Vydání 2/2012

V daném případě se žalobkyně domáhala ochrany před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s. O zásah ve smyslu citovaného zákonného ustanovení se jedná tehdy, jestliže je možné tvrdit, že namítaným zásahem byl žalobce přímo zkrácen na svých právech, a v tomto případě by také správní soud mohl správnímu orgánu zakázat, aby v porušování práva žalobce pokračoval, a přikázat, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem (§ 87 odst. 2 s. ř. s.). To konkrétně znamená, že mezi namítaným zásahem a tvrzením o porušení práv musí existovat bezprostřední vztah. Smyslem soudního přezkumu těchto zásahů je totiž vyslovení zákazu pokračovat v porušování práv, což znamená, že efektivní ochranou může být pouze takové rozhodnutí soudu, které bude právním titulem pro určité chování či konání žalovaného, které odstraní trvající zásah či mu zabrání, a které se v tomto důsledku projeví v právní sféře žalobce. Proto také platí, že soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.), a nikoliv, jak je jinak typické pro správní soudnictví, na základě skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (viz např. § 75 odst. 1 s. ř. s.). Ve smyslu uvedeného je tedy nutné pro posouzení oprávněnosti žaloby žalobkyně vymezit, jaký zásah žalobkyně žalobou vlastně namítá a k jakému jednání žalovaného by se měl vztahovat rozsudek soudu o vyslovení zákazu, aby žalovaný v porušování práva žalobkyně pokračoval.

Z podané žaloby je zřejmé, že žalobkyně za nezákonný zásah považuje nepřijetí jejích elektronických podání na e-podatelnu posta@mvcr.cz žalovaného, a to:

– podání ze dne 8. 2. 2008 (žádost o informaci), které podle vyjádření žalovaného a správního spisu žalovaný neobdržel

– a 2 podání ze dne 14. 5. 2008 a 15. 5. 2008 (odvolání žalobkyně proti dvěma rozhodnutím žalovaného), která byla žalovaným odmítnuta s tím, že podání obsahuje přílohy v nepřípustných formátech.

Jiná odmítnutá podání žalobkyně jako zásah v podané žalobě nevymezila a rovněž nezmínila jiná svá podání z období od ledna do května 2008, která žalovaný přijal a odpověďmi na ně reagoval. Z takto podané žaloby měl tedy soud posoudit, zda neobdržení či odmítnutí tří výše uvedených podání žalobkyně je nezákonným zásahem, proti němuž lze poskytnout ochranu ve smyslu § 82 s. ř. s., a to ke dni vydání rozhodnutí soudu.

K tvrzenému podání ze dne 8. 2. 2008 soud z předloženého správního spisu a z vyjádření žalovaného zjistil, že nepřijetí tohoto podání v současné době netrvá. Soud nepopírá tvrzení žalobkyně o tom, co se stalo, totiž že na e-podatelnu žalovaného odeslala žádost o poskytnutí informace ze dne 8. 2. 2008 (se záznamem sent: 10. 2. 2008). Neobdržení této zprávy žalovaným však jako tvrzení o tom, co se nestalo – negativní skutečnost (na rozdíl od záznamů o odmítnutí jiných podání), nelze v procesním právu prokázat. Jediné, co by mohlo být prokázáno, by bylo, že žalovaný neměl v době zaslání zpráv funkční e-podatelnu, pokud by existovaly důkazy o nefunkčnosti systému (např. o jeho opravě). Ani to by však nebylo z hlediska žalobkyní tvrzeného úmyslného a záměrného odmítání přijetí zpráv zaslaných právě žalobkyní. Nicméně, ať již z jakýchkoliv důvodů žalovaný neobdržel podání žalobkyně ze dne 8. 2. 2008 či jej odmítl převzít, což ovšem nepotvrzuje žádný záznam elektronické podatelny založený ve správním spise, je doloženou skutečností, že žalovaný vzápětí poté, v důsledku podání žalobkyně ze dne 25. 3. 2008, v němž se opakovala žádost žalobkyně o předmětnou informaci, s touto žádostí naložil postoupením k vyřízení příslušnému odboru všeobecné správy. To vyplývá jak z postoupení podání žalobkyně odboru Všeobecné správy MV ze dne 15. 4. 2008, tak i ze „“ ze dne 15. 4. 2008 zaslaného žalovaným žalobkyni. Po stránce materiální tedy nelze tvrdit, že stále trvá zásah žalovaného v tom, že odmítá přijmout žádost žalobkyně o informaci (a potažmo tuto žádost vyřídit), byť tuto žádost po stránce formální přijal na základě jiného podání žalobkyně ze dne 25. 3. 2008, a nikoliv na základě původního tvrzeného elektronického podání ze dne 8. 2. 2008. Z uvedeného vyplývá, že ať již tvrzené podání ze dne 8. 2. 2008 elektronická podatelna žalovaného neobdržela z jakýchkoliv důvodů (spočívajících např. ve ztrátě zprávy po síti či ve výpadku nastaveného systému), nepřijetí tohoto podání v důsledku jeho vyřízení po opakovaném doručení nelze považovat za trvající nezákonný zásah.

