Vydání 3/2007

Žalobce požádal žalovaného o odprodej části pozemku v katastrálním území Záběhlice. Usnesením zastupitelstva žalovaného ze dne 29. 4. 2004 však byl předmětný pozemek jako související s pozemkem schválen k prodeji jiným zájemcům.

Městský soud v Praze v dané věci podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobu žalobce na ochranu proti nečinnosti žalovaného. V odůvodnění dospěl k závěru, že žalobnímu návrhu žalobce nelze vyhovět. Domáhá se totiž kladného rozhodnutí žalovaného, jímž prodal předmětný pozemek žalobci, a to odkazem na „řízení“, které nemá oporu v zákoně. Vlastníkem pozemku je žalovaný jako obec. Ten disponuje se svým majetkem zcela samostatně a o své vůli v soukromoprávních vztazích, v nichž má rovné postavení jako jiné subjekty, které mohou být potencionálními prodejci či nabyvateli vlastnického práva k pozemku. V tomto svém postavení se obec řídí ustanoveními občanského zákoníku a je-li touto obcí žalovaný, pak je při dispozici se svým majetkem nadto vázán zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Podle ustanovení § 34 odst. 1 tohoto zákona nakládá žalovaný s vlastním majetkem a hospodaří s ním za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním předpisem podle vlastního rozpočtu. Není proto možné, aby soud nařídil prodej pozemku z majetku obce určitému zájemci, byť by mu pro odkup svědčil jakýkoli důvod. Žalobce nemá právní nárok na odkoupení pozemku z vlastnictví obce, neboť v těchto vztazích záleží jedině na vůli obce, respektive na vyjádření jí volených orgánů, zda na návrh kupní smlouvy přistoupí. O žádosti žalobce se nevede správní řízení podle správního řádu (č. 71/1976 Sb.), neboť nejde o rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací v oblasti státní správy, tj. ve vztazích veřejnoprávních. Předmětný pozemek není státním majetkem a žalovaný při dispozici s tímto majetkem nevystupuje jako orgán státní moci, nýbrž jako občanskoprávní subjekt - obec, která rozhoduje o svém majetku v rámci výkonu své samostatné působnosti. Činí tak svým voleným orgánem, jímž je zastupitelstvo. Žalobce se svou žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhal ochrany neexistujícího veřejného subjektivního práva proti žalovanému, který není v daném případě správním orgánem, jenž by byl povinen podle procesního předpisu platného pro řízení u správního orgánu vydat rozhodnutí nebo osvědčení (§ 79 s. ř. s.). K projednání žaloby tak chybí základní podmínky řízení, tj. aktivní legitimace žalobce (§ 79 odst. 1 s. ř. s.), pasivní legitimace žalovaného (§ 79 odst. 2 s. ř. s.) a předmět ochrany ve správním soudnictví (§ 2 s. ř. s. - existence veřejného subjektivního práva).

Proti usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, neboť měl za to, že předmětné rozhodnutí orgánu místní samosprávy je rozhodnutím vydaným ve správním řízení.

Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.