Vydání 6/2012

V řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu je soud podle § 87 odst. 2 věty první s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2011 oprávněn pouze správnímu orgánu zakázat, aby pokračoval v porušování žalobcova práva, a přikázat, aby, je-li to možné, obnovil stav před nezákonným zásahem. Soud rozhodující ve správním soudnictví proto v tomto řízení nemůže ve výroku svého rozhodnutí vyslovit neplatnost žalobcem tvrzeného zásahu. V něm je sice oprávněn učinit závěr, že se jedná o zásah a že tento zásah je nezákonný, avšak v takovém případě musí respektovat způsob ochrany proti nezákonnému zásahu stanovený v § 87 odst. 2 věty první s. ř. s. ve znění účinném do 31. 12. 2011 a rozhodnout pouze o zákazu jeho pokračování, případně i o obnovení stavu před ním. Žádné ustanovení upravující řízení o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu přitom nepodmiňuje vydání rozhodnutí podle § 87 odst. 2 věty první s. ř. s. předchozím rozhodnutím o určení neplatnosti nezákonného zásahu, jak tvrdí stěžovatelé. V případě nesplnění zákonných předpokladů pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu pak soud není oprávněn se zabývat tím, zda žalobcem tvrzený zásah je v rozporu se zákonem, či nikoliv, neboť v takovém případě zde nejsou dány podmínky pro vedení takového řízení ve správním soudnictví.

Městský soud tedy postupoval správně, když se nezabýval návrhem stěžovatelů na určení neplatnosti zápisu omezení vlastnického práva žalobce a) a žalobu v této části jako nepřípustnou odmítl. Rovněž nepochybil, když v návaznosti na jím učiněný závěr o nesplnění zákonných předpokladů pro podání žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu se již nezabýval daným případem po věcné stránce a neposuzoval zákonnost zápisu omezení vlastnického práva k uvedené nemovitosti. V tomto směru tedy nelze považovat napadený rozsudek za nepřezkoumatelný.

S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost proti výroku I. napadeného rozsudku městského soudu není důvodná, a proto ji v tomto rozsahu podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. (...)

Závěr učiněný v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2010, čj. 7 Aps 3/2008-98, č. 2206/2011 Sb. NSS, lze přitom použít i ve vztahu k soudní ochraně proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemovitostí.

Poznámky jsou podle § 14 odst. 3 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem „“. Katastrální úřad přitom podle § 9 odst. 1 téhož zákona zapíše poznámku na základě některého ze zde vyjmenovaného doručeného rozhodnutí nebo oznámení soudu, správce daně, správce podniku, vyvlastňovacího úřadu, soudního exekutora, osoby oprávněné provádět veřejné dražby podle zvláštního právního předpisu, insolvenčního správce či k doložení návrhu toho, v jehož prospěch má být poznámka zapsána. Při zápisu poznámkou přitom katastrální úřad podle odstavce druhého téhož ustanovení postupuje přiměřeně jako při zápisu do katastru nemovitostí formou záznamu.

Katastrální úřad stejně jako v případě zápisu formou záznamu tedy při zápisu poznámky do katastru nemovitostí nerozhoduje o vlastnickém právu, nýbrž z úřední povinnosti a bez vlastní rozhodovací pravomoci vyznačuje změnu právních poměrů k nemovitostem nastalou v důsledku rozhodnutí jiného orgánu či úkonu třetí osoby. Tato činnost tak nemůže být považována za rozhodnutí o věci, která vyplývá ze soukromoprávních vztahů, a nemůže založit pravomoc civilních soudů podle části páté občanského soudního řádu (srov. usnesení zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 31. 1. 2007, čj. Konf 30/2006-5, č. 1244/2007 Sb. NSS). Zápisem poznámky katastrální úřad o ničem nerozhoduje a toliko zaznamenává právní skutečnosti nastalé nezávisle na vůli osob, kterým náležejí věcná práva k nemovitostem evidovaným v katastru. Z tohoto důvodu poznámka stejně jako záznam představuje pouhý faktický úkon spočívající v provedení nebo neprovedení zápisu do státem vedené evidence nemovitostí, a pro absenci formy správního rozhodnutí tak zde nepřipadá v úvahu soudní ochrana žalobou proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s. Jediný rozdíl mezi zápisem formou záznamu a poznámky tak představuje pouze to, že záznamem se podle § 7 odst. 1 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem zapisuje vznik, změna nebo zánik práva k nemovitostem, které nastaly ze zákona nebo rozhodnutím jiného orgánu, zatímco poznámkou se podle § 9 odst. 1 a § 14 odst. 3 téhož zákona zapisují právní skutečnosti, které se vztahují k nemovitostem určitého vlastníka. Poznámky tak mají pouze informativní charakter a jejich smyslem je upozornit případného zájemce o nabytí věcného práva k nemovitosti na její možné právní vady. I takový zápis do katastru nemovitostí však svojí intenzitou zasahuje do právní sféry vlastníka nemovitosti, neboť mu stěžuje uskutečnění jejího případného úplatného převodu na jinou osobu. Proto i poznámku je zapotřebí považovat za takový úkon katastrálního úřadu, který představuje zásah ve smyslu § 82 s. ř. s.

Také soudní ochrany proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemovitostí podle § 9 zákona o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem se proto lze ve správním soudnictví domáhat v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s.

Zbývá tedy posoudit, zda posuzovaná věc není natolik specifická, že by se v ní mohli stěžovatelé domáhat ochrany proti poznámce o zapsání budovy do soupisu konkursní podstaty jinými právními prostředky. V tomto případě by zde totiž nebyly dány předpoklady pro řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a soud by ji nemohl věcně projednat. Taková žaloba by však musela být podle § 46 odst. 1 písm. d) a § 85 s. ř. s. pro nepřípustnost odmítnuta, a nikoliv zamítnuta, jak nesprávně učinil městský soud v napadeném rozsudku.

Ten spatřoval jiný právní prostředek, jímž se stěžovatelé mohli domáhat ochrany proti tvrzenému nezákonného zásahu, v institutu opravy chyb v katastrálním operátu podle § 8 katastrálního zákona. V dané věci přichází v úvahu pouze jeho písmeno a), podle něhož katastrální úřad opraví „[n] [...] “.

Za zřejmý omyl lze považovat takovou chybu, která je jasná každému odborníkovi na danou oblast (srov. Barešová, E.; Baudyš, P. 3. vyd. Praha: C. H. BECK, 2002, s. 227). Zřejmým omylem tak může být v dané věci pouze zápis poznámkou provedený v rozporu s listinou. K němu dochází kupříkladu při chybném přepisu údajů uvedených na podkladové listině, při opomenutí zapsání některých údajů v ní uvedených či naopak při zapsání údajů v ní vůbec neobsažených do katastru nemovitostí, jakož i při zápisu provedeného bez listiny. Za zřejmý omyl však není možné považovat zápis formou poznámky na základě listiny, u níž je předmětem právního posouzení její způsobilost doložit příslušnou právní skutečnost vztahující se k nemovitosti. V takovém případě se lze soudní ochrany proti provedení či neprovedení poznámky do katastru nemovitostí domáhat pouze v řízení o ochraně před nezákonným zásahem podle § 82 a násl. s. ř. s., v jehož rámci soud posoudí, zda katastrálnímu úřadu doručené rozhodnutí příslušného orgánu či úkon třetí osoby jsou způsobilé k zápisu do katastru nemovitostí formou poznámky. (...)