3939/2019
Řízení před soudem: místní příslušnost (povolení výjimky ze zákazů u chráněných krajinných oblastí)
Řízení před soudem: místní příslušnost (povolení výjimky ze zákazů u chráněných krajinných oblastí)
k § 43 a § 78 odst. 3 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném k 18. 12. 2018
k § 7 odst. 2 a 4 soudního řádu správního ve znění zákonů č. 303/2011 Sb. a č. 225/2017 Sb.
Regionálním pracovištím Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky zákon nesvěřil samostatné rozhodovací pravomoci. K řízení o žalobě proti rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazů u chráněných krajinných oblastí, které v prvním stupni vydala Agentura ochrany přírody České republiky podle § 78 odst. 3 písm. h) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je proto v souladu s § 7 odst. 2 s. ř. s. místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu sídlí ústředí Agentury (Městský soud v Praze).
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2019, čj. Nad 171/2019-52)
Věc:
Zapsaný spolek Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích proti Ministerstvu životního prostředí, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, spor o místní příslušnost správního soudu.Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, regionální pracoviště Jižní Morava, svým rozhodnutím ze dne 18. 12. 2018 rozhodla, že žalobce není účastníkem řízení vedeného Správou Chráněné krajinné oblasti Pálava ve věci žádosti Ředitelství silnic a dálnic ČR o udělení výjimky ze základních ochranných podmínek dotčené chráněné krajinné oblasti podle § 43 zákona o ochraně přírody a krajiny uvedených v § 26 odst. 1 písm. c), f), h) a i) tohoto zákona při realizaci stavby „Dálnice D52, stavba 5206.3, Bavory – silnice II/414“. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, které žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 24. 1. 2019. Žalobce se domáhal zrušení tohoto rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Brně.
Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že není k řízení místně příslušný, a proto věc postoupil usnesením ze dne 20. 8. 2019, čj. 29 A 42/2019-46, Krajskému soudu v Ostravě. V odůvodnění usnesení uvedl, že z „Oznámení o zahájení řízení“ vydaného Agenturou ochrany přírody a krajiny dne 28. 11. 2018 vyplývá, že předmětná stavba podléhá zákonu č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury elektronických komunikací (dále jen „zákon o urychlení výstavby infrastruktury“), a proto je v souladu s § 7 odst. 4 s. ř. s. k projednání a rozhodnutí o žalobě příslušný Krajský soud v Ostravě.
Krajský soud v Ostravě předložil dne 24. 9. 2019 spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti podle § 7 odst. 6 s. ř. s., neboť nesouhlasí s postoupením věci. Upozornil, že § 7 odst. 4 s. ř. s. nezakládá místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě k přezkumu všech rozhodnutí vydaných v režimu zákona o urychlení výstavby infrastruktury, ale pouze rozhodnutí o umístění či povolení vybraných staveb dopravní infrastruktury. Výlučná místní příslušnost se tedy netýká v dané věci přezkoumávaného procesního rozhodnutí orgánu životního prostředí o nepřiznání účasti v řízení o výjimce. Orgánem I. stupně v projednávaném případě je Agentura ochrany přírody a krajiny, Regionální pracoviště Jižní Morava, jehož sídlo je v obvodu Krajského soudu v Brně, který je tak soudem místně příslušným.
Nejvyšší správní soud usnesením vyslovil, že k řízení je příslušný Městský soud v Praze.
Z odůvodnění:
[4] Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. „[n]
estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
“Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. „[n]
estanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
“[5] Podle 7 odst. 4 s. ř. s. „[j]
e k řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje nebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona o urychlení výstavby infrastruktury, příslušný Krajský soud v Ostravě. O těchto žalobách vede řízení specializovaný senát.
“Podle 7 odst. 4 s. ř. s. „[j]
e k řízení o žalobě proti rozhodnutí, kterým se umisťuje nebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b) zákona o urychlení výstavby infrastruktury, příslušný Krajský soud v Ostravě. O těchto žalobách vede řízení specializovaný senát.