I v případě zkoumání, zda jde o nezákonný zásah a zda tento zásah trvá, je třeba mít na mysli smysl ochrany poskytované soudním řízením před nezákonným zásahem, kterým je zásah do konkrétních subjektivních práv. Žalobkyně má jistě podle § 37 odst. 4 správního řádu procesní právo na podání v elektronické podobě, ochrana tohoto práva má však svůj význam jedině, dojde-li k naplnění smyslu jeho garance. Smyslem garantování procesního práva na podání je nejen, aby podání došlo správnímu orgánu, ale aby doručení tohoto podání nabylo žádaných výsledků, tedy aby správní orgán s obsahem podání naložil způsobem, který zákon stanoví, a obsah podání tak vypořádal. Právo na podání v elektronické podobě samo o sobě bez práva na vyřízení takového podání je právem významově izolovaným a bezobsažným. Proto i zásah do takového práva je třeba posuzovat v celkovém kontextu a osudu učiněného podání, tedy jak z hlediska jeho doručení, tak i z hlediska jeho vyřízení správním orgánem. Žádost žalobkyně o informaci byla vyřízena odborem všeobecné správy, oddělením volebním a sdružování MV dne 21. 4. 2008, přičemž způsob vyřízení žádosti již není předmětem žaloby proti nezákonnému zásahu. Vést spor toliko o to, zda podání žalobkyně ze dne 8. 2. 2008 bylo či nebylo žalovaným přijato (bez ohledu na to, že s jeho obsahem, byť opakovaně v jiném podání sděleným již bylo naloženo), a to v síle soudní ochrany před nezákonným zásahem, neodpovídá ani cíli podané žaloby – totiž umožnění žalobkyni jednat se žalovaným a umožnit jí realizaci občanských práv (zde práva na informaci podle zákona o svobodném přístupu k informacím). Vzhledem k tomu, že žalovaný podanou žádost v rámci opakovaného podání žalobkyně ze dne 25. 3. 2008 postoupením příslušnému odboru, a vzhledem k tomu, že sám vyjadřuje, že v současné době jsou podání žalobkyně běžně přijímána, svědčí o tom, že tvrzené jednání žalovaného ve vztahu k podání ze dne 8. 2. 2008 namítané jako nezákonný zásah netrvá. Pokud tvrzený zásah netrvá a netrvají ani jeho důsledky (tj. nepřijetí podání bez jeho vyřízení), byly by v tomto případě dány důvody pro zastavení řízení podle § 86 s. ř. s., protože zásah ani jeho důsledky netrvají.

