Vydání 8/2010

Stěžovatelé jsou nepochybně účastníky řízení o kasačních stížnostech (§ 105 odst. 1 s. ř. s.). Svého práva nahlížet do spisu se pak dovolávají s odkazem na § 45 s. ř. s., který v odstavci 1 umožňuje nahlížet do soudního spisu a jeho příloh jak účastníkům a jejich zástupcům, tak osobám zúčastněným na řízení, za použití § 120 s. ř. s., který stanoví pro řízení o kasační stížnosti přiměřené užití ustanovení části třetí hlavy I. soudního řádu správního (tj. i § 45 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud na rozdíl od stěžovatelů, dovozujících z § 120 s. ř. s. úplné použití § 45 s. ř. s., klade důraz právě na onu přiměřenost. Tou je třeba rozumět užití odpovídající charakteru řízení o kasační stížnosti a možným odlišnostem tohoto řízení ve srovnání s řízením před krajským (městským) soudem.

V rámci nyní posuzované věci přitom nelze přehlédnout, že předmětem řízení o kasačních stížnostech je posouzení otázky účastenství stěžovatelů (resp. jejich postavení jako osob zúčastněných na řízení) v řízení před městským soudem. Řízení o kasačních stížnostech, jehož jsou stěžovatelé účastníky, může vyústit jak v závěr, že jim postavení osob zúčastněných na řízení před městským soudem svědčí, tak v právní názor opačný. Dospěje-li Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatelům, nebo jednomu z nich, postavení osob zúčastněných na řízení před městským soudem nesvědčí, nebude takový stěžovatel moci ani nahlížet do spisu v režimu § 45 odst. 1 s. ř. s. Aniž by v tuto chvíli bylo možné jakkoliv předjímat výsledek řízení o kasačních stížnostech, nejeví se přiměřeným, aby stěžovatelé v řízení, v němž je teprve vyjasňována otázka jejich procesního postavení, mohli nahlížet do spisu ve stejném rozsahu, jako kdyby jim účastnická práva již svědčila.

Na druhé straně je nepochybné, že stěžovatelé jako účastníci řízení o kasačních stížnostech mají právo na spravedlivý proces (zejm. článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a v jeho rámci na seznámení se se spisem alespoň v rozsahu, ve kterém z něj může vycházet i soud, zejm. rozhoduje-li bez jednání (srov. článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 109 odst. 1 s. ř. s.).

Nejvyšší správní soud bude při rozhodování o kasační stížnosti stěžovatelů vycházet především z rozsahu daného napadeným usnesením městského soudu a kasačními stížnostmi. Odůvodnění usnesení městského soudu je založeno na úvaze, že stěžovatelé nemohou být přímo dotčeni rozhodnutím žalovaného, ani jeho případným zrušením. Kasační stížnosti jsou založeny především na polemice s tímto právním názorem a stěžovatelé uvádějí skutečnosti, pro které jim, dle jejich názoru, postavení osob zúčastněných na řízení svědčí. Rozhodování o kasačních stížnostech se tak soustředí zejména na posouzení právní otázky, spočívající ve výkladu pří- mosti dotčení v právech ve smyslu § 34 odst. 1 s. ř. s., a na podřazení konkrétního postavení stěžovatelů takto učiněnému výkladu. Z hlediska listin obsažených ve spisu se podstatnými pro rozhodování Nejvyššího správního soudu jeví rozhodnutí žalovaného napadené žalobou, oznámení o uplatnění práv osob zúčastněných na řízení stěžovateli a jejich doplnění s přílohami, usnesení Městského soudu v Praze napadené kasačními stížnostmi, kasační stížnosti stěžovatelů a vyjádření žalobce a žalovaného ke kasačním stížnostem. Pro rozhodování Nejvyššího správního soudu nepodstatnou, nicméně související částí spisu je pak také žádost stěžovatele 2) o nahlédnutí do spisu adresovaná ještě městskému soudu a rozhodnutí městského soudu, kterým byla tato žádost zamítnuta. Uvedené listiny zároveň odpovídají výroku tohoto usnesení Nejvyššího správního soudu.

V rámci nastíněného postupu Nejvyššího správního soudu se pro jeho rozhodování naopak nezdá ani obsah žaloby, ani přílohy, které žalobce připojil k žalobě a jejichž veškerý obsah považuje podle svého vyjádření za obchodní tajemství ve smyslu § 17 obchodního zákoníku. Nejvyšší správní soud přisvědčuje stěžovatelům v názoru, že takovýmto vyjádřením jednoho účastníka řízení nelze vyloučit přístup ostatních účastníků řízení k podstatné části spisu a že pro ochranu obchodního tajemství je namístě zkoumat splnění všech podmínek § 17 obchodního zákoníku ve vztahu k jednotlivým listinám a informacím v nich obsaženým, nejen obecně projevenou vůli účastníka utajit určitý okruh informací. Zároveň ovšem Nejvyšší správní soud odkazuje ke své předchozí argumentaci, podle níž stěžovatele dosud nelze považovat za účastníky řízení (resp. osoby zúčastněné na řízení) před městským soudem. Zdá se tedy předčasným a v rozporu se zásadou procesní ekonomie zkoumat žalobu s veškerými přílohami žalobce z hlediska splnění podmínek § 17 obchodního zákoníku, když tyto listiny nebudou podkladem pro rozhodování Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud proto za přiměřeného (§ 120 s. ř. s.) použití § 45 odst. 1 s. ř. s. povolil stěžovatelům nahlédnutí do spisu v rozsahu specifikovaném ve výroku tohoto usnesení. Jedná se o rozsah, z nějž při řešení dílčí procesní otázky (postavení stěžovatelů v řízení před městským soudem) bude vycházet i Nejvyšší správní soud a který tak zároveň představuje dodržení základních práv stěžovatelů garantovaných Listinou základních práv a svobod.

Nejvyšší správní soud nepřehlédl při svém rozhodování § 45 odst. 2 s. ř. s., jehož přiměřené užití se v posuzované věci může rovněž nabízet, jakkoliv se stěžovatelé tohoto ustanovení výslovně nedovolali. pak podotýká, že je třeba činit rozdíl mezi účastníkem řízení (resp. osobou zúčastněnou na řízení) a osobami zmíněnými v § 45 odst. 2 s. ř. s. Ve vztahu k rozhodování Nejvyššího správního soudu tento soud rozhodl o nahlížení stěžovatelů, jako účastníků řízení o kasační stížnosti, do spisu a o jeho rozsahu. Ve vztahu k případné možnosti stěžovatelů nahlížet do zbývajících částí spisu je třeba vyčkat rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které postaví najisto, zda mohou stěžovatelé, nebo některý z nich, nahlížet do spisu v režimu § 45 odst. 1 s. ř. s., nebo zda tak mohou činit za splnění (a po přezkoumání jejich splnění) přísnějších podmínek § 45 odst. 2 s. ř. s.