Vydání 7/2008

V ustanovení § 50c odst. 4 o. s. ř. stanoví, že nebude-li uložená písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, vyzvednuta do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, pokud doručení písemnosti nebylo neúčinné. Podle § 46 odst. 6 o. s. ř. byla-li písemnost určená do vlastních rukou doručována fyzické osobě na adrese, která je vedena podle zvláštního právního předpisu (v daném případě podle § 77 zákona o azylu) jako místo pobytu této osoby, je uložení písemnosti, kterou si adresát nevyzvedl do 10 dnů od uložení, neúčinné, jestliže fyzická osoba soudu prokáže, že se v místě doručování nezdržovala v den, kdy nebyla zastižena, a v době do 10 dnů od uložení. V daném případě bylo doručováno do hlášeného místa pobytu stěžovatele v Pobytovém středisku Zastávka u Brna (§ 77 odst. 1 zákona o azylu), přičemž stěžovatel netvrdil ani neprokázal, že by se v období od 3. do 6. 9. 2007, kdy pobytové středisko opustil, v místě doručování nezdržoval. Z dikce citovaného ustanovení § 46 odst. 6 o. s. ř. je zřejmé, že k účinnosti náhradního doručení není třeba, aby se adresát zdržoval v místě doručování po celou dobu běhu 10denní lhůty pro uložení písemnosti, naopak plně postačí, má-li se za to, že se v místě doručování zdržoval byť i jediný den v rámci uvedené 10denní lhůty. To odpovídá i smyslu a účelu tohoto ustanovení poskytnout adresátovi písemnosti možnost, aby si uloženou zásilku, o jejíž existenci byl vyrozuměn, v průběhu úložní lhůty vyzvedl. Na účinnost náhradního doručení tedy nemohlo mít vliv, že stěžovatel třetího dne po uložení písemnosti pobytové středisko opustil. K náhradnímu doručení by za těchto okolnosti došlo i v případě, pokud by stěžovatel řádně ohlásil změnu místa hlášeného pobytu a byla by mu povolena (k tomu srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2004, čj. 2 Azs 258/2004-40, publikované pod č. 801/2006 Sb. NSS).

V daném případě je tedy třeba vycházet z toho, že napadený rozsudek krajského soudu byl stěžovateli doručen formou náhradního doručení desátým dnem od uložení této písemnosti u provozovatele poštovních služeb, tedy dnem 13. 9. 2007. Toto doručení je tedy rozhodné z hlediska běhu lhůty pro podání kasační stížnosti, následné opětovné doručování rozsudku krajského soudu prostřednictvím ustanoveného opatrovníka již nemohlo mít na běh této lhůty žádný vliv.

Podle § 106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle § 106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu. Podle § 40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek její lhůty. Dnem určujícím počátek lhůty počítané podle týdnů byl den doručení napadeného rozsudku stěžovateli, tedy čtvrtek 13. 9. 2007. Poslední den lhůty tak připadl na čtvrtek dne 27. 9. 2007, kterýmžto dnem také lhůta k podání kasační stížnosti marně uplynula. Kasační stížnost byla podána až dne 8. 10. 2007, a tedy zjevně opožděně.