Vydání 5/2007

Rozhodnutím Městského úřadu Říčany byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku na úseku práce a sociálních věcí podle § 28 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a byla jí uložena pokuta ve výši 10 000 Kč a povinnost uhradit náklady přestupkového řízení.

Žalovaný dne 15. 12. 2004 odvolání žalobkyně proti výše uvedenému rozhodnutí Městského úřadu Říčany zamítl.

Proti rozhodnutí žalovaného i proti rozhodnutí správního I. stupně podala žalobkyně dne 28. 1. 2005 žalobu k Okresnímu soudu Praha-východ. Usnesením ze dne 27. 10. 2005 vyslovil tento soud svoji místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městskému soudu v Praze.

Městský soud v Praze dne 6. 6. 2006 žalobu proti rozhodnutí žalovaného odmítl jako opožděně podanou. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně pochybila, pokud se domáhala ochrany svých práv u Okresního soudu Praha-východ, neboť věcně příslušným soudem v řízení o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy je podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. krajský soud. Žaloba podaná u věcně nepříslušného soudu proto neznamená stavění běhu lhůt. Výjimkou je postup soudu podle § 72 odst. 3 s. ř. s., kdy soud rozhodující v občanském soudním řízení zastaví řízení proto, že jde o věc, v níž měla být podána žaloba proti rozhodnutí správního orgánu, a poučí účastníka o možnosti podat správní žalobu do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. Pouze v takovém případě platí, že žaloba byla podána dne, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení. V souzené věci však obecný soud pochybil, když usnesením ze dne 27. 10. 2005 vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude postoupena Městskému soudu v Praze. Místní nepříslušnost však může vyslovit jen soud, jenž je jinak věcně příslušný, a toliko není místně příslušný. V daném případě však nebyl soud rozhodující v občanském soudním řízení, tedy Okresní soud Praha-východ, věcně příslušným k posouzení žaloby žalobkyně, domáhající se zrušení správního rozhodnutí, neboť mu není svěřena pravomoc rozhodovat o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy. Okresní soud Praha-východ měl tedy správně v souladu s § 72 odst. 3 s. ř. s. řízení zastavit a žalobkyni poučit o možnosti podání správní žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od zastavení řízení. Žalobkyně pak podle soudu pochybila, když proti nesprávnému usnesení Okresního soudu Praha-východ nepodala odvolání. Usnesení, kterým okresní soud vyslovil svou místní nepříslušnost, což nemohl učinit, nelze považovat za úkon vedoucí ke stavění lhůty pro podání správní žaloby. Rozhodnutí žalovaného bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 17. 12. 2004. Posledním dnem dvouměsíční lhůty pro podání správní žaloby byl tedy 17. 2. 2005. V této lhůtě však žalobkyně žalobu u věcně a místně příslušného soudu nepodala, nýbrž podala dne 28. 1. 2005 žalobu u věcně nepříslušného soudu, přičemž takové podání žaloby nemá vliv na běh lhůty pro podání žaloby podle § 72 odst. 1 s. ř. s. Okresní soud Praha-východ pak nerozhodl podle § 72 odst. 3 s. ř. s., nýbrž mylně pouze vyslovil svou místní nepříslušnost, což učinit nemohl, neboť nebyl věcně příslušným k rozhodnutí věci. Z tohoto důvodu se nestavěl běh lhůty pro podání správní žaloby stanovené v § 72 odst. 1 s. ř. s. Městskému soudu v Praze spis došel až dne 15. 3. 2006 a tento den je nutné považovat za den podání žaloby u věcně příslušného soudu.

Proti uvedenému rozhodnutí Městského soudu v Praze brojila žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností, ve které zejména poukázala na to, že Okresní soud Praha-východ nerozhodl v souladu s § 72 odst. 3 s. ř. s., ač tak učinit měl. Místo toho nesprávně vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc v rámci občanského soudního řízení Městskému soudu v Praze. Ten pak vydal rozhodnutí, přičemž reflektoval skutečnost, že stěžovatelka byla v důsledku chybného postupu zbavena práv vyplývajících z § 72 odst. 3 s. ř. s. Zákon v tomto ustanovení výslovně pamatuje na situaci, která nastala, a pregnantně stanoví postup soudu v takové věci, včetně způsobu rozhodnutí věcně a místně nepříslušného soudu. Vzhledem k tomu, že Okresní soud Praha-východ nebyl oprávněn rozhodnout o své místní nepříslušnosti, nýbrž měl rozhodnout o zastavení řízení o její žalobě, stalo se řízení zmatečným. Stěžovatelka je přesvědčena, že jelikož Okresní soud Praha-východ nezastavil řízení podle § 72 odst. 3 s. ř. s., nemohlo dojít ani k účinkům na běh lhůty. Přestože Městský soud v Praze dospěl k závěru, že Okresní soud Praha-východ nebyl k uvedenému procesnímu postupu oprávněn, spojuje s tímto rozhodnutím právní účinky mající zásadní vliv na postavení stěžovatelky v tomto řízení. Městský soud v Praze pak nesprávně stanoví jako datum podání žaloby den 15. 3. 2006, kdy mu byl doručen spis v této věci. Takový postup je nezákonný, neboť nerespektuje § 72 odst. 3 s. ř. s. Stěžovatelka je přesvědčena, že jí postupem Městského soudu v Praze byla odňata možnost zhojit situaci a zachovat lhůtu pro podání žaloby, jak umožňuje § 72 odst. 3 s. ř. s. V důsledku nesprávného procesního postupu tak byla stěžovatelka zbavena možnosti brojit proti rozhodnutí správního orgánu.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil názor, že nepodala-li stěžovatelka žalobu u věcně a místně příslušného soudu do 17. 2. 2005, nebyla žaloba podána včas a mohla tedy být odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Žalovaný poukázal na judikaturu obecných soudů, vyjádřenou např. pod č. 23/1986 Soudních rozhodnutí a stanovisek, podle níž podaný opravný prostředek u nepříslušného soudu jinak než do protokolu nemá účinky řádně a včas podaného opravného prostředku, pokud nebyl v zákonné lhůtě předán nepříslušným soudem soudu příslušnému.

Nejvyšší správní soud usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.