Vydání 6/2014

Číslo: 6/2014 · Ročník: XII

3034/2014

Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem; potvrzení o stavu osobního daňového účtu; lhůta pro placení daně

Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem; potvrzení o stavu osobního daňového účtu; lhůta pro placení daně
k § 82 a násl. soudního řádu správního ve znění zákona č. 303/2011 Sb.
Potvrzení o stavu osobního daňového účtu, v němž je evidován daňový nedoplatek, který představuje penále z prodlení, jež správce daně na daňovém subjektu nevymohl v šestileté lhůtě pro placení daně, je nezákonným zásahem (§ 82 a násl. s. ř. s.).
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2013, čj. 9 A 130/2012-35)
Prejudikatura:
č. 2317/2011 Sb. NSS.
Věc:
Ing. František H. proti Finančnímu úřadu pro Prahu 2 o ochranu před nezákonným zásahem.
Dne 25. 4. 2012 podal žalobce žádost o vydání potvrzení o stavu osobního daňového účtu, na jejímž základě vydal žalovaný dne 28. 5. 2012 potvrzení o stavu osobního daňového účtu žalobce, v němž byl zachycen nedoplatek ve výši 242 083 Kč. Proti tomuto úkonu podal žalobce dne 19. 6. 2012 námitku, v níž poukazoval na skutečnost, že ke dni 31. 12. 2011 uplynula lhůta pro placení daně dle § 160 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu. O této námitce rozhodl žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 7. 2012 tak, že ve svém postupu neshledal žádné pochybení.
Žalobce následně podal žalobu dle § 82 a násl. s. ř. s., kterou se domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v tom, že tento finanční úřad eviduje nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob žalobce za rok 2004 ve výši 242 083 Kč, ačkoliv tento nárok finančního úřadu je již prekludován. Žalobce uvedl, že nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob podávajících přiznání vznikl z titulu penále z prodlení s placením daně do 31. 12. 2006. Toto penále bylo vyměřeno na základě platebního výměru žalovaného ze dne 16. 3. 2011. Tento platební výměr byl napaden odvoláním, o němž rozhodlo Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu rozhodnutím ze dne 29. 6. 2011 tak, že lhůta pro placení daně u tohoto nedoplatku uplyne dne 31. 12. 2011. Žalobce uvedl, že ode dne rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ve věci platebního výměru, tj. ode dne 29. 6. 2011 nedošlo ze strany žalovaného k žádnému úkonu ve smyslu § 160 odst. 3 daňového řádu z roku 2009. Proto, když žalobce dne 25. 4. 2012 žádal o potvrzení stavu osobního daňového účtu, byl evidovaný nedoplatek již téměř 4 měsíce po prekluzi. Žalobce spatřoval nezákonný zásah v nevůli žalovaného uznat prekluzi práva, a protože vydání potvrzení o stavu osobního daňového účtu není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., podal žalobu na ochranu před nezákonným zásahem. Z důvodu tohoto zásahu je žalobci znemožněno účastnit se veřejných zakázek dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, neboť bezdlužnost je jedním z požadavků tohoto zákona. Žalobce je tak přímo zkrácen na svých právech svobodně podnikat a účastnit se veřejných zakázek.
Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud vydal rozsudek s těmito výroky:
1) Žalovaný je povinen uznat prekluzi práva pro placení daní u daně z příjmů fyzických osob podávajících přiznání za rok 2004.
2) Postup žalovaného, kdy žalovaný odmítal uznat prekluzi práva pro placení daní u daně z příjmů fyzických osob podávajících přiznání za rok 2004, byl nezákonným zásahem.
3) Žalovaný je povinen vydat potvrzení o stavu osobního daňového účtu, v němž nebude evidován nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob podávajících přiznání za rok 2004.
4
) Postup žalovaného, kdy žalovaný vydal dne 28. 5. 2012 potvrzení o stavu osobního daňového účtu, v němž byl zachycen nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob podávajících přiznání ve výši 242 083 Kč byl nezákonným zásahem.
