Řízení před soudem: okolnosti rozhodné pro určení příslušnosti soudu; změna právní úpravy
k § 11 odst. 1 větě druhé občanského soudního řádu
Okolnostmi ve smyslu § 11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (zásada
perpetuatio fori
) jsou právní skutečnosti, s kterými úprava v zákoně spojuje právní důsledky. Těmito okolnostmi však není možné rozumět právní předpis, a tedy ani změnu právní úpravy. V případě takovéto změny je třeba vycházet především z přechodných ustanovení, chybějí-li, z účinné právní úpravy.
(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 17. 6. 2009, čj. Konf 104/2008-7)
Prejudikatura:
č. 1677/2008 Sb. NSS.
Věc:
Spor o pravomoc mezi senátem 19 C Krajského soudu v Plzni a senátem 30 Ca Krajského soudu v Plzni, za účasti žalobců a) Vladimíra S., b) Marie S. a c) Libuše G. a žalovaných 1) Krajského úřadu Plzeňského kraje, 2) Vladimíra H. a 3) Mileny H., ve věci zřízení věcného břemene.
Rozhodnutím bývalého Okresního úřadu v Rokycanech, referátu regionálního rozvoje, jehož kompetenčním nástupcem je Krajský úřad Plzeňského kraje, (dále jen "žalovaný"), ze dne 5. 12. 2002, bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu ve Zbirohu, odboru výstavby a životního prostředí, ze dne 16. 9. 2002, kterým bylo zřízeno věcné břemeno k části pozemku.
Žalobu, kterou žalobci podali u správního soudu, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 2. 2003 odmítl podle § 46 odst. 2 ve spojení s § 68 písm. b) s. ř. s., neboť rozhodování o omezení vlastnického práva k nemovitostem zřízením věcného břemene je věcí vyplývající z občanskoprávních vztahů. Zároveň poučil žalobce o tom, že ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení mohou podat žalobu v téže věci podle části páté o. s. ř. k Okresnímu soudu v Rokycanech.
Žalobci v souladu s poučením podali žalobu u Okresního soudu v Rokycanech, který podal zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, návrh na řešení kompetenčního sporu mezi ním a Krajským soudem v Plzni. Uvedl, že příslušný k rozhodnutí ve věci je Krajský soud v Plzni jako soud ve správním soudnictví.
Zvláštní senát usnesením ze dne 19. 6. 2006, čj. Konf 14/2006-6, rozhodl tak, že příslušný vydat v dané věci rozhodnutí je soud ve správním soudnictví, přičemž zároveň zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2003.
Věc byla poté postoupena Krajskému soudu v Plzni a zapsána senátu 30 Ca, tj. senátu, který rozhoduje ve správním soudnictví (dále jen "správní senát"). Ten však žalobu usnesením ze dne 30. 6. 2008 opětovně odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí žalobci podali kasační stížnost, o které nebylo dosud rozhodnuto (věc je vedena u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 63/2008).
Žalobci dle poučení soudu dne 22. 8. 2008 rovněž podali žalobu ke Krajskému soudu v Plzni podle části páté občanského soudního řádu, která byla zapsána senátu 19 C, tj. senátu, který rozhoduje v občanském soudním řízení (dále jen "civilní senát"). Tento senát podal návrh zvláštnímu senátu na řešení kompetenčního sporu mezi ním a správním senátem Krajského soudu v Plzni. Uvedl, že pokud správní senát opakovaně rozhodl v téže věci o odmítnutí žaloby za existence pravomocného rozhodnutí rozšířeného senátu, kterým bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti soudů ve správním soudnictví, postupoval nesprávně. Správní senát Krajského soudu v Plzni argumentoval změnou okolností nastalou přijetím zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění). Podle názoru civilního senátu ustanovení tohoto zákona, jež nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2007, tedy více jak 4 roky po podání původní žaloby v této věci, nemůže nic změnit na jednou založené věcné příslušnosti soudu. Ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. stanoví, že pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. V tomto ustanovení zakotvená zásada
perpetuatio fori
zabraňuje tomu, aby v průběhu řízení při změně rozhodných okolností docházelo ke změně příslušného soudu (v dané věci nadto provázené celkovou změnou žaloby, okruhu účastníků řízení, žalobního návrhu, a tedy i nepoužitelnosti dosavadních výsledků řízení).
Zvláštní senát rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí v dané věci je soud v občanském soudním řízení.
Z odůvodnění:
Zvláštní senát nyní oproti předchozímu svému usnesení rozhoduje na základě nové změněné situace - a to za zcela odlišné právní úpravy a na základě dalšího návrhu, přičemž ani účastníci obou těchto sporů (sporné strany) nejsou zcela totožné. Za této situace citované usnesení zvláštního senátu ze dne 19. 6. 2006 nebrání novému rozhodnutí o kompetenčním sporu.
Již v usnesení ze dne 21. 5. 2008, čj. Konf 34/2007-15, zvláštní senát dospěl k tomuto závěru:
"Počínaje účinností zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění, tj. ode dne 1. ledna 2007, zanikla příslušnost správních soudů k přezkumu zákonnosti rozhodnutí o vyvlastnění ve správním soudnictví. K řízení jsou příslušné soudy v občanském soudním řízení, a to soudy krajské, které přitom procesně postupují podle části páté občanského soudního řádu (§ 244 a násl. o. s. ř.). Věcí vyvlastnění (§ 28 zákona č. 184/2006 Sb., o vyvlastnění) je přitom třeba rozumět jak případy, kdy správní orgán návrhu na vyvlastnění vyhověl, tak případy, kdy jej pro neplnění zákonných podmínek zamítl. Podstatné je, že se správní orgán věcí zabýval meritorně, a nikoli již výsledek tohoto věcného posouzení."
(blíže viz toto usnesení publikované pod č. 1677/2008 Sb. NSS, viz též www.nssoud.cz).
Především se zřetelem na právní úvahy v návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu je třeba dále uvést:
"Okolnostmi"
ve smyslu § 11 odst. 1 věty druhé o. s. ř. (zásada
perpetuatio fori
) jsou právní skutečnosti, s kterými obecná úprava v zákoně spojuje právní důsledky. Tak např. v případě místní příslušnosti dle § 84 a § 85 odst. 1 o. s. ř. je touto okolností konkrétní místo bydliště fyzické osoby - žalovaného. Pozdější změna bydliště se zřetelem na tuto zásadu již není pro určení této příslušnosti rozhodující. Těmito
"okolnostmi"
však není možné rozumět právní předpis, a tedy ani změnu právní úpravy. V případě takovéto změny je třeba vycházet především z přechodných ustanovení; chybí-li - u procesních ustanovení - z účinné právní úpravy.
V dané věci pro posouzení otázky věcné příslušnosti za tyto
"okolnosti"
by bylo možno považovat konkrétní přezkoumávané rozhodnutí správního orgánu, to se však nemění. Jedinou změnu představuje nová právní úprava. Ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. tedy na daný případ nedopadá. (...)