků žalobce k dosažení cíle
"...posilování veřejné kontroly orgánů státní správy České republiky..."
veškeré žalobcovy náklady za všech okolností ponese. Takový žalobcův předpoklad však nemůže být legitimní; k jeho legitimitě neposkytuje oporu ani § 36 odst. 3 s. ř. s., nejsou k ní ani jakékoli důvody doktrinální, jež by měly snad souviset s cílem, jenž žalobce ve stanovách deklaruje. Potvrzení takového žalobcova předpokladu, z pohledu jiných osob dovolávajících se oprávněně a často důvodně soudní ochrany nerovného a pro žalobce nepřiměřeně komfortního, by mohlo být nejvýše výsledkem toliko mechanické aplikace pravidla o nedostatku finančních prostředků coby podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Přiznání takového absolutního práva
"za všech okolností bezplatného přístupu k soudu"
pro určité skupiny žalobců (tu občanských sdružení, jakým je žalobce) by nikterak nesouviselo s ochranou konkrétních veřejných subjektivních práv jednotlivců a s uplatňováním práva na jejich soudní ochranu, naopak by ve vztahu k jiným osobám domáhajícím se soudní ochrany mohlo být solidním základem procesní absurdity.
Pro soud by bylo jistě dostatek důvodů nahlížet na celou situaci jinak, pokud by soudní poplatek dosahoval z pohledu obdobných sdružení, jakým je žalobce, nepřiměřeně přísné výše, případně pokud by aktuální žalobcova finanční situace byla způsobena nepředpokládanou či nárazovou potřebou kumulace nezbytných kroků, jež by bylo zapotřebí žalobcem uskutečňovat. Žalobcova rezignace na opatření si těch nejzákladnějších prostředků pro svoji činnost však nemůže znamenat, že by povinnost jeho základního materiálního zajištění při prosazování jeho práv měla být automaticky přesouvána na stát. Soud má v tomto případě za to, že je důvodu ponechat na žalobci, aby si základní materiální zajištění pro základní výdaje, jež lze při dosahování jím deklarovaného cíle předpokládat, opatřil primárně sám. Absolutní nedostatek finančních prostředků žalobce tedy nemůže být v tomto konkrétním případě sám o sobě důvodem pro přiznání osvobození od soudních poplatků. (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.