Vydání 1/2007

Celní ředitelství Brno rozhodnutím ze dne 5. 6. 2001 vyslovilo, že se mění rozhodnutí Celního úřadu Znojmo ze dne 30. 4. 2001 tak, že se uložené zvláštní opatření "propadnutí" nahrazuje slovem "zabrání" s tím, že v ostatních částech zůstává výrok nezměněn.

Krajský soud v Brně kasační stížností napadeným rozsudkem ze dne 29. 4. 2003 rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, krajský soud vycházel především z toho, že "napadená" rozhodnutí správních orgánů (tedy rozhodnutí správních orgánů prvého i druhého stupně) vycházejí ze závěru, že žalobce skladoval v nákladovém prostoru nákladního automobilu celkem 800 000 ks neznačených cigaret. Ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a opatřeních s tím souvisejících, stanoví, že příslušný orgán uloží fyzické nebo právnické osobě, která skladuje nebo prodává cigarety neznačené podle § 4 odst. 1 téhož zákona, při prvním zjištění jejich skladování nebo prodeje pokutu až do výše 100 000 Kč. V ustanovení § 8 odst. 10 citovaného zákona je uvedeno, že skladováním neznačených cigaret se pro účely tohoto zákona rozumí skladování v prostorách k tomu určených (skladech), v dopravních prostředcích, a to i při přepravě, v kancelářích nebo jiných nebytových prostorách a v prodejních místech včetně stánkového a obdobného prodeje. Bylo tedy na správních orgánech, aby dostály své zákonné povinnosti ve smyslu ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu, tedy aby v odůvodnění napadených rozhodnutí dostatečným způsobem vyslovily úvahy týkající se výkladu klíčového termínu "skladování" (skladování v dopravních prostředcích). K výkladu tohoto pojmu nedošlo, neboť obě napadená rozhodnutí bez dalšího uvádějí, že žalobce jako řidič převážel v nákladním automobilu 800 000 ks neznačených cigaret a tím je též skladoval. V napadeném rozhodnutím tak chybí potřebný výklad zákona, a sice zda skladováním cigaret je možno rozumět jejich pouhé převážení v dopravním prostředku či zda je potřeba naplnit i jiné kumulativní znaky. Žalovaný (stejně jako orgán I. stupně) tedy porušil napadeným rozhodnutím ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu, a jeho rozhodnutí proto z hlediska zákona neobstojí.

Rozhodnutí Krajského soudu v Brně napadl žalovaný kasační stížností. V kasační stížnosti uvedl, že jádrem celého problému je ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu, zejména otázky míry informací poskytnutých účastníkovi řízení v odůvodnění rozhodnutí, popřípadě otázka, jaké minimum skutkových a právních okolností musí být v odůvodnění rozhodnutí obsaženo, aby nedošlo k porušení citovaného ustanovení. Ze slovního výkladu by mohlo vyplývat, že správní orgán se musí v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat beze zbytku se všemi skutečnostmi, o které je výrok opřen. Naznačená tohoto ustanovení by vedla k tomu, že výsledkem by bylo rozhodnutí kasuistické, komplikované, a z tohoto důvodu pro účastníka nepřehledné a nesrozumitelné. Dle názoru stěžovatele znamená přiměřená aplikace ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu nalezení míry skutkové i právní , která zajistí účastníkovi řízení srozumitelnou informaci o skutečnostech, z nichž správní orgán při rozhodování vycházel, a o způsobu aplikace práva. Z hlediska požadavků vyslovených soudem nelze totiž zcela přesně určit, jaká míra informací uvedených v odůvodnění rozhodnutí by soud vůbec uspokojila. Konstatoval-li stěžovatel v soudem zrušeném rozhodnutí, že účastník řízení neznačené cigarety vezl v nákladním automobilu a že tím, že je převážel, je i skladoval, nelze než dovodit, že skladováním neznačených cigaret rozumí stěžovatel jejich umístění do dopravního prostředku, logicky tedy i jejich převážení v dopravním prostředku bez naplnění jiných kumulativních znaků. Jiný závěr z obsahu celého odůvodnění nelze učinit. Vzhledem ke znění ustanovení § 8 odst. 10 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, by požadavek naplnění jiných kumulativních znaků byl v rozporu s danou skutkovou podstatou. Tento názor soudu je v rozporu s jeho dosavadní praxí, a tedy je zásahem do právní jistoty, když v podobných věcech v tomto případě Krajský soud v Brně rozhoduje různě.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.