1428/2008
Řízení před soudem: kompetenční žaloba
Ej 414/2007
Řízení před soudem: kompetenční žaloba
k § 42 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)
k § 97 soudního řádu správního
Je-li spor mezi orgánem územní samosprávy a orgánem státní správy veden toliko o to, kdo z nich je příslušný k vlastnímu faktickému zabezpečení opatření k nápravě, již v minulosti rozhodnutím uloženého fyzické osobě podle § 42 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, nejde o kompetenční spor ve smyslu § 97 s. ř. s., protože na sporu tu není otázka vydání rozhodnutí jako zákonná podmínka kompetenčního sporu. Kompetenční žalobu v takové věci podanou proto Nejvyšší správní soud odmítne.
(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2006, čj. Komp 3/2004-40)
Věc:
Městský úřad města Kadaň proti České inspekci životního prostředí, za účasti Tomáše R., o zabezpečení opatření k nápravě, o kompetenční žalobě.Žalovaná na základě provedené kontroly vydala rozhodnutí podle vodního zákona, kterým osobě zúčastněné uložila provést opatření k odstranění příčin a následků nedovoleného nakládání se závadnými látkami. Proti tomuto rozhodnutí podala osoba zúčastněná odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím Ministerstva životního prostředí.
Dopisem ze dne 26. 1. 2004 se žalobce obrátil na žalovanou s žádostí o sdělení, zda opatření uložená jejím rozhodnutím byla osobou zúčastněnou splněna. Pokud se tak nestalo, byla žalovaná rovněž žádána, aby zabezpečila výkon svého pravomocného a vykonatelného rozhodnutí. Tento svůj požadavek opíral žalobce o § 42 odst. 1 vodního zákona. Žalovaná k tomu sdělila, že ve smyslu § 42 odst. 4 vodního zákona není příslušná k provedení vlastního rozhodnutí a protože vyčerpala všechny zákonné prostředky uvedené v § 42 citovaného zákona, postupuje věc žalobci a Krajskému úřadu Ústeckého kraje.
Dopisem ze dne 20. 5. 2004 oznámil Krajský úřad Ústeckého kraje osobě zúčastněné, že zahajuje výkon pravomocného a vykonatelného rozhodnutí žalované z důvodu nesplnění opatření v něm uložených. Dne 16. 6. 2004 bylo žalobci doručeno oznámení Krajského úřadu Ústeckého kraje o zastavení výkonu rozhodnutí žalované a postoupení věci žalobci.
Žalobce však nesouhlasí s názorem, že on sám je kompetentním k výkonu rozhodnutí žalované, a proto konstatuje, že v daném případě existuje záporný kompetenční spor mezi ním jako orgánem územní samosprávy, a žalovanou jako správním úřadem. Žalobce se proto obrátil na Nejvyšší správní soud s kompetenční žalobou, kterou se domáhá toho, aby soud uložil žalované zabezpečit opatření k nápravě uložená jejím vykonatelným rozhodnutím ze dne 16. 6. 2003.
Nejvyšší správní soud kompetenční žalobu odmítl.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou, zda se v daném případě jedná o kompetenční spor.
Podle § 97 odst. 2 s. ř. s. je kladným kompetenčním sporem spor, ve kterém si správní orgány osobují pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem. Podle odst. 3 téhož ustanovení je záporným kompetenčním sporem spor, ve kterém správní orgány popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí o tomtéž právu nebo povinnosti téhož účastníka řízení před správním orgánem.
Jak je patrno z písemných podání účastníků řízení, v daném případě není předmětem sporu vydání rozhodnutí, ale toliko spor o to, který z účastníků je příslušným k zabezpečení opatření k nápravě podle již vydaného a pravomocného rozhodnutí, jestliže povinný svou povinnost neplní. Jelikož však jedním z předpokladů ať kladného, či záporného kompetenčního sporu je, aby spornou byla
kompetence
k vydání rozhodnutí o právu nebo povinnosti účastníka, nemůže se v daném případě jednat o kompetenční spor, k jehož posouzení by byl podle § 97 odst. 4 s. ř. s. příslušný Nejvyšší správní soud.Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.