Uvedený postup však soud nezvolil, protože netrvání tvrzeného zásahu nebylo prokázáno v celém rozsahu podané žaloby, která se ještě týká dalších nepřijatých podání žalobkyně ze dne 14. 5. 2008 a ze dne 15. 5. 2008. Těmito podáními žalobkyně podávala odvolání proti dvěma rozhodnutím žalovaného a z přílohy „“, kterou k žalobě připojila, vyplývá, že podání ze dne 14. 5. 2008 bylo doručováno opakovaně žalovanému prostřednictvím jiné e-podatelny v resortu žalovaného – podatelny Policie ČR. Soud pouze na základě přílohy žalobkyně, ale ani ze správního spisu a z vyjádření žalovaného nezjistil osud těchto podání, zjistil pouze důvod nepřijetí těchto podání v elektronické podatelně žalovaného z důvodu, že obsahují přílohu v nepřípustném formátu a dále, že podání ze dne 14. 5. 2008 bylo opakovaně dne 15. 5. 2008 odesláno na elektronickou podatelnu Policie ČR. Soud nemá ze strany žalobkyně ani ze strany žalovaného proto na jisto postaveno, zda se obě podání žalobkyně ze dne 14. 5. 2008 a ze dne 15. 5. 2008 na elektronické podatelny resortu MV nakonec podařilo doručit, nebo zda nepřijetí těchto podání nadále trvá.

Z uvedených důvodů soud neměl prokazatelný důvod pro to, aby řízení o podané žalobě v plném rozsahu této žaloby, která se týká nepřijetí tří podání (ze dne 8. 2. 2008, ze dne 14. 5. 2008 a ze dne 15. 5. 2008), v nichž je spatřován zásah, zastavil proto, že tvrzený zásah žalovaného již netrvá. Soud také nepovažoval za efektivní a vhodné, aby štěpil procesní rozhodování o dílčích tvrzených zásazích rovněž vzhledem k tomu, že u všech tří namítaných podání žalobkyně dospěl k závěru, že sice objektivně došlo k dotčení na právech žalobkyně v daném okamžiku nepřijetí datových zpráv, nešlo však o nezákonný zásah, který by vyžadoval ochranu verdiktem zákazu podle § 87 odst. 2 s. ř. s., jak požaduje žalobkyně. (...)

Soud posuzoval, zda žalovaný žalobkyní tvrzené zásahy, které by byly zaměřeny nebo v jejichž důsledku by bylo proti žalobkyni přímo zasaženo, a zda jsou v daném případě dány důvody pro vyslovení zákazu dle § 87 odst. 2 s. ř. s.

Soud přisvědčuje žalobkyni v tom, že žalobkyně má dle správního řádu právo na řádné přijetí elektronických podání správním orgánem, je-li nepochybné, že její elektronická podání jsou opatřena elektronickým podpisem vystaveným kvalifikovaným poskytovatelem certifikačních služeb a když na druhé straně má žalovaný zřízenu elektronickou podatelnu jako jedno z pracovišť pro příjem podání občanů a právnických osob ve formě datových zpráv. Soud přisvědčuje i tomu, že záměrné nepřijetí či bezdůvodné odmítnutí takovýchto elektronických podání žalovaným by bylo porušením práva kohokoliv na elektronické podání za podmínek stanovených zákonem. Soud však nedospěl k závěru, že by se žalovaný choval tak, že by přímo a „“, resp. „“ (jak namítá žalobkyně) či případně i nedbalostí způsobil nepřijetí či odmítnutí podání žalobkyně k dalšímu zpracování jako formu trestu a šikanování žalobkyně a že toto jednání vedlo ke znemožnění komunikace se žalovaným a ke znemožnění realizace občanských práv žalobkyně. Ve smyslu garantované ochrany poskytované soudním řádem správním nešlo o takový charakter jednání (resp. nejednání) žalovaného, který by byl nezákonným zásahem, k němuž se váže nezbytnost rozhodnutí soudu dle § 87 odst. 2 s. ř. s. Ke kvalifikaci, co je zásahem a zda jde o zásah nezákonný, totiž také ve vzájemné souvislosti § 82 a následujících ustanovení s. ř. s. náleží nejen zkonstatování určitého jednání správního orgánu či jeho důsledky zaměřené proti žalobci, ale také to, .

