2482/2012
Řízení před soudem: nezákonný zásah; úkony exekutora
Řízení před soudem: nezákonný zásah; úkony exekutora
k § 28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 286/2009 Sb.
k § 82 soudního řádu správního*)
Soudní exekutor je soukromá osoba vykonávající z pověření soudu veřejnou moc v oboru justice; podle § 28 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, se úkony exekutora považují za úkony soudu. Uvedené ustanovení tudíž zakládá veřejnoprávní povahu postavení soudního exekutora a jeho oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech soukromých subjektů. Exekutor však není správním orgánem, nelze tedy v jakékoli jeho činnosti, ať zákonné nebo nezákonné, spatřovat zásah správního orgánu, který by bylo lze přezkoumávat ve správním soudnictví podle § 82 a násl. s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2011, čj. 5 Aps 6/2011-85)
Věc: a) Dana P. a b) Ladislav L. proti 1) soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi a 2) Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Olomouckého kraje, územnímu odboru Prostějov, o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobců.
Žalobci podali u Krajského soudu v Brně žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, který spatřovali v postupu žalovaného 1), který dne 28. 1. 2011 vstoupil do bytu žalobkyně a) za účelem provedení
exekuce
vůči žalobci b), a dále v přítomnosti žalovaného 2) v bytě žalobkyně.Krajský soud usnesením ze dne 23. 2. 2011, čj. 29 A 11/2011-8, žalobu ve výroku I ve vztahu k žalovanému 1) odmítl. Krajský soud dospěl k závěru, že není splněna podmínka řízení, přičemž se jedná o nedostatek neodstranitelný. Nedostatek podmínky řízení přitom shledal krajský soud v absenci pravomoci správních soudů přezkoumávat úkony a postup soudního exekutora, který při výkonu činnosti postupuje podle exekučního řádu, přitom tento předpis stanoví vlastní způsob, jak je činnost soudního exekutora kontrolována nezávislými soudy (§ 44 odst. 7 a § 55c exekučního řádu). Krajský soud současně konstatoval, že soudní exekutor není ve smyslu § 4 odst. 1 s. ř. s. správním orgánem, neboť nerozhodoval v oblasti veřejné správy. Krajský soud tak uzavřel, že žaloba proti žalovanému 1) je neprojednatelná, neboť žalovaný 1) není správním orgánem.
Krajský soud ve výroku II výše citovaného usnesení zastavil řízení o žalobě ve vztahu k žalovanému 2). V odůvodnění konstatoval, že zásah, resp. jeho důsledky musí podle § 82 s. ř. s. trvat nebo musí hrozit opakování zásahu. K tomu odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, ze které požadavek trvání zásahu, resp. hrozby opakování vyplývá. V posuzovaném případě dospěl krajský soud k závěru, že zásah ze strany žalovaného 2) evidentně netrvá, neboť z žaloby vyplývá, že žalobci primárně brojí proti postupu žalovaného 1), který dne 28. 1. 2011 vstoupil do bytu žalobkyně za účelem provedení
exekuce
vůči žalobci. Žalovaný 2) zde byl přitom samotným žalobcem přivolán za účelem prověření postupu soudního exekutora. Zásah v podobě přítomnosti žalovaného 2) v bytě žalobkyně proto skončil provedením exekuce
. Krajský soud konstatoval, že ostatně ani z žaloby nevyplývá, že by hrozil zásah ze strany žalovaného 2) či že by trvaly následky či nějaké důsledky asistence žalovaného 2) při provádění předmětné exekuce
. Jak sami žalobci tvrdí, žalovaný 2) pouze umožnil vstup žalovanému 1) do bytu žalobkyně.Žalobci a) a b) [stěžovatelé a) a b)] podali proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, v níž namítali, že není pravdou, že by se § 82 s. ř. s. nevztahoval na činnost soudního exekutora. Není možné, aby soudy poskytovaly ochranu libovůli soudních exekutorů. Z § 82 s. ř. s. vyplývá, že je koncipován jako ochrana proti jakémukoli zásahu veřejné moci. Odůvodnění krajského soudu ve výroku o odmítnutí žaloby není správné, protože soud pominul, že stěžovatelka a) má právo být chráněna před nezákonným zásahem správního orgánu, přitom její dluh vznikl nezaplacením pokuty udělené stěžovateli b). Stěžovatelka a) není účastníkem řízení při výkonu rozhodnutí, těmito jsou oprávněný a povinný dle § 255 o. s. ř. Oprávněným je město Prostějov a povinným je stěžovatel b).
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
V případě žalovaného 1) byl původcem zásahu, proti kterému stěžovatelé brojí soudní exekutor.