Ve svém vyjádření k žalobě žalovaný poukázal na to, že žalobce proti potvrzení o stavu osobního daňového účtu podal námitku, o níž rozhodl správce daně rozhodnutím ze dne 17. 7. 2012 s odůvodněním, že potvrzení o stavu osobního daňového účtu ze dne 28. 5. 2012, tedy o evidenci nedoplatku na dani bylo vystaveno na základě údajů daňové evidence, z níž bylo zjištěno, že nedoplatek ve výši 242 083 Kč na osobním daňovém účtu žalobce je tvořen dosud neuhrazenou částí penále z prodlení za zdaňovací období roku 2004. K tomu žalovaný uvedl, že rozhodnutí sice žalobce nemohl napadnout opravnými prostředky podle daňového řádu, ale mohl jej napadnout žalobou ve správním soudnictví.
Žalovaný dále uvedl, že na osobním účtu žalobce evidoval nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob na základě vydaných platebních výměrů na penále ze dne 16. 3. 2011, a to za zdaňovací období roku 2002, 2003 a 2004, avšak vzhledem k tomu, že odvolací správní orgán Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu svými rozhodnutími k odvolání žalobce platební výměry na penále za zdaňovací období let 2002 a 2003 zrušilo, byl ponechán v platnosti toliko platební výměr na penále na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004. V odvolacím rozhodnutí Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu pak řešilo pouze otázku včasnosti uplatnění předmětných platebních výměrů na penále, tj. do kdy lze žalobci sdělit předpis daňového penále. Lhůta pro předmětné platební výměry na penále za rok 2004 začala běžet od původní splatnosti daně (původní splatnost daně nastala v roce 2005 a skončila by dne 31. 12. 2011). V textu rozhodnutí však není uvedeno, že lhůta pro placení daně u tohoto nedoplatku uplyne dne 31. 12. 2011, jak uvedl žalobce. Žalovaný k tomu dodal, že dle § 264 odst. 5 daňového řádu z roku 2009 běh a délka lhůty pro promlčení práva vybrat a vymáhat daňový nedoplatek, která započala podle dosavadních právních předpisů [§ 70 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád z roku 1992)] a neskončila do dne nabytí účinnosti daňového řádu z roku 2009, se posuzuje podle ustanovení tohoto zákona, která upravují lhůtu pro placení daně. Okamžik počátku běhu této lhůty určený podle dosavadních právních předpisů zůstává zachován. Daňová povinnost, ze které bylo předmětné neuhrazené penále počítáno, byla uhrazena v plné výši dne 25. 2. 2008. Protože penále je dle § 58 daňového řádu z roku 1992 příslušenstvím, které sleduje osud daně, tak u daňového nedoplatku, který byl zcela uhrazen, nemůže dojít k jeho prekluzi, a tudíž se pro vybrání či vymožení nedoplatku na penále k takové dani příslušejícího uplatní lhůta stanovená v § 70 odst. 1 citovaného zákona, jejíž běh skončí za podmínek stanovených v tomto ustanovení, resp. v § 160 daňového řádu z roku 2009, nezávisle na osudu daně. Jestliže penále sleduje osud daně, znamená to, že se řídí stejným právním režimem jako daň, což ovšem nelze vykládat
ad absurdum
tak, že je-li daň uhrazena, je nutno za uhrazené považovat také penále jako příslušenství, které sleduje osud daně. V tomto případě tedy v okamžiku, kdy byla daň plně uhrazena, se osud penále odpoutal od osudu daně a platební výměr na penále se stal samostatným exekučním titulem nezávisle na osudu daně. Splatnost předmětného platebního výměru na daňové penále nastala dne 6. 4. 2011, a tedy k prekluzi práva daňové penále vybrat a vymáhat ve smyslu § 160 daňového řádu z roku 2009 by došlo nejdříve v roce 2017.
