984/2006
Řízení před soudem: Kompetenční výluka
Ej 12/2005
Řízení před soudem: kompetenční výluka
k § 15 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
Pozvání podle § 15 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, je listinou sepsanou zvoucí osobou a obsahující stanovené náležitosti, kterou policie ověří v případech, že neshledá důvod pro odepření ověření. Ověření policie je osvědčením zákonem předpokládaných podmínek, za nichž lze na pozvání vstoupit na území republiky. Potvrzení o odepření ověření není úkonem správního orgánu ve smyslu § 65 s. ř. s. a je vyloučeno ze soudního přezkumu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2005, čj. 2 As 25/2004-69)
Věc:
Radka Č. proti Policii České republiky o potvrzení o odepření ověřit pozvání, o kasační stížnosti žalobkyně.Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 11. 2003 odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. žalobu proti potvrzení žalované ze dne 3. 9. 2003 s odůvodněním, že se jedná o úkon předběžné povahy vyloučený ze soudního přezkumu podle § 68 písm. e), § 70 písm. b) s. ř. s. Žalovaná napadeným úkonem potvrzovala, že žalobkyni odmítla ověřit pozvání pro Alexandra Č. a Nikolaje Č., státní příslušníky Ruska.
Usnesení krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností. Rozhodnutí krajského soudu označila za nezákonné; konkrétně přitom namítla, že podala u žalované k ověření dvě pozvání k návštěvě České republiky k soukromým účelům, a to pro nezletilého syna svého manžela a pro bratra manžela k doprovodu dítěte. Pracovník žalované jí sdělil, že musí předložit 63 800 Kč k prokázání majetkových poměrů; to stěžovatelka odmítla a reagovala prohlášením o svých příjmech, i přesto však žalovaný pozvání neověřil. Podle názoru žalobkyně nemůže být ověření pozvání k návštěvě České republiky podkladovým úkonem. Řízení o ověření pozvání je samostatným správním řízením, které se zahajuje a je vedeno se zvoucí osobou, která je účastníkem tohoto řízení. To, že ověřené pozvání pak pozvaná osoba použije ke vstupu, resp. k získání víza, je pouze použitím tohoto pozvání. Pozvaná osoba také není účastníkem správního řízení o ověření pozvání. Za podkladový úkon ve vztahu k rozhodnutí o vstupu může být považován úkon vůči pozvanému cizinci, nikoliv vůči zvoucí osobě. Nelze ani argumentovat tím, že ze soudního přezkumu je vyloučeno rozhodnutí o odepření vstupu na území ve smyslu § 171 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o pobytu cizinců"): to nelze vztáhnout na případ nezletilého dítěte vstupujícího na území za účelem návštěvy jednoho z rodičů nebo za účelem sloučení rodiny, neboť tím by došlo k porušení práv rodičů i dítěte zaručených Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod i Listinou základních práv a svobod. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhla zrušení usnesení krajského soudu i správního rozhodnutí žalované ze dne 3. 9. 2003 a uložení povinnosti žalované ověřit "pozvání k návštěvě České republiky udělená stěžovatelkou jejímu nevlastnímu nezletilému synu Nikolaji Č. a jejímu švagrovi Alexandru Č.".
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
O důvodech kasační stížnosti, které odpovídají § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., Nejvyšší správní soud uvážil následovně:
Ověřené pozvání je dokladem, který je cizinec podle § 5 písm. a) bodu 3 zákona o pobytu cizinců povinen předložit při hraniční kontrole (pokud nedoloží doklad o zajištění prostředků k pobytu na území). Jeho nedostatek vede k odepření vstupu na území podle § 9 odst. 1 písm. a) cit. zákona. Rozhodnutí o odepření vstupu je podle § 171 písm. b) zákona o pobytu cizinců vyloučeno z přezkoumání soudem. Se stěžovatelkou lze souhlasit v tom, že její žalobou napadený úkon žalované není podkladovým úkonem ve smyslu § 70 písm. b) s. ř. s. Za úkon správního orgánu předběžné povahy, vyloučený ze soudního přezkumu [a tedy ve smyslu § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustný], lze považovat pouze takový úkon, který existuje a je předběžný ve vztahu k dalšímu, konečnému rozhodnutí zákonem předpokládanému. Tak tomu v daném případě není. Důvodem rozhodnutí o odepření vstupu cizinci je nepředložení ověřeného pozvání.
