2803/2013
Řízení před soudem: místní příslušnost
Řízení před soudem: místní příslušnost
k § 1 a § 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění zákonů č. 149/2003 Sb., č. 222/2006 Sb. a č. 167/2008 Sb. (v textu jen "zákon o ČIŽP")
k § 80 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonů č. 16/1997 Sb., č. 320/2002 Sb. a č. 291/2009 Sb.
k § 66 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném od 19. 9. 2009
k § 7 odst. 2 soudního řádu správního ve znění zákona č. 303/2011 Sb.
Pokud je k rozhodování o správních deliktech (např. dle § 4 zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, § 80 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, § 66 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech) příslušná Česká inspekce životního prostředí, rozhoduje o nich v prvním stupni; o odvolání rozhoduje Ministerstvo životního prostředí. Oblastním inspektorátům České inspekce životního prostředí zákon nesvěřil samostatné rozhodovací pravomoci. K řízení o žalobě proti těmto rozhodnutím je proto v souladu s § 7 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu sídlí ústředí České inspekce životního prostředí.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2012, čj. Nad 81/2012-71)
Věc:
Akciová společnost AFC Servis DC proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty.Dne 12. 12. 2011 uložila Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Ústí nad Labem žalobci pokutu ve výši 950 000 Kč za správní delikty podle § 66 odst. 4 písm. b) a § 66 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech. Na základě odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný dne 30. 1. 2012 rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnil.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 5. 2012, čj. 9 A 55/2012-33, jež nabylo právní moci dne 28. 5. 2012, rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem. Vyslovil, že k řízení je dle § 7 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Za správní orgán, který ve věci rozhodl v I. stupni, považoval Oblastní inspektorát Ústí nad Labem České inspekce životního prostředí. Proto rozhodl, že k řízení je místně příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem.
Krajský soud v Ústí nad Labem s postoupením věci nesouhlasil, a proto věc v souladu s § 7 odst. 5 s. ř. s. předložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Svůj postup odůvodnil tím, že správním orgánem, který vydal rozhodnutí v I. stupni, je Česká inspekce životního prostředí. Tento správní orgán má sídlo na území hlavního města Prahy, a proto je k rozhodnutí místně příslušným Městský soud v Praze. Krajský soud dále uvedl, že oblastní inspektorát České inspekce životního prostředí by mohl být orgánem příslušným rozhodovat v I. stupni pouze v případě, pokud by mu některý právní předpis svěřoval určité samostatné rozhodovací pravomoci, což ani zákon o ČIŽP ani jiný zákon nečiní. V předmětných právních předpisech je vždy uvedeno, že rozhoduje Česká inspekce životního prostředí. Byť se dle § 1 odst. 2 zákona o ČIŽP Česká inspekce životního prostředí člení na ústředí a oblastní inspektoráty, upravuje toto ustanovení pouze organizační strukturu České inspekce životního prostředí, a nemá tedy kompetenční povahu.
Nejvyšší správní soud rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci je místně příslušný Městský soud v Praze.
Z odůvodnění:
Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. platí, že "[n]
estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
"Podle § 7 odst. 5 s. ř. s. platí, že "[n]
ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
"Podle § 1 odst. 1 a 2 zákona o ČIŽP se zřizuje Česká inspekce životního prostředí jako orgán státní správy, který je podřízený žalovanému. Inspekce se dělí na ústředí a oblastní inspektoráty.
V předkládané věci má Nejvyšší správní soud posoudit, zda lze oblastní inspektorát České inspekce životního prostředí považovat za správní orgán, který ve věci vydal rozhodnutí v I. stupni dle § 7 odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud o této otázce rozhodoval již v usneseních ze dne 19. 4. 2012, čj. Nad 9/2012-37, ze dne 10. 5. 2012, čj. Nad 21/2012-38, ze dne 30. 5. 2012, čj. Nad 39/2012-30, a ze dne 4. 10. 2012, čj. Nad 79/2012-36 a neshledal důvod k tomu, aby se v posuzovaném případě od těchto rozhodnutí odchýlil.
Za správní orgán lze považovat orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Organizační složka správního orgánu může být správním orgánem rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy, svěřuje-li jí nějaký právní předpis určité samostatné rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008, čj. 3 Ans 8/2008-84).
Oblastní inspektoráty České inspekce životního prostředí takové postavení nemají. Česká inspekce životního prostředí byla zřízena zákonem o ČIŽP jako orgán státní správy s celostátní působností. Ustanovení § 1 odst. 2 zákona o ČIŽP upravuje pouze postavení a interní organizaci České inspekce životního prostředí, nesvěřuje však jednotlivým oblastním inspektorátům samostatné rozhodovací pravomoci ani nevymezuje jejich působnost. Zákony upravující oblast ochrany životního prostředí rovněž nepředpokládají žádnou pravomoc jednotlivých oblastních inspektorátů, neboť zmiňují pouze Českou inspekci životního prostředí (například zákon o odpadech, zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), zákon o ochraně přírody a krajiny). O odvoláních proti rozhodnutím České inspekce životního prostředí rozhoduje žalovaný (srov. např. § 1 odst. 1 zákona o ČIŽP, ve spojení s § 68 odst. 2 zákona o odpadech). Oblastní inspektoráty jakožto dekoncentrované regionální složky České inspekce životního prostředí tak jednají a vykonávají činnost jejím jménem, a proto o nich nelze uvažovat jako o samostatných správních orgánech, které by byly nadány rozhodovací pravomocí.
Na základě výše popsaných úvah dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že za orgán, který v dané věci vydal rozhodnutí v I. stupni (§ 7 odst. 2 věta první s. ř. s.) nelze považovat oblastní inspektorát, nýbrž Českou inspekci životního prostředí se sídlem Praha 9, Na Břehu 267. Proto je podle přílohy č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, místně příslušným Městský soud v Praze.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.