Žalobce v replice k vyjádření žalovaného souhlasil se žalovaným, že šestiletá lhůta, v níž se prekluduje penále podle § 70 odst. 1 daňového řádu z roku 1992, potažmo dle § 160 daňového řádu z roku 2009 počala běžet dne 1. 1. 2006. Tato lhůta však není lhůtou pro sdělení předpisu penále, ale také pro vymožení předepsaného penále, a v tomto byl již žalovaný neúspěšný. Žalobce argumentoval tím, že je třeba odlišovat osud daně a osud lhůty pro placení daně. Dojde-li k zániku daňové povinnosti zaplacením, neznamená to zároveň, že dochází i k zániku lhůty pro placení daně. Ta je počítána dále až do doby jejího uplynutí. I kdyby lhůta pro placení penále žila od počátku vlastním životem tak, jak uváděl žalovaný, pak to nic nemění na závěru o prekluzi, a to z toho důvodu, že penále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění, tzn. první den prodlení se zaplacením hlavní daňové povinnosti, avšak nezávisle na tom, kdy došlo ke sdělení penále. Samotný platební výměr na penále má tak pouze
deklaratorní
povahu a nic nemění na původní lhůtě splatnosti penále. K tomuto závěru došel i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 22. 2. 2007, čj. 2 Afs 159/2005-43, č. 1889/2009 Sb. NSS, v němž vyšel z konstrukce prodlení obdobné tomu, jak jej používají soukromoprávní předpisy, s tím, že jedním z následků prodlení daňového dlužníka je automatické přirůstání penále po dobu, po kterou je daňový dlužník v prodlení. Žalobce poukázal na usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 3. 2011, čj. 5 Afs 35/2009-265, č. 2317/2011 Sb. NSS, v němž Nejvyšší správní soud dospěl ke stanovisku, že platební výměr na daň, stejně jako platební výměr, kterým se sdělí daňovému dlužníku předpis penále, nemají v rovině samotného hmotného práva
konstitutivní
daňové účinky, nýbrž zásadně toliko
deklaratorní
. Platebními výměry se konstatuje povaha a výše daňové povinnosti, tedy i penále k určitému dni, jež však vzniklo přímo ze zákona, nezávisle na vydání platebního výměru. Ten má význam v tom, že mění daňovou povinnost z pouhé povinnosti podle hmotného práva v exekuční titul.
Ve sledu těchto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zastával žalobce názor, že datum původní splatnosti penále je dnem, od kterého se odvíjí výpočet počátku lhůty pro placení penále, přitom počátek této lhůty je shodný s počátkem lhůty pro platnost daně hlavní, v tomto případě ke dni 1. 1. 2006. Náhradní lhůty splatnosti daní, které vznikly za účinnosti daňového řádu z roku 1992 jsou pak nerozhodné. Jestliže podle § 264 odst. 5 daňového řádu z roku 2009 lhůta, v níž lze vymáhat daňové nedoplatky dle § 70 odst. 1 daňového řádu z roku 1992 se počínaje dnem 1. 1. 2011 mění na lhůtu pro placení daně dle § 160 daňového řádu z roku 2009, přičemž počátek běhu této lhůty zůstává zachován, pak nelze založit novou šestiletou lhůtu odvíjející se od náhradní lhůty splatnosti předepsaného penále tak, jak to vnímá žalovaný. Žalovaný pak do 31. 12. 2011 neučinil žádný krok, který by odpovídal situaci pro přerušení běhu této v minulosti započaté lhůty. V daném případě tedy lhůta pro placení penále počala běžet 1. 1. 2006, a protože do dnešního dne nebyla přerušena, pak k datu podání žádosti o potvrzení o stavu osobního daňového účtu, tj. dne 25. 4. 2012 již uplynula.
Městský soud v Praze rozhodl, že evidování nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 ve výši 242 080 Kč na osobním daňovém účtu žalobce od data 1. 1. 2012 (včetně) je nezákonným zásahem, a zakázal žalovanému pokračovat v porušování práva žalobce spočívajícím v evidování nedoplatku na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 ve výši 242 080 Kč na jeho osobním daňovém účtu od data 1. 1. 2012 (včetně).
Z odůvodnění:
Soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům způsobem stanoveným v soudním řádu správním a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem (§ 2 s. ř. s.). Je poté na soudu, aby zkoumal splnění podmínek řízení, které zákon pro žalobou uplatňovaný způsob ochrany stanoví.
Žalobce podanou žalobu označil jako „
žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu
“ a vymezil, jakou činnost žalovaného považuje za nezákonný zásah (evidence nedoplatku na osobním daňovém účtu žalobce ve výši 242 083 Kč).