Pozváním podle § 15 zákona o pobytu cizinců se zvoucí osoba zavazuje k úhradě nákladů zde výslovně uvedených a toto pozvání podle § 164 odst. 1 písm. k) a odst. 2 zákona ověřují orgány cizinecké policie postupem podle § 180 zákona. Toto ustanovení upravuje náležitosti pozvání a povinnost policie ověřit pozvání do sedmi pracovních dnů ode dne podání žádosti.
Odepřít ověření pozvání lze v případech uvedených v § 180 odst. 5 zákona o pobytu cizinců (mj. i z důvodů neprokázání schopnosti splnit závazek podle § 15). V případě odepření ověření pozvání sdělí policie tuto skutečnost zvoucí osobě podle § 180 odst. 6 zákona o pobytu cizinců a na žádost jí tuto skutečnost bez uvedení důvodů písemně potvrdí.
Pozvání je tedy listinou sepsanou zvoucí osobou a obsahující stanovené náležitosti, kterou policie ověří v případech, že neshledá důvod pro odepření ověření. Ověření policie je tedy určitým osvědčením zákonem předpokládaných podmínek, za nichž lze na pozvání vstoupit na území republiky. Nejde tedy o rozhodování o právech či povinnostech zvoucí osoby ve smyslu § 1 správního řádu, o žádosti o ověření se nevede žádné správní řízení, správní řád je výslovně vyloučen ustanovením § 168 zákona o pobytu cizinců. Pokud orgán policie ověření žádosti odepře, tedy odmítne osvědčit splnění podmínek, nevydává o tom rozhodnutí, pouze tuto skutečnost žadateli sdělí, případně na žádost písemně potvrdí. Tak tomu bylo i v daném případě. Stěžovatelka předložila žalované dne 25. 8. 2003 pozvání pro dva cizince k ověření, žalovaná jí sdělila, že žádosti neověří, tuto skutečnost uvedla záznamem na žádostech a o tom, že žádosti nebyly ověřeny, vydala stěžovatelce písemné potvrzení dne 3. 9. 2003. Žalovaná nevydala žádné rozhodnutí, pouze neprovedla požadovaný úkon, a o této skutečnosti vydala potvrzení. Potvrzení má význam pouze pro zjištění, že žalovaná odmítla ověření, a že se tedy nejedná o její nečinnost. Toto potvrzení není úkonem správního orgánu zakládajícím, měnícím, rušícím nebo závazně určujícím stěžovatelčina práva či povinnosti (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a není tedy rozhodnutím ve smyslu § 70 písm. a) s. ř. s. Správní úkony, které nejsou rozhodnutím, jsou vyloučeny ze soudního přezkoumání, tudíž žaloba proti nim je podle § 68 písm. e) s. ř. s. nepřípustná. Nepřípustný návrh soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítne.
Nejvyšší správní soud se sice plně neztotožnil z argumentací užitou krajským soudem ohledně charakteru přezkoumávaného potvrzení, neboť nesdílí názor, že jde o správní úkon předběžné povahy, ale zaujal názor, že toto potvrzení vůbec není rozhodnutím ve smyslu soudního řádu správního, ovšem v obou případech jde o nepřípustnost žaloby ve smyslu § 68 písm. e) s. ř. s. mající za následek odmítnutí návrhu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Podle těchto ustanovení krajský soud také postupoval a není na místě jeho rozhodnutí zrušit a žalobu odmítnout pouze na základě zčásti jiné právní argumentace.
Pokud jde o věcné námitky proti postupu žalované, nelze se jimi za zjištění důvodného odmítnutí žaloby zabývat; lze jen připomenout, že je věcí stěžovatelky, jakou právní cestu prosazení svých tvrzených práv zvolila.
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl. Za takové situace není třeba se zabývat návrhem stěžovatelky na uložení povinnosti žalované; lze jen připomenout, že daný požadavek neodpovídá pravomoci Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti.
Zasílání aktuálního vydání na e-mail
Zadejte Vaši e-mailovou adresu a budeme Vám nové vydání zasílat automaticky.