3258/2015
Řízení před soudem: místní příslušnost soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánu inspekce práce
Řízení před soudem: místní příslušnost soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánu inspekce práce
k § 30 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění zákonů č. 264/2006 Sb., č. 362/2007 Sb. a č. 350/2011 Sb.
k § 7 odst. 2 a 3 soudního řádu správního, ve znění zákonů č. 357/2005 Sb., č. 303/2011 Sb. a č. 396/2012 Sb.*)
Místní příslušnost soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí orgánu inspekce práce vydanému podle § 30 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (správní delikty právnických osob na úseku bezpečnosti práce) se určuje podle § 7 odst. 2 s. ř. s. (tedy podle sídla správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany), a nikoliv podle § 7 odst. 3 s. ř. s. (tedy podle bydliště nebo sídla navrhovatele, popřípadě podle místa, kde se navrhovatel zdržuje).
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2015, čj. Nad 63/2015-44)
Věc:
Akciová společnost ELEKTROTRANS proti Státnímu úřadu inspekce práce o uložení pokuty, o určení místní příslušnosti soudu.Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj rozhodnutím ze dne 20. 6. 2014 uložil žalobkyni pokutu ve výši 20 000 Kč za správní delikt v oblasti bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 11. 2014 zamítl.
Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Ostravě. Usnesením ze dne 8. 1. 2015, čj. 22 Ad 108/2014-34, Krajský soud v Ostravě postoupil věc Krajskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.
Krajský soud v Brně předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu s vyjádřením nesouhlasu s postoupením věci podle § 7 odst. 5 s. ř. s. S odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, čj. Nad 23/2014-19, dovodil Krajský soud v Brně, že se jedná o věc zaměstnanosti ve smyslu § 7 odst. 3 s. ř. s., přičemž s ohledem na skutečnost, že sídlo žalobkyně je v Praze, je místně příslušným Městský soud v Praze.
Nejvyšší správní soud rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci je místně příslušný Krajský soud v Brně.
Z odůvodnění:
Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. "[n]
estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti
."Podle § 7 odst. 3 s. ř. s. "[v]
e věcech důchodového pojištění
- a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje
".Pojmem "
zaměstnanost
" ve smyslu § 7 odst. 2 s. ř. s. se opakovaně zabýval Nejvyšší správní soud. Například v usnesení ze dne 13. 3. 2013, čj. Nad 18/2013-43, vyslovil, že "[z]ákonodárce novelou
[č. 396/2012 Sb. - pozn. soudu] s. ř. s. vyjádřil vůli založit nově místní příslušnost ,
ve věcech zaměstnanosti', tj. ve věcech spadajících do
různé věci' kompetence
správních soudů v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů (srov. § 9 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, v platném znění) ve věcech reglementovaných zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění. Tento zákon podle § 1 upravuje zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti, kam nepochybně spadá též otázka zaměstnávání osob se zdravotním postižením a povinnosti zaměstnavatelů s tím spojené (§ 81 a § 82 zákona o zaměstnanosti). Pokud by zákonodárce hodlal rozlišovat ,zaměstnanosti pro účely stanovení místní příslušnosti správních soudů a omezit např. případy založení místní příslušnosti dle § 7 odst. 3 s. ř. s. jen na některé typy rozhodování dle zákona o zaměstnanosti, jak naznačuje Krajský soud v Brně, nepochybně tak mohl učinit (například tak, jak podrobněji vymezil místní příslušnost v jiných věcech dle § 7 odst. 3 s. ř. s.). Neučinil-li tak ve věcech zaměstnanosti, je nutno s použitím obvyklých interpretačních postupů, zejména s využitím doslovného jazykového výkladu, dospět k závěru, že § 7 odst. 3 s. ř. s. upravuje místní příslušnost správních soudů ve všech věcech zaměstnanosti, nejen ve věcech zaměstnanců, resp. uchazečů o zaměstnání, ale též ve věcech zaměstnavatelů, tj. i ve věcech odvodů do ,
fisku' jakožto jedné z forem povinnosti zaměstnavatelů zaměstnávat osoby se zdravotním postižením
."Tyto závěry pak přebírá i pozdější
judikatura
Nejvyššího správního soudu. Např. v usnesení ze dne 18. 7. 2013, čj. Nad 32/2013-35, se uvádí, že Nejvyšší správní soud z předloženého soudního a správního spisu zjistil, že správní žaloba byla iniciována rozhodnutím, kterým byla žalobci uložena pokuta za správní delikt dle zákona o zaměstnanosti. Místní příslušnost správních soudů ,
ve věcech' zaměstnanosti (§ 7 odst. 3 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2013) pokrývá agendu v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů ve věcech reglementovaných zákonem o zaměstnanosti