Podle § 82 s. ř. s. „[k]
aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ,zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný
“.
Podle § 87 odst. 2 s. ř. s. „[s]
oud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný, a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem
“.
V dané věci soud na základě podané žaloby vyjádření žalovaného a obsahu správního spisu posoudil, že podaná žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je přípustná, neboť povaha jednání žalovaného – evidence daňového nedoplatku na osobním daňovém účtu žalobce není rozhodnutím a za rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. nelze ani považovat rozhodnutí žalovaného o námitce žalobce podané proti stavu osobního daňového účtu. Je tomu tak proto, že rozhodnutí o námitce a způsob vypořádání námitky odrážejí, jak je ostatně v rozhodnutí uvedeno, toliko zachycení daňových a platebních povinností tak, jak vyplývají z předpisů i plateb na tomto daňovém účtu, přičemž tímto rozhodnutím není rozhodováno o vlastních daňových povinnostech žalobce. V souzené věci však žalobce rozporoval svou daňovou povinnost – daňový nedoplatek s odkazem na to, že i přes platební výměry, z nichž evidence nedoplatku vychází, došlo postupem času k situaci, kdy žalovaný již není oprávněn tento nedoplatek evidovat. Soud proto usoudil, že v případě oprávněnosti tvrzení žalobce by evidence daňového nedoplatku na osobním účtu žalobce mohla mít povahu zásahu do práv žalobce.
Z uvedených důvodů soud přistoupil k posouzení důvodnosti tvrzení žalobce o nezákonném zásahu. Vyšel přitom z následující právní úpravy.
Podle přechodného ustanovení § 264 odst. 5 daňového řádu z roku 2009 „[b]
ěh a délka lhůty pro promlčení práva vybrat a vymáhat daňový nedoplatek, která započala podle dosavadních právních předpisů a neskončila do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona posuzuje podle ustanovení tohoto zákona, která upravují lhůtu pro placení daně; okamžik počátku běhu této lhůty určený podle dosavadních právních předpisů zůstává zachován. Účinky právních skutečností, které mají vliv na běh této lhůty a které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Právní skutečnosti nově zakládající stavení běhu lhůty pro placení daně podle tohoto zákona, které započaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, staví běh lhůty až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle § 160 odst. 1 téhož zákona „[n]
edoplatek nelze vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty pro placení daně, která činí 6 let. Lhůta pro placení daně začne běžet dnem splatnosti daně. Jde-li o nedoplatek z částky daně, k jejíž úhradě byla stanovena náhradní lhůta splatnosti, začne lhůta pro placení běžet náhradním dnem splatnosti daně.
Podle § 70 odst. 1 daňového řádu z roku 1992 „[p]
rávo vybrat a vymáhat daňový nedoplatek se promlčuje po šesti letech po roce, ve kterém se stal tento nedoplatek splatným
“.
Podle § 70 odst. 2 citovaného zákona „[j]
e-li proveden úkon směřující k vybrání, zajištění nebo vymožení nedoplatku, promlčecí lhůta se přerušuje a počíná běžet nová promlčecí lhůta po uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl daňový dlužník o tomto úkonu zpraven; daňové nedoplatky lze však vymáhat nejpozději do dvaceti let počítaných od konce roku, ve kterém se stal nedoplatek splatným, s výjimkou daňových nedoplatků zajištěných podle odstavců 4 a 5
“.
Podle § 63 odst. 4 téhož zákona ve znění platném ke dni 31. 12. 2006 „[p]
enále je splatné dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění. Předpis penále sdělí správce daně daňovému dlužníkovi platebním výměrem. Proti platebnímu výměru se daňový dlužník může odvolat do třiceti dnů od jeho doručení. O tomto předpisu se daňový dlužník může vyrozumět kdykoliv, pokud to vyžaduje stav jeho účtu, zejména při daňové exekuci; o předpisu se daňový dlužník zpravidla vyrozumí do třiceti dnů poté, kdy daňový nedoplatek byl zcela vyrovnán, nejpozději však ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně. Penále uvedené v platebním výměru je splatné v náhradní lhůtě patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru, pokud nebylo již uhrazeno.
