Vydání 1/2010

Úprava práva nahlížet i do příloh soudního spisu souvisí s charakterem správního soudnictví, jehož těžiště spočívá především v přezkoumávání správních rozhodnutí, při kterém musí mít soud k dispozici správní spisy (§ 74 odst. 1 s. ř. s.). Tyto spisy pak tvoří přílohu soudního spisu. Účastníci řízení, jejich zástupci a osoby zúčastněné na řízení proto mají právo nahlížet do soudního spisu a jeho příloh, s výjimkou protokolu o hlasování, a pořizovat si z něj výpisy a opisy nebo žádat, aby jim byl takový výpis nebo opis vydán (§ 45 odst. 1 s. ř. s.). Při předložení spisu správní orgán vždy označí ty části spisu, které obsahují utajované informace chráněné zvláštním zákonem nebo jiné skutečnosti chráněné podle zvláštních zákonů. Předseda senátu tyto části spisu vyloučí z nahlížení. To platí přiměřeně i o spisech soudu (§ 45 odst. 3 s. ř. s.). Z nahlížení nelze vyloučit části spisu uvedené v odstavci 3, jimiž byl nebo bude prováděn důkaz soudem, a z nahlížení nelze dále vyloučit ani ty části spisu, do nichž měl účastník právo nahlížet v řízení před správním orgánem (§ 45 odst. 4 s. ř. s.). Do částí spisu uvedených v odstavci 3, které podle odstavce 4 z nahlížení nebyly vyloučeny, smí nahlížet pouze účastník a jeho zástupce, popřípadě též osoba, která se prokáže osvědčením pro příslušný stupeň utajení projednávaných skutečností chráněných zvláštním zákonem, prokáže-li na nahlížení právní zájem (§ 45 odst. 5 s. ř. s.).

Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem; usnesením jen tam, kde to zákon stanoví (§ 53 odst. 1 s. ř. s.). V jiných věcech soud rozhoduje usnesením tam, kde to zákon stanoví (§ 53 odst. 2 s. ř. s.). Proti rozhodnutí soudu jsou opravné prostředky přípustné, jen stanoví-li tak tento zákon (§ 53 odst. 3 s. ř. s.).

Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak (§ 102 s. ř. s.).

Z výše uvedeného vyplývá, že ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem, popř. usnesením, stanoví-li tak zákon. V jiných věcech než ve věci samé pak soud rozhoduje pouze usnesením, a to v případech, kde to zákon stanoví. Pro úkony soudu podle § 45 s. ř. s. není stanoveno, že je soud činí formou usnesení. Podle stávající právní úpravy je tedy možné rozhodnout usnesením jen tam, kde to stanoví zákon. V jiných případech formy usnesení užít nelze. Uvedenému výkladu odpovídá i postup, který zvolil městský soud, když reagoval na žádost stěžovatele o nahlédnutí do neveřejné části správního spisu. Z použité formy je zřejmé, že ani po této stránce nejde o rozhodnutí (chybí např. odůvodnění, poučení o opravném prostředku), ale jen o sdělení. V tomto případě (nahlížení do spisu), kde nejde o vyřízení věci a § 45 s. ř. s. není zahrnut do výčtu věcí, v nichž je rozhodováno usnesením, nemá soud jinou možnost než věc vyřídit přípisem. Městský soud právě tímto způsobem postupoval. Jelikož s. ř. s. v kontextu uvedených ustanovení (nahlížení do spisu) neumožňuje, aby účastníci řízení nebo osoby zúčastněné na řízení podali proti sdělení krajského, resp. městského, soudu kasační stížnost (arg. kasační stížnost je přípustná jen proti rozhodnutí), nelze než dovodit (za použití logického výkladu důkazem opaku ve vazbě na § 53 odst. 3 s. ř. s.), že kasační stížnost proti napadenému sdělení městského soudu přípustná není.

Nejvyšší správní soud musí v této souvislosti poukázat i na usnesení ze dne 26. 6. 2003, čj. 6 A 164/2002-8, č. 15/2003 Sb. NSS. V tomto usnesení je vysloven právní názor, že: „Rozhodnutí správce daně o rozsahu, v němž bylo daňovému subjektu umožněno nahlédnout do spisů týkajících se jeho daňových povinností (§ 23 odst. 2 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení, a to i přesto, že je přezkoumatelné hierarchicky vyšším správcem daně v odvolacím řízení (§ 23 odst. 4 zákona ČNR č. 337/1992 Sb.). Na taková rozhodnutí se vztahuje kompetenční výluka stanovená v § 70 písm. c) s. ř. s. a žaloba ve správním soudnictví není podle § 68 písm. e) s. ř. s. přípustná. Vady způsobené nesprávnou aplikací § 23 zákona ČNR č. 337/1992 Sb. lze ve správním soudnictví napadnout jedině po vyčerpání řádných opravných prostředků v daňovém řízení žalobou směřující proti meritornímu rozhodnutí správce daně o daňové povinnosti poplatníka.“

Nejvyšší správní soud z tohoto judikátu pro danou věc dovozuje, že je-li rozhodnutí správce daně o rozsahu, v němž bylo daňovému subjektu umožněno nahlédnout do spisů týkajících se jeho daňových povinností (§ 23 odst. 2 d. ř.) jen rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení bez možnosti meritorního přezkoumání, tím spíše není důvod přezkoumat v řízení o mimořádném opravném prostředku sdělení městského soudu o nevyhovění žádosti o nahlédnutí do neveřejné části správního spisu, které není ani rozhodnutím. (-)

Nejvyšší správní soud dodává, že stěžovatel není na svých právech zkrácen, neboť bude-li mít za to, že městský soud nesprávnou aplikací ustanovení § 45 s. ř. s. porušil jeho práva jako účastníka řízení, lze takovou vadu namítat v rámci řízení o kasační stížnosti proti rozhodnutí městského soudu ve věci samé jako jinou vadu řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].