Vydání 7-8/2012

(...) Soud se zabýval podstatou sporu, tedy tím, zda pořizování zvukového záznamu ze zasedání zastupitelstva obce je anebo není skutečností, která by odůvodňovala zásah Policie České republiky proti žalobci.

Východiskem svých úvah učinil soud konstatování, že podle § 93 odst. 3 obecního zřízení je zasedání zastupitelstva obce veřejné. To znamená, že tohoto zasedání se jako divák a posluchač může zúčastnit kdokoliv, tedy jak občan obce, tak i osoba s obcí nijak nespojená. Pokud by taková osoba sledující zasedání zastupitelstva obce chtěla do jednání jakkoliv zasáhnout, může tak učinit jen na výzvu, resp. se souhlasem toho, kdo zasedání zastupitelstva řídí. Stane-li se tak, pak taková osoba – přesněji vyjádřeno „“ (například proslov) – se stává součástí onoho zasedání zastupitelstva a není žádný rozumný důvod, proč by takové jednání mělo mít co do „“ jinou povahu, než zasedání samotné. Pokud se tedy na zasedání Zastupitelstva obce Pletený Újezd stává, že v jeho průběhu se k projednávaným záležitostem vyjadřují i soukromé osoby (tedy osoby odlišné od členů zastupitelstva obce nebo od jiných volených zástupců obecní samosprávy či dalších úředních osob), pak se projevy těchto soukromých osob stávají součástí zasedání Zastupitelstva obce Pletený Újezd a ztrácejí tak projevů osobní povahy, na něž by se vztahoval § 11 a § 12 občanského zákoníku. Je-li tedy dovoleno, aby i soukromá osoba pořizovala pro své účely záznam zasedání obecního zastupitelstva, jak výslovně připustil i žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, pak není důvod bránit jí v tom, aby zaznamenávala nejen projevy členů zastupitelstva nebo dalších úředních osob, ale i projevy každé osoby, která do jednání zastupitelstva vstoupí.

Pro úplnost soud poukazuje na to, že obdobné úvahy vedl i žalovaný ve svém vyjádření k žalobě, avšak závěry, k nimž dospěl, jsou s těmito úvahami v rozporu.

Žalovaný výslovně konstatoval, že „[ú]“

Z citovaného vyjádření je tedy zřejmé, že sám žalovaný zastává názor, že zasedání zastupitelstva obce je veřejné, a že v důsledku toho se veřejnou stává i účast soukromé osoby na tomto zasedání, a že ochrany svých dotčených osobnostních práv se taková osoba může domáhat jen soudní cestou, přičemž zastupitelstvo obce nemá pravomoc bránit soukromé osobě v pořizování zvukového záznamu. V rozporu s tím však žalovaný vzápětí aproboval skutečnost, že Policie České republiky zasáhla proti žalobci z důvodu protiprávního jednání, které mělo spočívat právě v pořizování zvukového záznamu přítomných neúředních osob, jež k tomu nedaly souhlas, čímž docházelo k narušování plynulého průběhu zasedání obce, a konstatoval, že postup policie byl zcela v souladu se zákonem.

Toto vyjádření je naprosto vnitřně rozporné, a v důsledku toho nesrozumitelné. Není nijak vysvětleno, v čem žalobcovo jednání narušuje plynulý průběh zastupitelstva obce, a proč byl nutný a zákonný zásah policie, ačkoliv se dotčené osoby měly bránit žalobou k soudu ve věcech občanskoprávních. (...)

Na základě shora uvedených úvah tedy dospěl Městský soud v Praze k závěru, že jednání zastupitelstva obce obecně – a obce Pletený Újezd jmenovitě – je podle § 93 odst. 3 obecního zřízení veřejné, což se týká všeho, co v průběhu tohoto zasedání odehraje, tedy včetně případných proslovů či jiných projevů soukromých osob, tedy těch, které nejsou členy zastupitelstva obce a ani jinak nejsou spojeny s fungováním obecní samosprávy. Každý je oprávněn pořizovat si pro své účely zvukový záznam zasedání zastupitelstva obce, a to včetně proslovů či jiných projevů soukromých osob, neboť nemají charakter projevů osobní povahy. Pokud by i přesto některá ze soukromých osob měla za to, že pořizováním zvukového záznamu jejího vystoupení v rámci zasedání zastupitelstva obce jsou dotčena její osobnostní práva, může se ochrany těchto práv domáhat jen cestou žaloby k soudu ve věcech občanskoprávních, neboť řešení takového sporu náleží výhradně do působnosti a pravomoci soudu. Zejména je třeba zdůraznit, že řešení takového sporu nenáleží mezi úkoly Policie České republiky, a její orgány tedy nemohou do takových sporů jakkoliv zasahovat, a to ani tím způsobem, že jednání některé z osob označily za přestupek. Soud proto dospěl k závěru, že zásah Policie České republiky byl nezákonný, neboť k němu nebyl žádný zákonný důvod – žalobce neporušoval žádnou povinnost, uloženou mu zákonem, a jeho jednání nezasahovalo do sféry práv jiných osob, přičemž rozhodnutí případného sporu o to nespadalo do působnosti a pravomoci Policie České republiky. (...)