Vydání 2/2008

Dekretem prezidenta republiky ze dne 21. 6. 1945, č. 12/1945 Sb., o konfiskaci zemědělského majetku (dále jen "dekret"), a z něj vycházejícího výměru Okresního národního výboru v Českých Budějovicích čj. 05 ze dne 4. 10. 1945 byl konfiskován majetek Adolfa S. Tento výměr byl s poučením o opravných prostředcích doručen zástupci Adolfa S., advokátu B. dne 5. 10. 1945. Proti němu advokát podal opravný prostředek a žádost o udělení výjimky z konfiskace podle § 1 odst. 3 dekretu (dále jen "opravný prostředek"). Podle § 1 odst. 3 dekretu měl o opravném prostředku rozhodnout Okresní národní výbor, který měl v případě pochybností věc postoupit Zemskému národnímu výboru. Ten ji pak byl povinen se svým dobrozdáním postoupit ke konečnému rozhodnutí Ministerstvu zemědělství a Ministerstvu vnitra, která měly povinnost o věci rozhodnout v součinnosti. V daném případě Okresní národní výbor věc předložil Zemskému národnímu výboru v Praze. Jeho stanovisko je písemně formulováno v rozhodnutí ze dne 5. 3. 1946. Obě výše uvedená ministerstva, povolaná k rozhodnutí podle § 1 odst. 3 dekretu, však o opravném prostředku nerozhodla.

Žalobkyně se obrátila na Ústav státu a práva Akademie věd České republiky s žádostí o vypracování expertizy, týkající se této problematiky. Právní ze dne 10. 12. 2004 sleduje přenos kompetencí a působností příslušných úřadů z roku 1945 do dnešní doby. Došla k závěru, že V daném případě byl příslušným Krajský úřad Jihočeského kraje v Českých Budějovicích (dále jen "krajský úřad").

Dopisem ze dne 11. 2. 2005 krajský úřad žalobkyni sdělil, že . V dalším dopise ze dne 18. 3. 2005 dodal, že

Z jednání krajského úřadu žalobkyně usoudila, že ve věci nebude konat žádné další kroky, a tak se dne 3. 10. 2005 svou žádostí o vyřízení opravného prostředku obrátila (dle § 50 správního řádu z roku 1967) na Ministerstvo vnitra a Ministerstvo zemědělství. V podání žalobkyně navrhovala, aby se jedno z ministerstev věci ujalo a rozhodlo. Jelikož se tak nestalo, podala žalobkyně kompetenční žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu, kterou se domáhala rozhodnutí, který správní úřad má pravomoc vydat rozhodnutí ve věci opravného prostředku.

V žalobě uvedla, že předpokládala, že (na základě principu právní jistoty) orgán nadřízený krajskému úřadu ve věci bezodkladně rozhodne (§ 50 správního řádu z roku 1967). Ani ministerstva se ovšem bez patřičného odůvodnění meritem věci vůbec nezabývala, jen se vymlouvala na nedostatek .

Žalovaný 2) ve vyjádření k žalobě mj. vyslovil nesouhlas s tvrzením žalobkyně, že dosud nebylo rozhodnuto o opravném prostředku podaném dne 16. 10. 1945 zástupcem JUDr. Adolfa S. Na základě podání žalobkyně byla provedena řada šetření a jednání a bylo i vyžádáno stanovisko Ministerstva vnitra ohledně občanství JUDr. Adolfa S. Bylo zjištěno, že je nesporné jeho československé občanství a že podmínky pro konfiskaci dle dekretu č. 12/1945 Sb. dány nebyly. Nejednalo se o pochybný případ ve smyslu § 1 odst. 3 tohoto dekretu a nebyl ani důvod k předložení věci ke konečnému rozhodnutí Ministerstvu zemědělství. Zemský národní výbor přípisem ze dne 19. 8. 1947 (čj. XII/3-661/1949) uložil všem okresním národním výborům, které zavedly konfiskační řízení, aby je okamžitě zastavily a obnovily stav před zahájením těchto řízení. Příslušné okresní národní výbory poté svá rozhodnutí o konfiskaci majetku JUDr. Adolfa S. zrušily (čj. XII-2029/48-3). Tímto způsobem bylo zároveň vyhověno opravnému prostředku proti konfiskaci majetku. Tím bylo řízení o odvolání JUDr. Adolfa S. skončeno i v souladu s tehdy platným vládním nařízením č. 8/1928 Sb.

Žalovaný 1) ve svém vyjádření především konstatoval, že není orgánem pravomocným ve věci rozhodnout a ani nemá pravomoc k postupu dle § 50 správního řádu z roku 1967.

Nejvyšší správní soud žalobu odmítl.