V dané věci je mezi účastníky řízení sporné, zda k datu 25. 4. 2012, kdy žalobce podal žádost o vydání potvrzení o stavu osobního daňového účtu, byl žalovaný oprávněn mu sdělit nedoplatek ve výši 242 083 Kč a tento nedoplatek evidovat na jeho osobním daňovém účtu. Oprávněnost takového postupu žalovaného pak závisí na posouzení otázky, zda pro evidování nedoplatků na osobním daňovém účtu od 1. 1. 2012 existoval zákonný podklad, jelikož žalobce tvrdil, že ke dni 31. 12. 2011 uplynula lhůta pro placení daně dle § 160 daňového řádu z roku 2009.
V souzené věci je třeba vycházet z přechodného ustanovení § 264 daňového řádu z roku 2009, tedy ze zákona platného v době podání žádosti žalobce, které v odstavci 5 upravuje běh a délku lhůty pro promlčení práva vybrat a vymáhat daňový nedoplatek, přičemž za daňový nedoplatek je podle § 153 citovaného zákona nezbytné považovat jak částku daně, která není uhrazena, tak i neuhrazené příslušenství daně, u kterého již uplynul den splatnosti, tj. i penále. V souzené věci penále bylo vyměřeno na základě platebního výměru žalovaného ze dne 16. 3. 2011 ve znění odvolacího rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 29. 6. 2011, přičemž šlo o daňové penále na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004. Z uvedeného rozhodnutí je zřejmé, že daňové penále žalobce vzniklo z důvodu dodatečně doměřené daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004, kdy tato daň byla žalobci dodatečně vyměřena podle § 46 odst. 7 daňového řádu z roku 1992 dodatečným platebním výměrem ze dne 20. 12. 2007. Jelikož žalobce daň ve lhůtě její splatnosti, která nastala dne 11. 2. 2008, neuhradil, správce daně uplatňoval penále dle § 63 uvedeného zákona, neboť se žalobce dostal do prodlení. Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu v odvolacím rozhodnutí vycházelo z § 63 odst. 2 a § 63 odst. 4 téhož zákona a z těchto ustanovení vymezilo den splatnosti penále tak, že je splatné již tím dnem, kdy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho uplatnění, tj. dnem, kdy je daňový dlužník v prodlení. Finanční ředitelství v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz výše citovaný rozsudek čj. 5 Afs 35/2009-265) dovodilo, že lhůta, v níž se promlčuje vybrání daňového nedoplatku a na níž odkazuje § 63 odst. 4 citovaného zákona, začne plynout od data původní splatnosti daně, přičemž okamžik vyměření nedoplatku na dani je již nerozhodný. V souladu s tím právě ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání daně a která byla uvedena v § 70 téhož zákona, správce daně může vyrozumět dlužníka o předpisu penále, přičemž tato lhůta začne běžet od data původní splatnosti daně, neboť dodatečné vyměření daně jako nedoplatku na dani je pro určení běhu lhůty nerozhodné. Podle Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu tedy lhůta pro sdělení předpisu penále začala běžet od 1. 1. 2006, jelikož původní splatnost daně nastala v roce 2005, a skončí tedy 31. 12. 2011.
Vzhledem k uvedenému promlčecí lhůta pro vybrání daně, ale zároveň i pro sdělení předpisu penále v dané věci započala běžet podle dosavadních právních předpisů, tj. v době účinnosti daňového řádu z roku 1992 a neskončila do dne nabytí účinnosti daňového řádu z roku 2009 (který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2011). Proto se běh a délka této promlčecí lhůty posuzuje podle § 264 odst. 5 a § 160 daňového řádu z roku 2009, tedy jako lhůta pro placení daně. Podle uvedeného ustanovení tato lhůta činí 6 let a počne běžet dnem splatnosti daně – pro daný případ dnem splatnosti daňového nedoplatku, kterým je penále. V této lhůtě počala běžet lhůta pro sdělení předpisu penále, tj. od 1. 1. 2006, která ve smyslu § 160 skončila po 6 letech, tj. ke dni 31. 12. 2011.