Pod pojem zásahu ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 82 s. ř. s. lze podřadit velké množství faktických činností správních orgánů, k nimž jsou různými zákony oprávněny. Jde obecně o úkony, které nejsou činěny formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují. Tyto osoby jsou pak povinny na jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě jak písemného tak i faktického pokynu či příkazu. Ochrana proti nezákonnému zásahu se poskytuje proti zásahům, které směřují do právní sféry žalobce, a to za předpokladu, že tento zásah vyvíjí správní orgán úkonem, pokynem či příkazem v rozporu s právem. V dané věci nepřijetí či odmítnutí podání žalobkyně takovým úkonem není. Není tomu tak nikoliv proto, že by obecně nepřijetí či odmítnutí datové zprávy nemohlo mít znaky nezákonného zásahu do práva na podání (takové znaky lze obecně spatřovat v případě, kdy by správní orgán občanům neumožňoval podávat podání elektronicky), ale proto, že o takový zásah nejde na základě zjištěných skutkových okolností případu. Žalobkyně požadovala sama ochranu proti nezákonnému zásahu spočívajícímu právě v jednání žalovaného, které kvalifikovala jako záměrné, schválnostní a šikanózní konání vůči žalobkyni s cílem schválně odmítat její elektronická podání ze smyšlených důvodů a znemožnit jednání žalobkyně se žalovaným.

Podklady správního řízení žalobní tvrzení o záměrném odmítání podání a neumožnění komunikace žalobkyně se žalovaným a znemožnění uplatnění jejích práv neprokazují. Žalobkyně se vedle datových zpráv odmítnutých obracela na žalovaného rovněž s podáními, které žalovaný obdržel (byly dostupné) a na které odpověděl. (...)

K podáním a stížnostem žalobkyně byla ze strany žalovaného dále prověřena činnost elektronické podatelny dodavatelem žalovaného – společností Asseco Czech Republic, na základě požadavku žalovaného se zaměřením na prověření platnosti a důvodu odmítnutí elektronických podání. Kontrolou k předmětným podáním žalobkyně provedenou dne 10. 11. 2008 byla zjištěna narušená integrita elektronického podpisu, čímž došlo ke zpochybnění autenticity podepsaných dokumentů, přičemž ohledně jiných podání žalobkyně byla integrita elektronického podpisu v pořádku. To vyplývá ze zprávy uvedené společnosti ze dne 20. 11. 2008 založené ve správním spise. Je třeba také zmínit, že k jiným podáním žalobkyně rovněž prováděl kontrolu i odbor vnitřní kontroly prezidia Policie ČR již v únoru 2008 na základě stížností žalobkyně ze dne 15. 1. 2008 a ze dne 24. 1. 2008. Ze zprávy kontrolního policejního orgánu ze dne 26. 2. 2008 vyplývá zjištění, odpovídající i vyjádření žalovaného v dané věci, že text i jiných podání žalobkyně obsahoval soubor „smime.p7s.“, jejž se nepodařilo otevřít, a proto bylo podání po konzultaci s pracovníkem odboru systémového řízení a informatiky Policejního prezidia odmítnuto jako nepřípustné k přijetí. Podle uvedené zprávy nastala situace, že vlivem nastavení systému byla odmítnuta některá podání žalobkyně z důvodu nepřípustných formátů, aniž by došlo k porušení předpisů o elektronických podatelnách ze strany žalovaného či žalobkyně.