. Vzhledem k tomu, že předmět žaloby spadá pod problematiku řešenou zákonem o zaměstnanosti, bude se (v souladu s výše citovaným § 7 odst. 3 s. ř. s. ve znění zákona č. 396/2012 Sb.) místní příslušnost krajského soudu řídit bydlištěm žalobce
. Stejně tak lze poukázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2013, čj. Nad 36/2013-18, ve kterém se uvádí, že "místní příslušnost správních soudů ,
ve věcech zaměstnanosti' (§ 7 odst. 3 s. ř. s. ve znění zákona č. 396/2012 Sb.) pokrývá agendu v oboru působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a jemu podřízených správních úřadů ve věcech reglementovaných zákonem o zaměstnanosti
".Z citované judikatury tedy vyplývá, že pod "
věci zaměstnanosti
" lze podřadit věci upravené zákonem o zaměstnanosti. V daném případě se však nejedná o věc upravenou zákonem o zaměstnanosti. Jak vyplývá ze správních rozhodnutí, žalobkyni byla uložena pokuta za porušení § 30 odst. 1 písm. s) zákona o inspekci práce, podle něhož se právnická osoba dopustí správního deliktu na úseku bezpečnosti práce tím, že poruší povinnost týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovených v zákoně č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Citovaný zákon upravuje v návaznosti na zákoník práce další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy.V daném případě tedy správní orgány při ukládání pokuty postupovaly podle zákona o inspekci práce a nikoliv podle zákona o zaměstnanosti. Zákon o inspekci práce upravuje "
zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů, pracovních podmínek a služby péče o dítě v dětské skupině, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností
" (§ 1 zákona o inspekci práce), zatímco zákon o zaměstnanosti upravuje "zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, jejímž cílem je dosažení plné zaměstnanosti a ochrana proti nezaměstnanosti
". Předmět, resp. účel citovaných předpisů je tedy odlišný. Nejvyšší správní soud si je přitom vědom toho, že orgány inspekce práce mohou v některých případech dohlížet i na dodržování povinností ve smyslu zákona o zaměstnanosti (viz např. § 126), v daném případě se ale o takový případ nejedná.Pokud pak Krajský soud v Brně ve svém nesouhlasu poukazoval na citované usnesení Nejvyššího správního soudu čj. Nad 23/2014-19, je třeba uvést, že tento případ se od nyní posuzovaného případu skutkově i právně liší. V uvedené věci se totiž jednalo o pořádkovou pokutu uloženou Oblastním inspektorátem práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj v rámci kontroly plnění povinností na úseku výkonu nelegální práce, přičemž umožnění výkonu nelegální práce je správním deliktem podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti. Jednalo se tedy sice o kontrolu prováděnou orgánem inspekce práce, ale předmětem kontroly byl výkon nelegální práce upravený v zákoně o zaměstnanosti. V nyní posuzovaném případě však provázanost se zákonem o zaměstnanosti absentuje. Žalobkyni byla uložena pokuta za spáchání správního deliktu na úseku bezpečnosti práce (nezajištění dostatečných opatření proti pádu zaměstnanců z výšky), a to výlučně podle zákona o inspekci práce.
Nyní posuzovanou věc proto nelze podřadit pod "
věc zaměstnanosti
" ve smyslu § 7 odst. 3 s. ř. s., jak dovozuje Krajský soud v Brně. Místní příslušnost je proto nutno určit podle obecného pravidla stanoveného v § 7 odst. 2 s. ř. s.Pro podporu výše uvedeného závěru odkazuje Nejvyšší správní soud i na své usnesení ze dne 5. 2. 2015, čj. Nad 32/2015-28, ve kterém uvedl, že "[v]
posuzované věci však nejde o ,
věc zaměstnanosti' ve smyslu § 7 odst. 3 s. ř. s.
[...] Ze žaloby napadeného správního rozhodnutí a z obsahu žaloby vyplývá, že žalobkyni byla uložena pokuta za
[...] správní delikty spáchané způsobem uvedeným v § 25 odst. 1 písm. a) a § 28 odst. 1 písm. l) zákona o inspekci práce
[...]. V posuzované věci tedy jde o právní povinnosti zaměstnavatelů a o skutkové podstaty správních deliktů, které jsou reglementované zákonem o inspekci práce a zákoníkem práce a nikoliv zákonem o zaměstnanosti či jinými právními předpisy, které také reglementují další věci popsané v § 7 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud má za to, že nezbývá, než postupovat podle § 7 odst. 2 s. ř. s
."S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je Krajský soud v Brně, neboť v jeho obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni (§ 7 odst. 2 s. ř. s.).
Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní příslušnosti jsou soudy vázány (§ 7 odst. 5 věta třetí s. ř. s.).
*)
Ustanovení § 7 odst. 3 změněno s účinností od 1. 5. 2015 zákonem č. 87/2015 Sb. a s účinností od 1. 1. 2017 zákonem č. 267/2006 Sb.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.