4241/2021
Řízení před soudem: návrh podaný zákonným zástupcem nezletilého; nezbytnost souhlasu opatrovnického soudu
Řízení před soudem: návrh podaný zákonným zástupcem nezletilého; nezbytnost souhlasu opatrovnického soudu
k § 898 odst. 1 a 2 písm. a) občanského zákoníku
K podání žaloby či jiného návrhu ve správním soudnictví nezletilým zastoupeným zákonným zástupcem není zpravidla třeba souhlasu opatrovnického soudu (§ 898 odst. 1 občanského zákoníku). Správní soud v každém jednotlivém případě vyhodnotí, jak podstatně by dané řízení mohlo zasáhnout do práv či povinností nezletilého a zda konkrétní žaloba vyžaduje schválení opatrovnického soudu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2021, čj. 10 As 123/2021-41)
Prejudikatura:
č. 3228/2015 Sb. NSS.Věc:
J. B. proti Masarykově základní škole a mateřské škole Český Těšín o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobce.Žalobce byl žákem 5. třídy žalované základní školy. Po uvolnění krizových opatření a zrušení zákazu prezenční výuky začal opět chodit do školy. Nesouhlasil však s tím, že škola po něm vyžadovala nošení roušek.
Podal proto proti škole zásahovou žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, v níž popsal negativní dopady celodenního nošení roušky na zdraví včetně psychického stresu a označil opatření za zmatečná, nekoncepční a nekonzistentní. Navrhoval tudíž, aby krajský soud označil nezákonný zásah žalované spočívající ve vynucování povinnosti nosit ochranné prostředků dýchacích cest a „
ve výhrůžkách sankcemi v případě, kdy žalobce nebude splňovat povinnost nošení ochranných prostředků dýchacích cest
“. Dále se domáhal toho, aby soud zakázal žalované škole pokračovat ve vynucování povinnosti nosit ochranné prostředky dýchacích cest a aby mu žalovaná škola umožnila pohyb a pobyt v prostorách školy bez nošení ochranných prostředků dýchacích cest.Krajský soud žalobu usnesením ze dne 25. 2. 2021, čj. 22 A 100/2020-28, odmítl, neboť ve věci nebyla dána pravomoc správních soudů. V odůvodnění vysvětlil, že žalovaná škola ve věci nevystupovala jako správní orgán. Jednala na základě opatření Ministerstva zdravotnictví, která mají povahu opatření obecné povahy.
Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Namítal, že krajský soud neodůvodnil závěr o tom, že správní soudy nemají pravomoc věc rozhodnout. Upozorňoval, že v žalobě argumentoval též usnesením Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 19/20, a na něj navazujícím rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2020, čj. 8 As 34/2020-100. Krajský soud se nicméně k této konkrétní argumentaci vůbec nevyjádřil. Jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
(…)
III. A. K žalobě stěžovatele jako nezletilého dítěte nebylo třeba souhlasu opatrovnického soudu
[9] Stěžovatel dle přesvědčení žalované nesplňuje a ani v řízení před krajským soudem nesplnil podmínku řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel totiž neosvědčil oprávnění zákonného zástupce zastupovat ho při podání žaloby či kasační stížnosti. Žalovaná tvrdí, že toto oprávnění měl osvědčit souhlasem opatrovnického soudu.
[10] Nejvyšší správní soud k tomu uvádí následující.