Podle shora uvedeného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 5 Afs 35/2009-265 sdělení předpisu penále daňovému dlužníkovi není omezeno samostatnou lhůtou, nýbrž je vázáno na běh šestileté promlčecí lhůty pro vybrání daně. To vyplývá z § 63 odst. 4 daňového řádu z roku 1992 ve znění účinném ke dni 31. 12. 2006 a z § 70 odst. 1 téhož zákona. Podle rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu lze daňového dlužníka vyrozumět o předpisu penále ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání nedoplatku, jenž je základem pro určení penále. Tato lhůta začne plynout od data původní splatnosti daně. Skutečnost, kdy byl vyměřen samotný tento nedoplatek, je pro určení počátku běhy uvedené lhůty nerozhodná.
Nejvyšší správní soud v uvedeném rozhodnutí vymezil datum splatnosti daně ve smyslu § 70 odst. 1 daňového řádu z roku 1992. Oproti své dosavadní judikatuře dovodil, že ve smyslu § 70 odst. 1 uvedeného zákona je třeba usuzovat na to, že za pojem splatnost dle citovaného ustanovení je třeba považovat toliko původní splatnost daně, nikoliv náhradní splatnost, neboť zákon zná pouze termín náhradní lhůta splatnosti, nikoliv však náhradní splatnost. Kdy je daň splatná, stanoví jednoznačně § 40 odst. 1 téhož zákona. Nelze proto posouvat datum splatnosti daně vždy, kdykoliv správce daně dodatečně daň doměří, neboť by docházelo k prodlužování zákonných promlčecích lhůt. Z tohoto výkladového stanoviska je třeba vycházet i v případě
interpretace
běhu a počítání promlčecí lhůty pro vymáhání daně. Ve vztahu k penále Nejvyšší správní soud stanovil, že lhůta určená podle § 63 odst. 4 věty čtvrté daňového řádu z roku 1992 ke sdělení předpisu penále je navázána na lhůtu, v níž se promlčuje vybrání daně. Sdělení předpisu penále daňovému dlužníkovi není omezeno samostatnou lhůtou, nýbrž je vázáno na běh šestileté promlčecí lhůty pro vybrání daně. Jestliže je v § 63 odst. 2 větě první citovaného zákona stanoveno, že penále se počítá ode dne původní splatnosti, nelze přijmout jiný závěr, než že již v tomto okamžiku (tzn. v den původní splatnosti daně) nedoplatek existoval. Podle Nejvyššího správního soudu zákonodárce tedy stanovil počátek penalizace za daňový nedoplatek k datu původní splatnosti daně. K předpisu penále a k počátku běhu lhůty pro předpis penále Nejvyšší správní soud dovodil, že počátek běhu lhůty podle § 63 odst. 4 věty čtvrté části věty za středníkem daňového řádu z roku 1992 je totožný s počátkem běhu lhůty podle § 70 odst. 1 tohoto zákona, neboť toto ustanovení hovoří o splatnosti nedoplatku, nikoliv o náhradní lhůtě splatnosti. Lhůta pro sdělení předpisu penále je významným prvkem v časovém posouzení daňové povinnosti, neboť po jejím uplynutí již daňovému subjektu nelze penále předepsat, a tedy je ani na něm vymáhat. Marné uplynutí uvedené lhůty fakticky vede k tomu, že daňový subjekt se může vyvázat ze své povinnosti penále platit. Nejvyšší správní soud shrnul, že daňového dlužníka lze vyrozumět o předpisu penále nejpozději ve lhůtě, v níž se promlčuje vybrání nedoplatku, jenž je základem pro určení penále. Tato lhůta začne plynout od data původní splatnosti daně. Skutečnost, kdy byl vyměřen samotný tento nedoplatek, je pro určení počátku běhu uvedené lhůty nerozhodná.
