Vydání 3/2007

Číslo: 3/2007 · Ročník: V

1075/2007

Řízení před soudem: nedostatek podmínek řízení. Územní samospráva: vystupování obce

Ej 344/2006
Řízení před soudem: nedostatek podmínek řízení
Územní samospráva: vystupování obce v soukromoprávních vztazích
k § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
k § 34 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze
Při nakládání s vlastním majetkem a hospodaření s ním vystupuje obec jako účastník soukromoprávních vztahů, nikoli jako nositel moci veřejné (§ 34 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze). Usnesení zastupitelstva obce, jímž byl schválen k prodeji pozemek ve vlastnictví obce, není rozhodnutím, jímž by obec autoritativně rozhodovala o veřejných subjektivních právech fyzických a právnických osob, a nelze je tudíž napadnout žalobou ve správním soudnictví. Soud takovou žalobu odmítne podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek podmínek řízení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2006, čj. 3 Ans 9/2005-114)
Věc:
Společnost s ručením omezeným E. proti hlavnímu městu Praha o ochranu proti nečinnosti, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce požádal žalovaného o odprodej části pozemku v katastrálním území Záběhlice. Usnesením zastupitelstva žalovaného ze dne 29. 4. 2004 však byl předmětný pozemek jako související s pozemkem schválen k prodeji jiným zájemcům.
Městský soud v Praze v dané věci podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobu žalobce na ochranu proti nečinnosti žalovaného. V odůvodnění dospěl k závěru, že žalobnímu návrhu žalobce nelze vyhovět. Domáhá se totiž kladného rozhodnutí žalovaného, jímž prodal předmětný pozemek žalobci, a to odkazem na „řízení“, které nemá oporu v zákoně. Vlastníkem pozemku je žalovaný jako obec. Ten disponuje se svým majetkem zcela samostatně a o své vůli v soukromoprávních vztazích, v nichž má rovné postavení jako jiné subjekty, které mohou být potencionálními prodejci či nabyvateli vlastnického práva k pozemku. V tomto svém postavení se obec řídí ustanoveními občanského zákoníku a je-li touto obcí žalovaný, pak je při dispozici se svým majetkem nadto vázán zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze. Podle ustanovení § 34 odst. 1 tohoto zákona nakládá žalovaný s vlastním majetkem a hospodaří s ním za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním předpisem podle vlastního rozpočtu. Není proto možné, aby soud nařídil prodej pozemku z majetku obce určitému zájemci, byť by mu pro odkup svědčil jakýkoli důvod. Žalobce nemá právní nárok na odkoupení pozemku z vlastnictví obce, neboť v těchto vztazích záleží jedině na vůli obce, respektive na vyjádření jí volených orgánů, zda na návrh kupní smlouvy přistoupí. O žádosti žalobce se nevede správní řízení podle správního řádu (č. 71/1976 Sb.), neboť nejde o rozhodování o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací v oblasti státní správy, tj. ve vztazích veřejnoprávních. Předmětný pozemek není státním majetkem a žalovaný při dispozici s tímto majetkem nevystupuje jako orgán státní moci, nýbrž jako občanskoprávní subjekt - obec, která rozhoduje o svém majetku v rámci výkonu své samostatné působnosti. Činí tak svým voleným orgánem, jímž je zastupitelstvo. Žalobce se svou žalobou na ochranu proti nečinnosti domáhal ochrany neexistujícího veřejného subjektivního práva proti žalovanému, který není v daném případě správním orgánem, jenž by byl povinen podle procesního předpisu platného pro řízení u správního orgánu vydat rozhodnutí nebo osvědčení (§ 79 s. ř. s.). K projednání žaloby tak chybí základní podmínky řízení, tj. aktivní legitimace žalobce (§ 79 odst. 1 s. ř. s.), pasivní legitimace žalovaného (§ 79 odst. 2 s. ř. s.) a předmět ochrany ve správním soudnictví (§ 2 s. ř. s. - existence veřejného subjektivního práva).
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost, neboť měl za to, že předmětné rozhodnutí orgánu místní samosprávy je rozhodnutím vydaným ve správním řízení.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatel napadá usnesení Městského soudu v Praze z důvodu podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. pro nezákonnost rozhodnutí soudu o odmítnutí návrhu. Je přesvědčen, že rozhodnutí orgánu místní samosprávy o prodeji pozemku do vlastnictví jiného subjektu je rozhodnutím vydaným ve správním řízení. Toto své přesvědčení ovšem nijak blíže neodůvodňuje ani nerozvádí.
Jak vyplývá z výše uvedeného, s touto otázkou se již zcela dostatečně a vyčerpávajícím způsobem vypořádal Městský soud v Praze v napadeném usnesení. S jeho rozhodnutím se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje a v podrobnostech odkazuje na jeho odůvodnění. Usnesení Městského soudu v Praze, jímž žalobu stěžovatele odmítl pro nedostatek podmínek řízení, je tedy zcela správné, a netrpí tudíž vadou podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle § 110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

Zasílání aktuálního vydání na e-mail


Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.