Vydání 2/2007

(...) Nejvyšší správní soud proto jako stěžejní podmínku, jejíž naplnění by vedlo ke zkoumání podmínek zbývajících, musel posoudit, zda z posudku lékaře Karvinské hornické nemocnice potvrzeného žalovaným plynou takové právní následky, jež znamenají pro stěžovatele nenahraditelnou újmu. Přitom nutno zdůraznit, že pravidlem, které soudní řád správní jednoznačně stanoví, je, že kasační stížnost jako opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu nemá odkladný účinek. Přiznání odkladného účinku tedy zákon chápe jako opatření zcela mimořádné, a to pro situace, jež zákonodárce vyjádřil slovy o vzniku nenahraditelné újmy (nejedná se přitom pouze o hypotetickou možnost vzniku újmy, nýbrž o následek, jenž nastává s nejvyšší mírou pravděpodobnosti), neboť soudní řád správní stanoví, že jde o situaci, kdy . Tento následek pak nutno vztahovat k předmětu řízení správního.

V dané věci lékař příslušný k posuzování způsobilosti k práci vydal posudek, v němž shledal, že stěžovatel pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci. Tento posudek byl vydán podle zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, jenž v § 21 stanoví, že nedílnou součástí léčebně preventivní péče je lékařská posudková činnost, jejímž předním úkolem je posuzování způsobilosti k práci. Podle § 77 citovaného zákona vydávají zdravotnická zařízení prostřednictvím lékařů při výkonu zdravotní péče na základě posouzení zdravotního stavu pacienta lékařské posudky. Posudek může být přezkoumán postupem, který dále stanoví § 77 a § 77a citovaného zákona. Nenahraditelná újma, která by jako právní následek lékařského posudku vydaného v rámci výkonu zdravotní péče mohla nastat, se může dotýkat pouze a jedině újmy na zdraví stěžovatele (neboť lékař posuzoval jeho způsobilost k dosavadní práci na základě jeho zdravotního stavu). Pokud byl vydán posudek, podle něhož není stěžovatel způsobilý vykonávat dosavadní práci, pak v rámci výkonu zdravotní péče lékař naopak vyslovil závěr, jenž směřuje k ochraně stěžovatelova zdraví, a v žádném případě nemůže závěr posudku způsobit újmu na péči o jeho zdraví – což bylo předmětem posuzování. Tento posudek o způsobilosti k práci, jenž vyslovuje stěžovatelovu nezpůsobilost k dosavadní práci ze zdravotních důvodů, tedy sám o sobě nemá právní následky, jež by ve sféře výkonu zdravotní péče znamenaly vznik nenahraditelné újmy – ta by naopak mohla nastat v důsledku výkonu zaměstnání nepřiměřeného zdravotnímu stavu. V souvislosti s vydáním takového posudku mohou následovat pracovněprávní úkony zaměstnavatele (primárně převedení na jinou práci); to však neznamená, že právní následky posudku znamenají pro stěžovatele nenahraditelnou újmu – ostatně v tomto řízení se nijak nevyjevuje, zda zaměstnavatel bude mít pro stěžovatele vhodné místo, anebo zda přikročí za zákoníkem práce vymezených podmínek k výpovědi. Ochrana soukromých práv, tedy práv vyplývajících z pracovněprávního vztahu, pak přísluší soudům v občanském soudním řízení.