Vydání 8/2007

Podle čl. I pokynu Ministerstva financí D-125 o stanovení lhůt pro vyřizování odvolání proti vyměření a dodatečnému vyměření daně (dále jen „pokyn D-125“) mají finanční ředitelství povinnost zajistit, aby finanční úřady odvolání proti vyměření nebo dodatečnému vyměření daně nejpozději do tří měsíců od jeho obdržení postoupily k vyřízení finančnímu ředitelství, pokud o něm nerozhodnou ve vlastní pravomoci, a dále mají finanční ředitelství povinnost rozhodnout nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy obdržela odvolání postoupená jim finančním úřadem. Běh stanovených lhůt se staví po dobu doplňování odvolání podle § 21 odst. 7 a podle § 48 odst. 5 d. ř. Ve zvláště složitých a odůvodněných případech může stanovené lhůty prodloužit nejblíže vyšší správce daně nejvýše na dvojnásobek původní lhůty k vyřízení. V mimořádných a odůvodněných případech, zejména u případů s mezinárodním prvkem, může věcně příslušný odbor ministerstva financí prodloužit původní lhůtu k vyřízení i nad rámec uvedených lhůt.

Pro posouzení důvodnosti žaloby považuje soud za podstatné, že právo žalobce, aby žalovaný rozhodl o jeho odvolání bez zbytečných průtahů, svědčilo žalobci po celou dobu odvolacího řízení, tedy i před nabytím účinnosti § 34c d. ř., neboť jde o ústavní právo každého jednotlivce garantované přímo čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navíc závazné lhůty pro rozhodnutí odvolacího orgánu byly po celou dobu daňového řízení stanoveny pokynem D-125, tedy vnitřním předpisem, který vydal sám žalovaný jakožto ústřední orgán pro oblast správy daní. Byť je tento vnitřní předpis určen finančním ředitelstvím a týká se jejich rozhodování o odvolání proti platebním výměrům finančních úřadů, musí být podle názoru zdejšího soudu analogicky použitelný i pro žalovaného, pokud sám rozhoduje jako odvolací orgán v daňovém řízení. Jen stěží by mohl žalovaný vyžadovat včasné rozhodování po jemu podřízených územních finančních orgánech, pokud by se sám stanovenými lhůtami necítil vázán a nedodržoval by je. Výše uvedené lhůty jsou pro finanční orgány závazné, byť jsou stanoveny pouze vnitřním předpisem. Jak konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 146/01 (publikovaný pod č. 129/2001 Sb. ÚS), pokud orgán veřejné moci nerespektuje při rozhodování vlastní interní předpisy o lhůtách pro vyřízení odvolání, nutno takový postup hodnotit jako porušení práva občana na vyřízení věci v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Z tohoto pohledu je zřejmé, že celková délka řízení o odvolání v této věci, které žalobce podal dne 12. 4. 1999, které bylo žalovanému předloženo dne 10. 9. 1999 a o němž žalovaný doposud nerozhodl, je neakceptovatelná a nelze ji ospravedlnit ani obtížemi s dokazováním, na něž odkazuje žalovaný. I když soud vychází z toho, že šestiměsíční lhůta pro rozhodnutí odvolacího orgánu neběží v době doplňování odvolání, i když tedy soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobce během odvolacího řízení několikrát doplňoval odvolání a předkládal nové důkazy a že na období od 17. 7. 2002 do 31. 8. 2002 žádal žalovaného o posečkání s rozhodnutím ve věci, musí soud konstatovat, že žalovaný zůstával po dlouhá období odvolacího řízení bez zjevného důvodu nečinný. Jedná se např. o období od 26. 9. 2002, kdy žalobce předložil poslední listinné důkazy, do 23. 6. 2003, kdy žalovaný učinil další úkon ve věci. Vnitřní rozhodovací proces žalovaného za takový úkon považovat nelze, zvláště pokud trval od 1. 11. 2002 do 23. 6. 2003 a nakonec nevedl k rozhodnutí ve věci. Další dlouhé období nečinnosti lze konstatovat od 19. 1. 2004, kdy žalovaný obdržel zprávu Finančního ředitelství v Praze o neúspěšném doplňování dokazování v odvolacím řízení, do 14. 7. 2005, kdy se žalovaný se stejnou žádostí obrátil přímo na dožádaného správce daně. Šestiměsíční lhůta pro vydání odvolacího rozhodnutí tedy byla v každém případě mnohonásobně překročena. Pokud měl žalovaný za to, že jsou zde důvody pro prodloužení této lhůty, které předvídá čl. I pokynu D-125, měl podle názoru zdejšího soudu postupovat analogicky podle tohoto pokynu, a tedy požádat s řádným zdůvodněním o prodloužení lhůty ministra financí. To však žalovaný neučinil.