[11] Stěžovatel je nezletilé dítě, zastoupené zákonným zástupcem. Podle § 898 odst. 1 občanského zákoníku platí, že „[k]
právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty
“. Pro posouzení, zda je k nakládání s majetkem nezletilého zákonným zástupcem potřeba schválení opatrovnického soudu, je významným hlediskem způsobilost právního úkonu negativně zasáhnout do majetkové sféry nezletilého. Judikatura
v této souvislosti vykládá povinnost přivolení opatrovnického soudu k podání žaloby velmi široce, nemusí tedy jít nutně jen o „ryze majetkové záležitosti
“. Dle judikatury civilních soudů podání jakékoli
žaloby je „je bezesporu neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého (např. krom vzniklých práv a povinností, o kterých je rozhodováno v řízení, taktéž nutnost hradit náklady soudního řízení)
“ (rozsudek NS ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2289/2011, ještě pro úpravu účinnou do 31. 12. 2013; ve vztahu k novému občanskému zákoníku shodně usnesení NS ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4531/2018).[12] Závěry citované civilní judikatury však nelze do řízení podle soudního řádu správního přebírat mechanicky. Je pravda, že ani podání žaloby ve správním soudnictví není „běžnou“ záležitostí. Potenciální zásah těchto řízení do majetkové sféry nezletilého však bude zpravidla nižší (dikcí občanského zákoníku se bude obvykle týkat „
zanedbatelné majetkové hodnoty
“), a to pro rozdílný rozsah a strukturu nákladů řízení a zanedbatelnou výši soudního poplatku (ve srovnání s civilním soudnictvím); nadto žalovanému správnímu orgánu se náhrada nákladů řízení zásadně nepřiznává (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 1. 2020, čj. 1 As 309/2019-51, bod 12). Ovšem i tam, kde výjimečně správní soud náhradu nákladů žalovanému či osobě zúčastněné na řízení přizná, jsou náklady přiznávané ve správním soudnictví typicky v řádech několika tisíců korun, tedy zcela nesrovnatelné s náklady obvykle přiznávanými v soudnictví civilním.[13] To ovšem neznamená, že nezletilci zastoupení zákonným zástupcem mohou bez přivolení opatrovnického soudu ve správním soudnictví žalovat zcela libovolně. Souhlas opatrovnického soudu k podání žaloby dítětem bude namístě typicky tam, kde se spor před správním soudem týká nemovitosti dítěte [srov. § 898 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku, např. rozhodnutí o odstranění stavby apod.] nebo jiné významné majetkové hodnoty. Správní soud je krom toho oprávněn v každém jednotlivém případě vyhodnotit, jak podstatně by dané řízení mohlo zasáhnout do práv či povinností nezletilého a zda konkrétní žaloba vyžaduje schválení opatrovnického soudu. Soud má vždy přihlédnout k povaze toho či onoho sporu, včetně otázky, zda v souvislosti se soudním řízením nehrozí žalujícímu dítěti jiné významnější finanční náklady (srov. např. právo státu na náhradu nákladů řízení, které stát platil, ve smyslu § 60 odst. 4 s. ř. s.).
[14] Dítě se krom toho nesmí stát pouhým „vehiklem“ k uspokojování potřeby žalovat ze strany zákonných zástupců dítěte. Nejvyšší správní soud se hlásí k judikatuře Nejvyššího soudu, dle níž zákonní zástupci nemohou za nezletilé děti svévolně nebo zřejmě bezúspěšně uplatňovat práva či práva zneužívat. O takové případy půjde například, jestliže je zjevné, že důvodem podání žaloby je činit žalovanému obtíže, aniž má žaloba sama nějakou naději na úspěch (srov. např. usnesení NS ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4696/2014, či ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014). Pokud by například zákonní zástupci za své nezletilé děti opakovaně podávali zjevně bezúspěšné správní žaloby, ať již s ohledem na jejich obsah či povahu anebo s ohledem na předchozí konzistentní judikaturu, mohl by to být důvod pro potřebu přivolení opatrovnického soudu k podání žaloby. Již jen samotná mnohost podaných žalob může i ve správním soudnictví iniciovat potřebu souhlasu opatrovnického soudu, neboť případný opakovaný neúspěch může mít do majetkové sféry nezletilého zásadní dopad (ostatně v případech zneužití žalob bude mít správní orgán na přiznání nákladů řízení právo – srov. k tomu přiměřeně závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 31. 3. 2015, čj. 7 Afs 11/2014-47, č. 3228/2015 Sb. NSS, bod 29).
[15] Nic z toho ovšem není v nynější věci patrné. Zdejšímu soudu není ani známo, že by zákonný zástupce za stěžovatele podával žaloby opakovaně, tím méně, že by nynější žaloba byla zjevně šikanózní či abuzivní (zneužívající právo). Proto Nejvyšší správní soud nevidí problém v tom, že krajský soud v nynější věci přivolení opatrovnického soudu nepožadoval.
(…)
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.