Vydání 3/2008

(...) Žalobce poukazuje na to, že veškerý jeho majetek tvoří finanční prostředky na jeho bankovním účtu ve výši 836,70 Kč, což k úhradě soudních poplatků nepostačuje.

V dané věci žalobce doložil, že ke dni 31. 12. 2006 neměl dostatek finančních prostředků ("Výkaz zisků a ztráty" a "Rozvaha", obojí ke dni 31. 12. 2006, obojí přiloženo k podání žalobce). Žalobce sice neprokázal, že by v průběhu roku 2007 na svém účtu nezaznamenal žádný pohyb ("Detail Transparentního účtu" pořízený tiskem z internetu dne 28. 10. 2007 nikterak nespecifikuje datum, k němuž má být vztažen), tato otázka však pro posouzení žalobcovy žádosti o osvobození od soudních poplatků není podstatná. Soud má totiž za to, že tu jsou jiné okolnosti, jež způsobují nedůvodnost takového osvobození.

Žalobce je občanským sdružením, jehož jediným cílem je (čl. III. stanov; přiloženo k žalobcově podání). To je cíl jistě chvályhodný a pro soud tu není sebemenších pochyb o tom, že je třeba zajistit, aby subjektům s obdobnými cíli nebylo bráněno v jejich efektivním dosahování a uplatňování, mimo jiné i v řízeních před soudy. Zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků tu však nelze vnímat jako ztěžování dosahování či uplatňování uvedeného cíle prostřednictvím ztěžování přístupu k soudu. Pokud totiž žalobce hodlá být coby občanské sdružení (tu nehledě na konkrétní cíl sdružení) aktivně činným, pak je objektivně ospravedlnitelné po něm požadovat, aby si materiální prostředky pro prosazování tohoto cíle, a to alespoň v základní a pro samotnou činnost nezbytné míře, zajistil sám. Tuto odpovědnost za tvorbu základních prostředků pro činnost nelze přenášet na stát; žádost o osvobození od soudních poplatků nemůže být tedy důvodná výlučně proto, že žalobce coby speciálně zaměřené sdružení vyvíjející činnost k dosažení svého cíle nemá pro takovou činnost žádné materiální prostředky. Pokud žalobce absolutně rezignuje na jejich zajištění alespoň v základní a pro samotnou činnost nezbytné míře (a nemá tak finanční zajištění ani pro pokrytí jeho činnosti v základním a pro jeho činnost zcela nezbytném rozsahu, čemuž by žalobcovo tvrzení o jeho majetku ve výši nedosahující ani 1000 Kč mohlo nasvědčovat), pak zřejmě vychází z předpokladu, že to bude výlučně stát, který ve všech obdobných případech jednotlivých kroků žalobce k dosažení cíle veškeré žalobcovy náklady za všech okolností ponese. Takový žalobcův předpoklad však nemůže být legitimní; k jeho legitimitě neposkytuje oporu ani § 36 odst. 3 s. ř. s., nejsou k ní ani jakékoli důvody doktrinální, jež by měly snad souviset s cílem, jenž žalobce ve stanovách deklaruje. Potvrzení takového žalobcova předpokladu, z pohledu jiných osob dovolávajících se oprávněně a často důvodně soudní ochrany nerovného a pro žalobce nepřiměřeně komfortního, by mohlo být nejvýše výsledkem toliko mechanické aplikace pravidla o nedostatku finančních prostředků coby podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Přiznání takového absolutního práva pro určité skupiny žalobců (tu občanských sdružení, jakým je žalobce) by nikterak nesouviselo s ochranou konkrétních veřejných subjektivních práv jednotlivců a s uplatňováním práva na jejich soudní ochranu, naopak by ve vztahu k jiným osobám domáhajícím se soudní ochrany mohlo být solidním základem procesní absurdity.

Pro soud by bylo jistě dostatek důvodů nahlížet na celou situaci jinak, pokud by soudní poplatek dosahoval z pohledu obdobných sdružení, jakým je žalobce, nepřiměřeně přísné výše, případně pokud by aktuální žalobcova finanční situace byla způsobena nepředpokládanou či nárazovou potřebou kumulace nezbytných kroků, jež by bylo zapotřebí žalobcem uskutečňovat. Žalobcova rezignace na opatření si těch nejzákladnějších prostředků pro svoji činnost však nemůže znamenat, že by povinnost jeho základního materiálního zajištění při prosazování jeho práv měla být automaticky přesouvána na stát. Soud má v tomto případě za to, že je důvodu ponechat na žalobci, aby si základní materiální zajištění pro základní výdaje, jež lze při dosahování jím deklarovaného cíle předpokládat, opatřil primárně sám. Absolutní nedostatek finančních prostředků žalobce tedy nemůže být v tomto konkrétním případě sám o sobě důvodem pro přiznání osvobození od soudních poplatků. (...)