Z uvedeného lze dovodit, že k nepřijetí a odmítnutí předmětných podání i jiných podání žalobkyně docházelo nikoliv přímým volním úkonem žalovaného vůči žalobkyni, nýbrž zprostředkovaně v důsledku technického nastavení softwaru elektronické podatelny, které reagovalo odmítnutím na jakákoliv podání jakýchkoliv osob, pokud tato podání nesplňovala podmínky přijetí elektronickou podatelnou buď ve vymezených formátech či v přenosu údajů v elektronické podobě, které jsou k datové zprávě nebo jsou s ním logicky spojené a které umožňují ověření totožnosti podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě podle § 2 písm. a) zákona o elektronickém podpisu. Uvedené prověření a vysvětlení žalovaným jak v přípisech žalobkyni založených ve správním spise, tak i ve vyjádření k podané žalobě je přesvědčivé a nevyžaduje další dokazování, neboť věrohodnosti prověření nasvědčují i další okolnosti komunikace se žalobkyní. Podklady správního řízení a v nich založená elektronická i písemná korespondence žalovaného se žalobkyní dokládají, že žalovaný neodmítal veškerá podání žalobkyně, nýbrž pouze ta, u kterých se podepsaná zpráva zobrazila s přílohou „smime.p7s“. (...)

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky o elektronických podatelnách, platí, že „[n]“ (nařízení vlády č. 495/2004 Sb., kterým se provádí zákon o elektronickém podpisu).

Podle odstavce 2 téhož ustanovení „[p]“ (...)

Z citované právní úpravy vyplývá, že dle vyhlášky o elektronických podatelnách, a prováděcího nařízení č. 495/2004 Sb. k zákonu o elektronickém podpisu, na které vyhláška odkazuje, je při přijetí a doručení datových zpráv třeba rozeznávat situaci, kdy je datová zpráva dostupná elektronické podatelně, a tím je považována za doručenou (§ 2 odst. 1 citované vyhlášky), a kdy není datová zpráva dostupná elektronické podatelně (§ 2 odst. 2 této vyhlášky).

Ve věci nelze z postupu žalovaného dovodit, že by žalovaný porušil některá ustanovení vyhlášky o elektronických podatelnách, tj. že by, jak je namítáno, záměrně či jiným způsobem vědomě a sám zapříčinil nedostupnost zpráv žalobkyně doručených dne 8. 2. 2008, dne 14. 5. 2008 a dne 15. 5. 2008. Žalovaný obsah podání ze dne 8. 2. 2008 přijal a vyřídil na základě opakovaného podání žalobkyně, takže jeho neobdržení již nemá právní význam a netrvá, podání ze dne 14. 5. 2008 a ze dne 15. 5. 2008 vyhodnotil na základě funkce systému elektronické podatelny jako nedostupné pro narušení integrity elektronického postupu a toto bylo stvrzeno i dodavatelem nastavení softwarového systému podatelny. Soud proto u podání ze dne 14. 5. 2008 a ze dne 15. 5. 2008 neshledal, že by žalovaný porušil ustanovení, které ho zavazuje nakládat s těmito zprávami, neboť, nebylo-li možné manipulovat s těmito zprávami v rámci softwarového systému elektronické podatelny, pak nezbylo, než aby žalovaný učinil dle platných předpisů to, co učinil, totiž v tomto směru žalobkyni vyrozuměl o důvodech nedostupnosti datových zpráv. Žalovaný ihned se žalobkyní komunikoval, dal jí na vědomí důvod nedoručení jí odeslané zprávy, a tím žalobkyni vznikla možnost učinit podání znovu. Nelze tedy spolehlivě přistoupit na žalobní tvrzení, že jde o zásah, který směřoval ke znemožnění komunikace se žalobkyní a znemožnění uplatnění jejích občanských práv. (...)

Soud proto nepovažuje namítanou situaci v elektronické podatelně za nezákonný zásah a nadto ani v míře, která by odůvodňovala poskytnutí ochrany žalobkyni způsobem stanoveným v § 82 s. ř. s. (...)