Vydání 11/2008

(...) Předně nutno uvést, že § 8 s. ř. s. stanoví důvody pro vyloučení soudců a dalších osob z projednávání věci. Soudce je vyloučen tehdy, pokud s ohledem na jeho poměr k věci, k účastníkům a zástupcům je důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Soudce je vyloučen též tehdy, pokud se podílel na projednávání věci na úrovni správních orgánů nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem pro vyloučení naopak není soudcův procesní postup v dané věci nebo rozhodování v jiných věcech. O podjatosti soudců rozhoduje předseda soudu; je-li toho názoru, že důvody podjatosti soudce nejsou dány, rozhoduje Nejvyšší správní soud. Tlumočník je vyloučen z tlumočnických úkonů pro důvody obdobné důvodům pro vyloučení soudce. U tlumočníků se tak zpravidla bude jednat o takový vztah k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, který by zpochybňoval jejich nepodjatost. Tlumočník je především s ohledem na § 8 odst. 4 s. ř. s., stejně jako § 11 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, povinen oznámit předsedovi senátu, že jsou dány důvody jeho podjatosti, a to neprodleně po jejich zjištění. Rozhodnutí o vyloučení přísluší senátu.

Vedle této povinnosti tížící soudce stejně jako tlumočníka existuje též právo účastníků řízení a osob zúčastněných na řízení namítnout podjatost soudce a dalších osob účastnících se řízení, mezi nimi i tlumočníka (§ 8 odst. 5 s. ř. s.). O vyloučení soudce rozhoduje Nejvyšší správní soud (tedy nadřízený soud), o vyloučení tlumočníka senát, který věc projednává.

Otázka podjatosti je nepochybně jedním z klíčových bodů práva na spravedlivý proces. Největší dopad na zákonnost řízení může mít podjatost soudců, neboť ti vedou řízení v mezích vytyčených jeho účastníky a přijímají rozhodnutí ve věci samé i rozhodnutí procesní povahy. Za účelem co největšího posílení záruk byl zaveden do soudního řádu správního takový mechanismus, dle něhož rozhoduje o vyloučení soudců předseda krajského soudu, zpravidla však Nejvyšší správní soud jako nadřízený soud (viz výše). Jedná se o specifický mechanismus rozhodování Nejvyššího správního soudu, který nijak nesouvisí s řízením o kasační stížnosti a nemá ostatně ani povahu opravného prostředku (srov. k tomu přiměřeně argumentace obsažená v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 628/2001, dle něhož rozhodnutí nadřízeného soudu o podjatosti soudce není rozhodnutím odvolacího soudu, a dovolání proti němu tak není přípustné).

Zvláštní povaha rozhodování o námitce podjatosti Nejvyšším správním soudem vyplývá ze samotné skutečnosti, že nedochází k přezkumu žádného předchozího rozhodnutí ve věci podjatosti soudce, protože takové rozhodnutí krajský soud vydat nemůže pro nedostatek věcné příslušnosti (výjimkou je opatření předsedy krajského soudu dle § 8 odst. 3 věty druhé s. ř. s.). Taktéž formální a obsahové náležitosti námitky podjatosti, které jsou stanoveny v § 8 odst. 5 ve spojení s § 37 odst. 3 s. ř. s., se liší od náležitostí kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud proto ve svém usnesení ze dne 15. 9. 2004, čj. Nao 23/2004-55^*) (přístupné na www.nssoud.cz), uvedl, že proti rozhodnutí o námitce podjatosti není kasační stížnost přípustná.

V případě podjatosti jiných osob, jako v tomto případu tlumočnice, je rozhodování svěřeno do rukou senátu, který věc projednává (§ 8 odst. 5 s. ř. s.). Je to především z důvodu, že senát dohlíží na zákonnost soudního řízení a zajišťuje řádný průběh ústního jednání. Pokud by dospěl v průběhu řízení k závěru, že tlumočník neplní řádně své povinnosti, může zrušit jeho ustanovení jako tlumočníka v dané věci. Rozhodování o námitce podjatosti tlumočníka nepředstavuje bezprostřední zásah do práv a povinností účastníka řízení. Nutno souhlasit s právním názorem vyjádřeným v napadeném usnesení, podle něhož o tom, zda důkazy předložené účastníky budou či nebudou provedeny, rozhoduje soud a svůj postup musí odůvodnit; v průběhu jednání se tlumočnice řídí pokyny soudu. Jak vyplývá z výše uvedeného, má rozhodování o vyloučení pro podjatost specifickou povahu a v případě rozhodování o vyloučení tlumočníka se jedná o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení; kasační stížnost je proti němu s ohledem na § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. nepřípustná.

(...) Jestliže by se soud dostatečně nezabýval námitkou podjatosti tlumočníka vznesenou účastníkem řízení či osobou zúčastněnou na řízení, resp. by o ní rozhodl nezákonným způsobem, zatížil by tak soudní řízení vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud by pak byl oprávněn přezkoumat posouzení otázky podjatosti tlumočníka ze strany soudu v rámci řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí ve věci samé. V tomto případě se nejedná o rozhodování o účastenství určité osoby v soudním řízení (jako v rozsudku NSS ze dne 31. 8. 2005, čj. 7 As 43/2005-63^**)), rozhodnutí ve věci samé bude účastníkovi doručeno a tento bude seznámen se skutečností, kdy uplyne lhůta pro podání kasační stížnosti. Tento postup není ani v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, ba naopak samostatný přezkum usnesení o nevyloučení tlumočníka se může jevit jako nehospodárný, neboť by neúměrně prodlužoval délku řízení před soudem prvního stupně a mohl by sloužit jako prostředek procesních obstrukcí. (...)