Vydání 6/2008

(...) Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky však není přezkoumatelné v režimu zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). V projednávané věci se jedná o rozhodnutí vydané postupem podle zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců. Nejvyšší soud České republiky zde rozhodoval ve druhém stupni o odvolání proti rozhodnutí vrchního soudu. Podle § 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, vykonávají soudnictví v České republice nezávislé soudy. Podle § 2 písm. c) tohoto zákona soudy kromě projednávaní a rozhodování sporů a jiných věcí patřících do jejich pravomoci podle zákona o občanském soudním řízení a rozhodování trestních věcí patřících do jejich pravomoci podle zákona o trestním řízení rozhodují v dalších případech stanovených zákonem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. Podle § 14 odst. 2 posledně cit. zákona Nejvyšší soud rozhoduje také v případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou, s níž vyslovil souhlas Parlament, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena. Tímto zvláštním právním předpisem je v projednávané věci zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů.

Podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jím bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy (dále jen "správní orgán"). Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky nemůže být v režimu správního soudnictví Krajským soudem v Brně přezkoumáno, neboť zde chybí pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví. Nejvyšší soud České republiky není správním orgánem, jak jej definuje posledně citované ustanovení s. ř. s.; jedná se o orgán soudní moci ve smyslu čl. 81 a násl. Ústavy České republiky. V usnesení ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 336/05 (publ. pod č. 20/2005 Sb. ÚS) Ústavní soud vyslovil, že kárný soud ve smyslu zák. č. 7/2002 Sb. je orgánem, který splňuje požadavky čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nezávislý a nestranný soud schopný vést spravedlivý proces). V případě žalobou napadených rozhodnutí se proto nejedná o správní rozhodnutí . I z rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 10. 2007, čj. I ÚS 1068/07) vyplývá, že ani Ústavní soud nepovažuje řízení před soudy rozhodujícími ve správním soudnictví ohledně žaloby proti rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní soud ve věcech proti rozhodnutím kárných senátů Nejvyššího soudu České republiky a vrchních soudů zkoumá shora citovanou lhůtu pro podání ústavní stížnosti od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky stěžovateli, nikoliv od doručení rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví.

Krajský soud v Brně přistoupil k odmítnutí návrhu postupem podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat. V projednávané věci se jedná o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení - pravomoc soudů rozhodujících ve správním soudnictví.