Soudní exekutor je orgánem – fyzickou osobou, na kterou stát delegoval část svých mocenských práv, která jinak přísluší soudům. Exekutor vykonává činnost jako svobodné povolání a má postavení veřejného činitele. Jeho zákonné postavení má tedy smíšenou povahu, jednak vykonavatele nucených výkonů soudních a jiných rozhodnutí a zároveň osoby oprávněné k další činnosti v rozsahu zákona. Stát na exekutory přenesl část svých mocenských pravomocí a zákonem stanovil, jakým způsobem je bude exekutor vykonávat, a také stanovil, jakým způsobem a prostřednictvím kterých subjektů bude stát kontrolovat, zda jsou pravomoci exekutorovi dané vykonávány v souladu se zákonem. Exekutor je tedy soukromá osoba vykonávající z pověření soudu veřejnou moc v oboru justice. Podle § 28 exekučního řádu se úkony exekutora považují za úkony soudu. Uvedené ustanovení tudíž zakládá veřejnoprávní povahu postavení soudního exekutora a jeho oprávnění rozhodovat o právech a povinnostech soukromých subjektů.
sui generis
Exekutor však není správním orgánem, nelze tedy v jakékoli jeho činnosti, ať zákonné nebo nezákonné, spatřovat zásah správního orgánu, který by bylo lze přezkoumávat ve správním soudnictví.
Činnost soudního exekutora samozřejmě nemůže být zcela nekontrolována a bezbřehá. Právní mechanismy kontroly a možných opatření ze strany státu vůči soudnímu exekutorovi obsahuje exekuční řád, který stanoví rovněž povinnosti soudního exekutora při výkonu své činnosti. Pokud soudní exekutor při výkonu své činnosti porušuje zákon, popř. stavovské předpisy, může být jeho jednání (tedy i faktický zásah při provádění
exekuce
) kvalifikováno jako kárné provinění (viz § 116 a násl. exekučního řádu). Kárné řízení ve věcech soudních exekutorů upravuje zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů. Návrh na kárné řízení může dle § 117 exekučního řádu podat kárný žalobce, jímž je ministr spravedlnosti, předseda revizní komise a předseda kontrolní komise Exekutorské komory ČR, předseda krajského soudu proti exekutorovi, který má sídlo v obvodu tohoto soudu, předseda okresního soudu proti exekutorovi, který má sídlo v obvodu tohoto soudu, předseda okresního soudu proti exekutorovi, který byl tímto soudem pověřen provedením exekuce
. V kárném řízení lze uložit kárně obviněnému sankce od napomenutí a pokuty až po odvolání z funkce (§ 116 odst. 3 exekučního řádu). Kárným soudem je dle § 3 zákona č. 7/2002 Sb. Nejvyšší správní soud, který rozhoduje ve zvláštních senátech.Pokud stěžovatelé mají za to, že soudní exekutor při výkonu své činnosti postupoval nezákonně, mají možnost směřovat podnět k prověření činnosti příslušného soudního exekutora kárnému žalobci.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud poznamenává, že ochranu třetím osobám, tj. osobám odlišným od oprávněného a povinného v případě, že výkonem rozhodnutí bylo nepřípustně zasaženo do jejich práv, tzn. že výkonem rozhodnutí byla postižena jejich věc nebo právo, poskytuje § 267 a násl. o. s. ř. (tj. vylučovací žaloba). Tuto žalobu lze uplatnit do doby, než dojde k dražbě nebo zpeněžení postižení věci ve výkonu rozhodnutí; pokud byla vylučovací žaloba úspěšná, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí.
V případě namítané nezákonnosti usnesení krajského soudu stran výroku I, kterým byla žaloba proti žalovanému 1) odmítnuta, se Nejvyšší správní soud zcela ztotožňuje se závěry krajského soudu, neboť v daném případě se nejednalo o zásah, jehož původcem by byl správní orgán.
V případě žalovaného 2) se již nepochybně o zásah správního orgánu jednalo. Bylo proto namístě se dále zabývat splněním podmínek, za nichž lze o tom, zda se jedná o zásah zákonný či nezákonný, rozhodovat. (...)
Podle § 86 s. ř. s. „[s]
oud zastaví řízení, zjistí-li, že po podání žaloby již zásah ani jeho důsledky netrvají a nehrozí opakování zásahu
“. V projednávané věci konkrétní zásah, spočívající v asistenci žalovaného 2) trval dne 28. 1. 2011 a tohoto dne byl odchodem žalovaného 2) ukončen. Žalovaný 2) byl přitom přizván stěžovatelem b), a to poté, kdy zaměstnanci žalovaného 1) vnikli do chodby bytu a nedoložili příkaz ke vstupu do bytu. V žalobě stěžovatelé nikterak netvrdí, že zásah byl opakovaný nebo v době podání žaloby ještě trvá. Námitky v žalobě směřují výlučně proti postupu žalovaného 1). Stěžovatelé Policii ČR jako žalovaného v žalobě označili, nicméně neuvádějí, v čem měl její zásah spočívat, krom asistence, kterou sami iniciovali. (...)Nejvyšší správní soud neshledal usnesení krajského soudu v rozporu se zákonem ani v případě výroku II, v němž řízení ve vztahu k žalovanému 2) zastavil.
*)
S účinností od 1. 1. 2012 byl § 82 změněn zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.