Řízení před soudem: nepřípustnost kasační stížnosti
Kasační stížnost, jejíž důvody nesměřují vůči výroku napadeného soudního
rozhodnutí,
resp. nesměřují proti důvodům, na nichž je toto rozhodnutí postaveno, je nepřípustná
podle
§ 104 odst.
4 s. ř. s.,
neboť se opírá o jiné důvody, než které jsou uvedeny v
§ 103 s. ř. s.
Nejvyšší
správní soud proto takovou kasační stížnost odmítne podle
§ 46 odst.
1 písm. d) s. ř.
s. pro nepřípustnost.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, čj.
7 Afs
106/2009-77)
Věc: Ing. Václav K. proti Finančnímu ředitelství v Brně o registraci
plátce daně z
přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný rozhodl dne 4. 12. 2007 podle
§ 50 odst. 6
zákona č. 337/1992
Sb., o správě daní a poplatků, o zamítnutí odvolání žalobce proti rozhodnutí
Finančního úřadu
Brno I. ze dne 15. 5. 2007, jímž byla žalobci podle
§ 106 odst.
7 zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v návaznosti na
§ 33 zákona č.
337/1992 Sb.
zrušena registrace plátce daně z přidané hodnoty.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 5. 2008 postoupil žalobu žalobce
proti rozhodnutí
žalovaného Krajskému soudu v Brně. Krajský soud v Ostravě došel k závěru, že k vyřízení
podané
správní žaloby je místně příslušný Krajský soud v Brně, tj. soud, v jehož obvo- du
má sídlo žalovaný
správní orgán.
Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) blanketní kasační
stížnost s
tím, že ji odůvodní soudem ustanovený zástupce z řad advokátů. Ustanoveného zástupce
stěžovatele
Mgr. Tomáše Gureckého krajský soud dne 27. 5. 2009 vyzval, aby do jednoho měsíce
ode dne doručení
uvedl rozsah a důvody kasační stížnosti a návrh výroku rozsudku. Zástupce stěžovatele
se vyjádřil
tak, že napadené správní rozhodnutí je rozhodnutím nicotným, které nemá a nemůže
mít žádné právní
následky, a že jej napadá v celém rozsahu. Odkázal přitom na pravomocný rozsudek
Městského soudu v
Praze, sp. zn. 7 Ca 279/2006, kterým tento soud zrušil rozhodnutí Ministerstva financí
o delegaci
místní příslušnosti správy daní žalobce na Finanční ředitelství v Brně. Žalobce proto
navrhl, aby
soud vydal rozsudek, jímž se jednak ruší usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne
22. 5. 2008 a
jednak zrušuje a současně vyslovuje nicotnost rozhodnutí Finančního ředitelství v
Brně ze dne 4. 12.
2007.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že Městský soud v Praze skutečně
svým
rozsudkem ze dne 26. 2. 2009, čj. 7 Ca 279/2006- 104, zrušil pro nepřezkoumatelnost
rozhodnutí
Ministerstva financí o delegaci místní příslušnosti. Podle žalovaného se ale v případě
rozhodnutí
vydaných orgánem delegovaným podle zrušeného rozhodnutí Ministerstva financí nejedná
o natolik
závažnou vadu, která by měla mít za následek nicotnost takových rozhodnutí. Napadené
usnesení
Krajského soudu v Ostravě je v souladu s
§ 7 odst. 1 s.
ř. s.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.
Z odůvodnění:
V této věci bylo kasační stížností napadeno usnesení Krajského soudu v Ostravě
ze dne 22. 5.
2008, kterým byla věc postoupena Krajskému soudu v Brně. Stěžovatelem uplatněné důvody
kasační
stížnosti však v žádném případě nesměřují vůči napadenému rozhodnutí krajského soudu.
Naopak směřují
výlučně proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Tomu pak zcela odpovídá i rozsudečný
návrh,
který je pro soud závazný a jímž se stěžovatel pod bodem II. a III. domáhá zrušení
a vyslovení
nicotnosti rozhodnutí finančního ředitelství ze dne 4. 12. 2007. Nedostatečnost kasační
stížnosti
pak nebyla odstraněna ani soudem ustanoveným advokátem Mgr. Tomášem Gureckým k výzvě
krajského soudu
ze dne 27. 5. 2009.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost může účinně směřovat jen
proti těm důvodům
soudního rozhodnutí, na nichž je toto rozhodnutí postaveno. To znamená, že v řízení
o kasační
stížnosti proti usnesení krajského soudu o postoupení věci lze účinně směřovat důvody
kasační
stížnosti (stěžovatelovy výtky) do výroku krajského soudu o postoupení věci.
V této věci tomu tak není.
Je tomu tak proto, že důvody kasační stížnosti směřují výlučně proti správnímu
rozhodnutí
(rozhodnutí finančního ředitelství), a nikoliv proti usnesení krajského soudu, kterým
byla věc
postoupena Krajskému soudu v Brně. Nelze tudíž dojít k jinému závěru než tomu, že
se kasační
stížnost opírá o „jiné důvody“ než důvody uvedené v
§ 103 s. ř. s.
Taková
kasační stížnost je potom nepřípustná.
Nejvyšší správní soud z uvedeného důvodu došel k závěru, že kasační stížnost proti
usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2008 není přípustná, a proto ji podle
§ 46 odst.
1 písm. d) s. ř.
s. odmítl. Je tomu tak proto, že stěžovatelem uplatněné důvody uvedené v doplnění
kasační
stížnosti jsou jinými důvody ve smyslu
§ 104 odst.
4 s. ř.
s.