Městský soud v Praze vyšel z uvedených závěrů rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu přijatých v důsledku právní polemiky mezi prvním senátem a pátým senátem Nejvyššího správního soudu o vymezení pojmu splatnosti daně a o počátku běhu lhůty k předpisu penále a na daný případ aplikoval přechodné ustanovení § 264 odst. 5 v souvislosti s § 160 daňového řádu z roku 2006. Dospěl k závěru, že počátek běhu lhůty pro promlčení práva vybrat a vymáhat daňový nedoplatek, jímž je penále, je dán splatností daně, která nenastala dle dodatečného platebního výměru splatností v náhradní lhůtě ke dni 11. 2. 2008, neboť tato náhradní lhůta neměla vliv na uplatnění penále dle § 63 daňového řádu z roku 1992 ve znění účinném do 31. 12. 2006, ale nastala již dnem, kdy byl žalobce jako daňový dlužník v prodlení dle § 63 odst. 2 téhož zákona. Původní splatnost daně nastala v roce 2005, promlčecí lhůta začala běžet dne 1. 1. 2006 a skončila dne 31. 12. 2011. V této lhůtě také skončila lhůta pro sdělení předpisu penále, která začala běžet od 1. 1. 2006, ostatně tak, jak konstatovalo již Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu jako odvolací orgán ve věci nedoplatku penále. Má-li sdělení předpisu penále toliko
deklaratorní
charakter, tedy potvrzuje toliko částku vzniklého penále, pak nelze lhůtu pro sdělení předpisu penále odlišovat od lhůty pro placení daně, neboť sdělení předpisu penále je v podstatě úkonem, kterým správce daně daňovému dlužníku nejen sděluje výši penále, ale tím také činí úkon směřující k vybrání penále. Nelze proto dovozovat, jak činí žalovaný, že lhůta stanovená v § 160 daňového řádu z roku 2009 zahrnující i placení příslušenství daně, jímž je penále, skončí nezávisle na osudu daně. Penále sleduje osud daně, tudíž se řídí stejným právním režimem jako daň, a byť je předpis penále samostatným exekučním titulem, zejména co do výše určeného penále, neznamená to, že předpis penále z hlediska promlčecí lhůty působí nezávisle na osudu daně. Jestliže podle § 160 daňového řádu z roku 2009 nedoplatek nelze vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty pro placení daně, pak ani nedoplatek penále nelze vybrat a vymáhat po uplynutí lhůty pro placení daně. Sdělení penále není úkonem
konstitutivní
povahy, které by zakládalo splatnost daně, a proto není ani úkonem, který by určoval okamžik počátku běhu promlčecí lhůty pro právo vybrat a vymáhat na daňový nedoplatek. Toto právo má správce daně od počátku splatnosti penále a činí tak právě sdělením předpisu penále jako jedním z úkonů, kterými lze vést daňového dlužníka k vybrání daně. Jestliže tento předpis penále byl učiněn v zákonné lhůtě pro vybrání a vymáhání daňového nedoplatku ve smyslu § 160 odst. 1 resp. § 70 daňového řádu z roku 1992, tj. ve lhůtě 6 let od původní splatnosti daně, která nastala v roce 2005, a učinil tak platebním výměrem na daňové penále ze dne 16. 3. 2011 ve znění odvolacího rozhodnutí ze dne 29. 6. 2011, bylo toto penále vyměřeno ještě v době, kdy neskončila lhůta šesti let od původní splatnosti daně trvající do 31. 12. 2011. Nicméně ze správního spisu nevyplývá, což žalobce namítá, že by došlo k vybrání a vymožení daňového nedoplatku na penále do konce této lhůty. Za takové vybrání a vymožení daňového nedoplatku nelze považovat pouze platební výměr na penále, aniž by zde byl doklad o tom, že tento nedoplatek na dani byl vybrán.