“[6] Podle 7 odst. 6 s. ř. s. „[n]
ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
“Podle 7 odst. 6 s. ř. s. „[n]
ení-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.
“[7] Podle § 1 odst. 1 zákona o urychlení výstavby infrastruktury, tento zákon „[u]
pravuje postupy při přípravě, umisťování a povolování staveb dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, při získávání práv k pozemkům a stavbám potřebných pro uskutečnění uvedených staveb a uvádění těchto staveb do užívání s cílem urychlit jejich majetkoprávní přípravu, umisťování, povolování a povolování jejich užívání, jakož i vydávání podmiňujících podkladových správních rozhodnutí, a urychlení následného soudního přezkumu všech správních rozhodnutí v souvislosti s těmito stavbami
“.Podle § 1 odst. 1 zákona o urychlení výstavby infrastruktury, tento zákon „[u]
pravuje postupy při přípravě, umisťování a povolování staveb dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací, při získávání práv k pozemkům a stavbám potřebných pro uskutečnění uvedených staveb a uvádění těchto staveb do užívání s cílem urychlit jejich majetkoprávní přípravu, umisťování, povolování a povolování jejich užívání, jakož i vydávání podmiňujících podkladových správních rozhodnutí, a urychlení následného soudního přezkumu všech správních rozhodnutí v souvislosti s těmito stavbami
“.[8] Z posledně citovaného ustanovení je zřejmé, že od umisťování a povolování staveb je třeba odlišit „
postupy při přípravě staveb
“, jimiž se rozumí celá řada řízení a postupů dle různých právních předpisů, které jsou součástí přípravy realizace stavby. Za takový postup lze považovat také řízení o udělení výjimky ze základních ochranných podmínek chráněné krajinné oblasti podle § 43 zákona o ochraně přírody a krajiny.Z posledně citovaného ustanovení je zřejmé, že od umisťování a povolování staveb je třeba odlišit „
postupy při přípravě staveb
“, jimiž se rozumí celá řada řízení a postupů dle různých právních předpisů, které jsou součástí přípravy realizace stavby. Za takový postup lze považovat také řízení o udělení výjimky ze základních ochranných podmínek chráněné krajinné oblasti podle § 43 zákona o ochraně přírody a krajiny.[9] Výlučnou místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě však zakládá § 7 odst. 4 s. ř. s. toliko k řízení o žalobě proti rozhodnutím, kterými se
umisťuje
anebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b)
zákona o urychlení výstavby infrastruktury, nikoli k řízení o žalobách proti rozhodnutím vydaným v rámci postupů při přípravě
takové stavby, u kterých i nadále platí obecná pravidla místní příslušnosti (§ 7 odst. 2 s. ř. s.).Výlučnou místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě však zakládá § 7 odst. 4 s. ř. s. toliko k řízení o žalobě proti rozhodnutím, kterými se
umisťuje
anebo povoluje stavba dopravní infrastruktury podle § 1 odst. 2 písm. a) nebo b)
zákona o urychlení výstavby infrastruktury, nikoli k řízení o žalobách proti rozhodnutím vydaným v rámci postupů při přípravě
takové stavby, u kterých i nadále platí obecná pravidla místní příslušnosti (§ 7 odst. 2 s. ř. s.).[10] Z výše uvedeného plyne, že přestože Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky vydala rozhodnutí o účastenství žalobce v řízení o výjimce podle § 43 zákona o ochraně přírody a krajiny v režimu zákona o urychlení výstavby infrastruktury, není v dané věci založena výlučná místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě ve smyslu § 7 odst. 4 s. ř. s.