Soud v souvislosti s uvedeným také zvažoval, zda platební výměr, který sděluje výši penále a směřuje k výběru penále, není úkonem, který by přerušoval nebo stavil běh lhůty pro placení daně. V dané věci byl platební výměr na penále (předpis penále) vydán již za účinnosti daňového řádu z roku 2009, proto se v dané věci neuplatní § 264 odst. 5 věta druhá citovaného zákona, podle které účinky právních skutečností, které mají vliv na běh této lhůty a které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Jestliže platební výměr byl vydán již v době účinnosti daňového řádu z roku 2009, pak není právní skutečností, jejíž účinky, které by měly vliv na běh promlčecí lhůty, nastaly přede dnem účinnosti tohoto zákona. Nelze tedy vydání platebního výměru na penále posuzovat jako úkon ve smyslu § 70 odst. 2 daňového řádu z roku 1992 přerušující promlčecí lhůtu, a to ani ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2008, čj. 9 Afs 112/2007-72, který výjimečně v případě platebního výměru o předpisu penále vyslovil, že tento výměr lze považovat za úkon, který směřuje k vybrání, zajištění nebo vymožení daňového nedoplatku ve smyslu § 70 odst. 2 citovaného zákona, kterým byla účinně přerušena promlčecí lhůta k vybrání daňového nedoplatku (zde penále) ještě před jejím uplynutím. Soud shledal, že v souzené věci nejsou dle § 264 odst. 5 věty druhé daňového řádu z roku 2009 dány podmínky pro aplikaci § 70 odst. 2 daňového řádu z roku 1992 a názoru Nejvyššího správního soudu vysloveného ve shora citovaném rozhodnutí čj. 9 Afs 112/2007-72, neboť výklad Nejvyššího správního soudu vztahující se k § 70 odst. 2 postihuje právní stav, který zde byl platný před účinností daňového řádu z roku 2009. Tento zákon však v § 160 odst. 3 a 4 taxativně stanoví právní skutečnosti, které přerušují běh promlčecí lhůty pro placení daně nebo způsobují, že lhůta pro placení daně neběží po určitou dobu. Tím vymezuje novou právní úpravu, která v taxativním výčtu nedovoluje zařadit platební výměr na penále mezi skutečnosti, které mají vliv na běh lhůty pro placení daně. Souzený případ není případem, na který dopadá § 264 odst. 5 věta druhá citovaného zákona, aby mohla být v dané věci aplikována právní úprava podle dosavadních právních předpisů, tj. § 70 odst. 2 daňového řádu z roku 1992, k němuž se váže i výklad Nejvyššího správního soudu v rozsudku čj. 9 Afs 112/2007-72 o vlivu platebního výměru na penále pro běh lhůty.
Na základě uvedených skutečností soud usoudil, že v dané věci, kdy správce daně nevymohl daňový nedoplatek, který představovalo penále z prodlení, na žalobci v šestileté lhůtě pro placení daně, pak nebyl důvod, aby na osobním daňovém účtu žalobce byl tento nedoplatek veden ke dni 1. 1. 2012. Z uvedeného důvodu soud shledal, že pokud správce daně vydal dne 28. 5. 2012 potvrzení o stavu osobního daňového účtu, v němž byl zachycen nedoplatek ve výši 242 083 Kč, zasáhl do práva žalobce na to, aby na jeho osobním účtu nebyl evidován nedoplatek na dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2004 ve výši 242 080 Kč s důsledky, které evidence tohoto nedoplatku a potvrzení tohoto nedoplatku pro další jednání žalobce způsobuje.
Z uvedených důvodů Městský soud v Praze postupoval podle § 87 odst. 2 s. ř. s. a určil, že uvedený zásah byl nezákonný a zároveň, protože takový zásah i jeho důsledky trvaly, zakázal žalovanému pokračovat v porušování práva žalobce.
Soud se při výroku tohoto rozsudku důsledně držel oprávnění, které mu ke koncepci výroku rozsudku dává § 87 odst. 2 s. ř. s. a nemohl přistoupit na návrhy žalobce tak, jak byly formulovány v žalobním petitu pod body 1 až 4. Soud není oprávněn v tomto řízení nalézat daňové právo tak, že by výrokem rozhodl o uznání
prekluze
práva pro placení daní a nemá oprávnění stanovit povinnost žalovaného vydat potvrzení o reálném stavu osobního daňového účtu. V pravomoci soudu bylo, aby na základě skutkového a právního stavu posoudil otázku promlčení práva na daňový nedoplatek a pokud dospěl k závěru, že toto právo bylo promlčeno, bylo oprávněním soudu učinit výrok v souladu s § 87 odst. 2 s. ř. s. Soud proto rozhodl, že postup žalovaného byl nezákonným zásahem a žalovanému zakázal pokračovat v porušování práva žalobce, přičemž tyto dva výroky, co do materiálního významu a obsahu korespondují se žalobním petitem. (...)

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.