[11] Obdobným případem se zabýval Nejvyšší správní soud již v usnesení ze dne 13. 9. 2018, čj. Nad 208/2018-109, jímž vyloučil místní příslušnost Krajského soudu v Ostravě k řízení o žalobě proti rozhodnutí o povolení kácení dřevin v souvislosti se stavbou dopravní infrastruktury. V podrobnostech Nejvyšší správní soud na uvedené usnesení odkazuje.
[12] Nejvyšší správní soud však nerozhoduje jen o důvodnosti nesouhlasu soudu, jemuž byla věc postoupena, nýbrž dle § 7 odst. 6 s. ř. s. rozhodne o příslušnosti. Názorem soudu, který vyslovil nesouhlas s postoupením, přitom Nejvyšší správní soud není vázán.
[13] Správním orgánem I. stupně byla v posuzované věci Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, regionální pracoviště Jižní Morava.
[14] Podle § 75 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny „[z]
řizuje se Agentura jako správní úřad, který je podřízený Ministerstvu životního prostředí. V jejím čele je ředitel; jeho výběr, jmenování a odvolání se řídí zákonem o státní službě. Sídlem Agentury je Praha. Agentura vykonává státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu stanoveném tímto zákonem a jinými zákony.
“ Nejvyšší správní soud poznamenává, že název „Agentura“ je legislativní zkratkou plného názvu tohoto správního úřadu, který zní Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky – viz § 42 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.[15] Podle § 78 odst. 1 zákona o ochraně přírody krajiny: „A
gentura na území chráněných krajinných oblastí, nejde-li o vojenské újezdy, vykonává státní správu v ochraně přírody a krajiny v rozsahu působnosti pověřených obecních úřadů, obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a krajských úřadů, není-li podle tohoto zákona příslušné Ministerstvo životního prostředí.
“[16] Podle § 78 odst. 1 písm. h) zákona o ochraně přírody a krajiny „
Agentura a správy národních parků dále v obvodu své územní působnosti podle odstavců 1 a 2 povolují výjimky ze zákazů u národních parků, chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací a národních přírodních památek
“.[17] Za správní orgán lze považovat orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy [§ 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Organizační složka správního orgánu může být správním orgánem rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy, svěřuje-li jí nějaký právní předpis určité samostatné rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008, č. j. 3 Ans 8/2008-84).
[18] Regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky však takové postavení nemají. Do 31. 12. 2014 byl výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny na území chráněných krajinných oblastí svěřen správám chráněných krajinných oblastí. Zákonem č. 250/2014 Sb., o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o státní službě, byla s účinností od 1. 1. 2015 zřízena Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky jako orgán státní správy s celostátní působností, která dle citovaného § 78 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny výkon státní správy v ochraně přírody a krajiny na území chráněných krajinných oblastí převzala. Zákon o ochraně přírody a krajiny upravuje pouze postavení Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, neupravuje však její organizační strukturu. Regionální pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky jsou organizačními útvary zakotvenými ve vnitřním organizačním řádu tohoto správního úřadu (viz Statut Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky dostupný na www.ochranaprirody.cz). Zákon však regionálním pracovištím nesvěřuje samostatné rozhodovací pravomoci ani nevymezuje jejich působnost, zmiňuje pouze Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky. O odvoláních proti rozhodnutím Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky rozhoduje žalovaný [srov. § 79 odst. 3 písm. r) zákona o ochraně přírody a krajiny]. Regionální pracoviště jakožto dekoncentrované regionální složky Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky tak jednají a vykonávají činnost jejím jménem, a proto o nich nelze uvažovat jako o samostatných správních orgánech, které by byly nadány rozhodovací pravomocí.
[19] Na základě výše popsaných úvah dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že za orgán, který v dané věci vydal rozhodnutí v I. stupni (§ 7 odst. 2 věta první s. ř. s.), nelze považovat regionální pracoviště Jižní Morava, nýbrž Agenturu ochrany přírody a krajiny České republiky se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha 11 – Chodov. Proto je podle přílohy č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů k projednání a rozhodnutí této věci místně příslušný Městský soud v Praze.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.